That boy

4. Nebudu trpět jen já

Konečně jsem viděla přijíždějící auto, a tak jsem si stoupla.
Auto zastavilo a Caleb stáhl okýkno tak, abych mu viděla do obličeje.

„kde se tu bereš?" Řekl a zasmál se u toho.

Zasmála jsem se a chtěla otevřít dveře od auta, ale byly zamknuté.

„dělej, otevři ty dveře. Je strašná zima" řekla jsem a čekala, až otevře. Bylo už později večer, takže byla docela zima.

Konečně po chvilce otevřel ty dveře a já si rychle sedla do auta.
„co jsi tady vůbec dělala?" Zeptal se a rozjel se.

„to neřeš. Byla jsem tady s.. kamarádem" nechtěla jsem mu říkat, že jsem tam šla s Jackem, a že jsem hrála jeho přítelkyni.

„aha, fajn" řekl a já byla ráda, že to dál nerozebíral.

„no a s jakým kamarádem jsi tam byla?" Zeptal se po chvilce ticha.

„ehm.. no.. s Tomem. Jo.. s Tomem." Řekla jsem rozpačitě.

„kdo je Tom?" Vyzvídal dál.

Proč se tak ptá?

„toho neznáš. Jeho máma se kamarádí s mou mámou" řekla jsem a byla na sebe pyšná, jak rychle jsem si to dokázala vymyslet.

„jo tak." Řekl a díval se na cestu před námi.

Začalo být trapné ticho. Nevěděla jsem, co říct.

„děkuju, že jsi pro mě přijel" řekla jsem a upřímně se usmála.

„no, nedělám to jen tak, že jo" řekl s uchechtnutím.

„no jo, já malém zapomněla, že by Caleb něco udělal jen tak" zavtipkovala jsem a oba jsme se zasmáli.

Caleb mě odvezl před můj dům a potom odjel.
Když jsem přišla domů, tak máma už spala. Ema nemohla počkat do zítřka, a tak ještě večer přišla ke mě.

Řekla jsem jí všechno, co se stalo od doby, kdy odešla a ona na mě vykulila své zelené oči.

„ty jsi hrála, jakože jsi jeho holka?" Zeptala se nevěřícně.

„no jo, dlužila jsem mu to a bylo to jen na tenhle večer" řekla jsem zase já.

„jo, jenže jsi slíbila jeho tátovi, že s Jackem příští týden pojedete na tu chatu" připomněla mi.
„já vím, ale Jack si něco vymyslí, proč jsem nemohla jít" řekla jsem zatímco jsem si kousla do toustu.

V pátek jsem bohužel musela do školy, i když jsem mámě říkala, že jsem včera přišla pozdě, poslala mě do školy.

Seděla jsem ve třídě a kolem mojí lavice procházel Jack, aby si sedl do svojí lavice vzadu.
Nepodíval se na mě, za to já na něj jo. Myslela jsem, že se třeba omluví nebo něco k včerejšku řekne, ale on nic.

Když jsem byla na chodbě, opět u mojí skříňky, a dávala jsem si knihy a sešity do skříňky, tak se u mě objevil Jack.

„proč jsi mýmu tátovi řekla, že s nimi pojedeme příští týden na chatu?" Zeptal se rozzuřeně.

„protože se zeptal a já nevěděla, co odpovědět. Něco si vymyslíš, proč tam nemůžu jet, to zvládneš." Řekla jsem a poplácala ho po rameni.

„no to teda ne. Ty jsi to zařídila, tak tam půjdeš taky. Nebudu trpět jen já" řekl a já překvapeně koukala.

„a co když jako nepůjdu?" Zeptala jsem se vítězně.

„tak jim řeknu pravdu, že jsi tam nechtěla." Řekl a mě to zarazilo.
Jeho rodiče byli milý a já nechtěla, aby si mysleli, že tam s nimi nechci. Já vím, mohlo by mi to být jedno, protože to jsou pro mě cizí lidi, ale není mi to jedno. Byli na mě milí a chovali se hezky. Nechci, aby si to mysleli kvůli tomu, že je Jack pitomec.

„tak fajn, pojedu." Řekla jsem poraženě a on se vítězně usmál a odešel.

Po chvilce se u mě objevil zase Caleb a s ním i Kai.
„proč jsi mluvila s tím divným klukem ze třeťáku?" Zeptal se Kai se zvednutým obočím.

„to vás nemusí zajímat a není divný" zastala jsem se ho, ani nevím proč.
„když myslíš" řekl Caleb a s uchechtnutím odešli.

Vzala jsem si tašku a vyrazila domů.

Doma jsem si udělala něco k jídlu, protože máma ještě nebyla doma. Na ledničce byl papírek, na kterém byl vzkaz, že máma přijde až další den ráno. Hned jsem to zavolala Emě, aby přišla, a že tady může být celý den.

Co vlastně řeknu mámě?
Mami, já jedu na víkend na chatu s klukem a jeho rodinou, protože hraju, jakože jsem jeho přítelkyně.
Jo, to určitě pochopí a nechá mě tam jít.

Dost jsem přemýšlela o tom, jak jí to řeknu. Co jí vůbec řeknu.

Zvonek mě vytrhl z mého přemýšlení, a tak jsem šla otevřít.
Stál tam Caleb s Kaiem a Jasonem. Že mě to překvapilo by bylo dost slabý slovo.

„co tady děláte?" Zeptala jsem se.
„mám to u tebe, a tak jsme se rozhodli, že dnešek strávíme u tebe" řekl Caleb a zazubil se.

„co?" Vykulila jsem oči.

„slyšela jsi, tak nedělej hloupou. A ještě jsem ti přinesl sešit. Uděláš mi ty úkoly" řekl a hodil mi jeho sešit.

„ale máma bude za chvíli doma" zalhala jsem.

„ne, nebude" řekl a mě překvapilo, jak to mohl vědět.

„jak to víš?" Zeptala jsem se a dívala se na něj.
„máme svý zdroje" řekl Jason a všichni tři šli do obýváku, kde se rozvalili.
Povzdechla jsem si a šla za nimi.

„nedělejte aspoň bordel, nebudu to po vás pak uklízet" řekla jsem a v tom zrovna zazněl opět zvonek.

Kdo to může zase být?

Pomyslela jsem si a šla otevřít. Byla tam Ema a usmívala se od ucha k uchu. Já na ní úplně zapomněla.
Měla na sobě nádherné letní šaty, které jí ladily k jejím očím. Vlasy měla spletené do vysokého copánku. Vypadala nádherně, zatímco já na sobě měla rifle a tílko. Své hnědé vlasy jsem měla v drdolu, aby mi nevadily v obličeji.

„to tys jim řekla o tom, že moje máma přijde až zítra?" Zeptala jsem se jí hned, co jsem jí viděla.

Provinile se usmála a mě to jako odpověď stačilo.

„Emo.. odkdy se vůbec kamarádíš s Calebem, Jasonem a Kaiem?" Zeptala jsem se a ona začala přemýšlet.

„asi od minulého týdne" řekla a šla rovnou do obýváku za klukama. Pozdravila se s nimi, sedla si na zem, protože všechno obsadili kluci, když si lehli, a dívala se s nimi na nějaký film.

„to jste se jako fakt přišli ke mě dívat na film?" Zeptala jsem se nevěřícně.

„Rose, nemáš nějaký chipsy nebo popcorn?" Zeptala se Ema a úplně ignorovala moji otázku. Ani jsem se nesnažila to zopakovat, protože by mě stejně neposlouchali.
Položila jsem Calebův sešit na stolek a šla pro ty chipsy a popcorn.

Donesla jsem jim to a rovnou jim udělala i pití. Sedla jsem si k Emě na zem a zadívala se do filmu, o kterým jsem nevěděla ani, jak se jmenoval.

                   _______________

x moon x