Do you still love me?

• 30 •

Cestou jsem usnula Cameronovi na rameni. Byla jsem vystrašená, protože ve snu se mi znovu odehrál den, kdy jsem ztratila nejlepší kamarádku.

...

,, Naomi, počkej!" Křičela jsem na černovlásku, která mi vzala psaníčko od nějakého tajného ctitele.

,, Dráha Emily." Říkala Naomi a divně se u toho kroutila. ,, Možné že..."

,, Přestaň!" Křičela jsem se smíchem a snažila se jí dopis vytrhnout z ruky, ale byla jsem oproti ní prcek.

,, Zítra ti ho dám." Vyplázla na mě jazyk a zmizela v autobusu.

Povzdechla jsem si a přemýšlela, co bylo v tom dopisu.

Další den mi šla Naomi naproti, protože mi chtěla převyprávět, co si přečetla. Nejspíš to uměla celé naspaměť. Moc jsem jí neposlouchala, mluvila totiž o nějakým jejím oblíbeným jídle, které včera měli k večeři. Koukala jsem se do tašky, jestli jsem si nezapomněla klíče. Slyšela jsem zvonek ve škole, který nám říkal, že jdeme na čas. Jenže mě se vysypal penál. A to byl ten osudný moment. Naomi se pro ně okamžitě sehnula, ale některé tužky se vysypaly i na silnici, kde jel kamion. Naomi si ho nevšimla a bez zaváhání na silnici vstoupila.

Tenhle moment z hlavy nikdy nedostanu. Pořád vidím svojí nejlepší kamarádku, jak leží na asfaltu v kaluži krve. Víc si nepamatuju, mozek mi to nehodlal pobrat. Doufala jsem, že to je jen další noční můra na Naomiin účet, ale nikdy jsem se z ní neprobudila. Většinu let jsem doufala, že to je jen sakra dlouhý sen, že se probudím a za pár minut si budeme s Naomi zase povídat o všech možných blbostech.

Tohle všechno ale přestalo, když jsme byli na jejím pohřbu. Viděla jsem část jejího obličeje v rakvi. Byl pomlácený a namodralý. Z toho pohřbu jsem nakonec utekla na naše oblíbený místo a celý den proplakala.

V srdci, kde jindy bylo spousty vzpomínek, zela nyní obrovská díra, kterou nikdo nemohl zalepit.

...

Věděla jsem, že brečím.

Věděla jsem to, protože mě Cameron hladil po zádech. Byl to příjemný pocit, ze kterého jsem cítila mravenčení po celém těle. Ale momentálně jsem potřebovala Naomi.

Nikoho jiného.

,, Zlý sen?" Zeptal se opatrně Cameron. Věděl, ž je na tenkém ledě a že každá další rána pod pás by mě mohla srazit na kolena.

Jen jsem přikývla a nechala se hladit. Spletla jsem se. Tu díru v srdci může zalepit jedině on.

,, Nechci se o něm bavit." Řekla jsem a zavřela oči.

Konečně jsme dojeli do Seattlu. Dívala jsem se z okna, zda poznám nějaké budovy. Seattle se za ty roky nezměnil.

Jeli jsme po hlavní silnici až k pouti, kterou jsem viděla už z dálky. Hudbu už jsem také slyšela i odsud. Srdce se mi stáhlo, když jsem viděla mojí nejoblíbenější atrakci, ruské kolo, na kterém jsme s Naomi strávili hodiny. Rychle jsem zamrkala, abych zahnala slzy a společně s ostatními jsem vystoupila z autobusu.

Harry nám řekl jen pár pokynů, jako je dodržování bezpečnostních pokynů a další.

Poté jsme si mohli jít, kam jsme chtěli.

___To Be Continued___