Do you still love me?

• 40 •

Po té, co sestřička odcupitala společně s tím svým stupidním vozíčkem, začal se Cameron nahlas smát.

,, Notak lásko, nežárli tolik. Jen chtěla s něčím pomoc."

,, Já bych jí teda nepomohla." Řekla jsem naštvaně.

,, Protože nemáš s čím." Mrknul na mě.

No to si ze mě dělá srandu ne?

,, Ale to bys přece neudělal." Řekla jsem a mírně povytáhla obočí.

Cameron pokrčil rameny a znovu si ke mě lehnul. Políbil mě do vlasů a své polibky za chvíli přemístil na tvář. Když se naše rty setkali, zašimrali mě motýlci v břiše a já jsem si tak naplno mohla užít tenhle pocit.
Byla jsem hodně unavená a za chvilku jsem usnula.

...

Ráno mě vzbudila sestřička, která mi vezla snídani. Sice mi kručelo v břiše, ale stále jsem odmítala jíst.

Když sestřička uviděla ten talíř ze včerejška, na kterým byla netknutá večeře, zamračila se. ,, Slečno, být Vámi, sním alespoň tu snídani. Chápu, že asi nemáte hlad, ale za dnešek je to poslední jídlo, které dostanete, protože na operaci musíte být na lačno."

S nechutí v obličeji jsem se podívala na snídani. Byl to obyčejný ovocný koláč. Nechtěla jsem být nezdvořilá, a tak jsem si do něho párkrát kousla. S  donucením jsem snědla i zbytek koláče a sestřička šla zase obsloužit další pacienty.

Mezitím se vzbudil Cameron.

,, Byla tady sestřička." Řekla jsem.

,, Vážně? A byla to tam
tvoje oblíbená?"

,, Ne, byla to nějaká stará paní." Řekla jsem a blbě se u toho šklebila.

Oba dva jsme byli v dobré náladě, což je vzhledem k mé situaci krásné. Člověk by si měl za každou cenu užívat život. Ten můj bude asi brzo u konce.

Když jsem tak přemýšlela o svém životu a o nádoru, který mám, přišla do pokoje sestřička a za ní šla mamka, taťka, Chloe, Beth a Harry.

,, Emily!" Vyhrkli všichni najednou až na rodiče, kteří odstčili Camerona stranou a vrhli se mi kolem krku. Oba jsem je objala a usmála se.

,, Takže něco jako poslední rozloučení?" Rýpla jsem si a snažila se alespoň trochu usmát, i když uvnitř jsem věděla, že to tak bude.

,, Moc bych se na to nespoléhala." Řekla doktorka. ,,  Musíme vám udělat ještě nějaké vyšetření, které nám blíže ukáže, jak velký ten nádor vlastně je. V každém případě, operace dnes proběhne, s anesteziologem jsme se domluvili, že lepší bude uspat Vás pomocí injekce."

Přikývla jsem.

,, Předpokládám, že jste večeři i snídani snědla, takže teď Vás musím poprosit, abyste už nic nejedla." Pokračovala doktorka. O tom, že jsem večeři nesnesla, jsem raději pomlčela. ,, Naopak Vás chci poprosit, abyste co nejvíce pila. Za chvíli přijede sestřička s lehátkem a odveze Vás na vyšetření."

Jenom jsem přikývla a smutně se podívala na odcházející doktorku.

,, To snad ne." Vydechla Chloe.

Beth celou dobu mlčela.

,, Mrzí mě to Beth. Kdybych jenom věděla, že se něco takového stane, nikdy bych se ti nepokoušela přidělat starost."

,, Blázníš?! Jsem ráda, že jsem s tebou a Chloe mohla strávit kousek prázdnin. Byl to lepší tábor než minule." Řekla se slzami na krajíčku Beth a zaujala místo vedle mé postele místo mamky a objala mě.

___To Be Cobtinued___