That boy

16. Chvilka upřímnosti

Vzbudila jsem se asi ve dvě ráno, a potom mi už nešlo usnout. Rozhodla jsem se, že se půjdu napít, tak jsem šla potichu do kuchyně. Otevřela jsem ledničku a hledala mlíko. Chtěla jsem si udělat kakao.

„to běžně ve dvě hodiny ráno chodíš do ledničky?" Zeptal se posměšně hlas za mnou a já se tak lekla, že jsem z toho nadskočila a zapištěla.

Otočila jsem se a viděla Jacka, jak sedí u stolu s mobilem v ruce. Co pořád na tom mobilu dělá?
Tentokrát už měl tričko a ty kraťasy, které jsem mu dala.

„ty jseš idiot" řekla jsem, vzala si to mlíko a zavřela ledničku.

„a ty divná" řekl a zazubil se na mě.

„co tady vůbec děláš? Nemůžeš spát?" Zeptala jsem se ho a u toho si dělala kakao.

„tak nějak." Řekl. „co ty?" Zeptal se ještě a já se na něj otočila.

„před chvíli jsem vstala, ale už mi nešlo zase usnout." Řekla jsem a vrátila se k dodělávání kakaa.

„chceš taky?" Zeptala jsem se Jacka, když už bylo kakao hotový.

„ne, díky" řekl a já jen mykla rameny.

Vzala jsem si kakao a sedla si k němu ke stolu.

„řekneš mi už proč s vámi tvůj táta není?" Zeptal se po delší době, když bylo ticho.

Podívala jsem se na něj a viděla jeho výraz. Nešlo poznat, jak se cítí. Jestli je šťastný, smutný, zmatený, naštvaný prostě nic.

„ne" řekla jsem a napila se svého kakaa.

„notak. Nebudem tady přece jen tak sedět" řekl a já se jen usmála.

„tak povídej něco o sobě" řekla jsem a víc se usadila na židli.

„co jako?" Zeptal se a čekal na mojí odpověď.

„tak třeba, co chceš dělat po škole, proč moc nemluvíš s tvými rodiči, a tak" řekla jsem se zrakem upřeným na něj.

Nadechl se a vypadalo to, že začne mluvit.

„ještě nevím, co chci dělat po škole. S mámou mluvím normálně, jen tátu nemůžu vystát." Řekl s úsměvem.

„proč?" Zeptala jsem se. Opravdu mě to zajímalo.

„co proč?" Opět ze sebe dělal debila.

„co asi. Proč nemůžeš vystát svýho tátu" řekla jsem a protočila očima.

„prostě, když jsem byl malý, tak od nás táta odešel kvůli jiné ženě. Pak se ale vrátil a chtěl na všechno zapomenout. To se nedalo říct o mě. Pamatuju si všechno.
Pak jsem ho zase nachytal s jinou ženou. Bylo mi asi deset. Prosil mě, ať to neříkám mámě a já jí to neřekl. Nechtěl jsem, aby byli zase od sebe. Chtěl jsem normální rodinu." dořekl a hrál si přitom s mobilem.
Začalo mi ho být líto. Měl to podobný jako já. Jen, že jemu se táta vrátil.

„to mě mrzí. Tvůj táta mi připadá fajn" řekla jsem a dívala se na něj.

„hlavně mě nelituj, už mi to je jedno," začal a zasmál se.
„taky mi připadal fajn" dořekl s úsměvem. Ironickým úsměvem.

„tak teď je řada na tobě" řekl a já věděla, že mu musím taky říct, co se stalo s tátou.

„tak fajn" začala jsem a nadechla se.
„když mi bylo sedm, tak od nás táta odešel. Nerozloučil se, nenechal vzkaz, prostě nic. Jen tady nechal pár svých věcí. Ostatní věci si vzal s sebou. Doteď s mámou nevíme, kde je, kam asi tak mohl jít a vůbec proč někam odešel. Někdy si říkám, že třeba kvůli mě. Třeba jsem nebyla taková dcera, jakou chtěl" dořekla jsem a trochu u toho posmutněla.

„tak jo, teď si připadám divně, když mám jeho kraťasy" řekl a oba dva jsme se zasmáli.

„nemusíš. Tyhle moc nenosil" řekla jsem s úsměvem.

„já už si půjdu asi lehnout" řekl a vstal. Jen jsem mu na to přikývla.

„ty ještě nejdeš?" Zeptal se, když už byl u schodů.

„jo, za chvíli. Jen dopiju to kakao" řekla jsem a zvedla hrníček tak, aby ho viděl.
Jen s úsměvem přikývl a šel nahoru.

Když jsem dopila kakao, tak jsem si šla lehnout. Asi po půl hodině se mi povedlo usnout.

Ráno jsem se vzbudila s úsměvem na tváři. To se moc často nestává.

Podívala jsem se na hodiny a mobil mi ukazoval, že je 6:23. Vzbudila jsem se před budíkem. To se taky moc často nestává.

Vstala jsem z postele a šla do koupelny, kde jsem provedla svou každodenní ranní hygienu.

Když jsem vešla zpátky do pokoje, Sarah už byla vzhůru.

„dobré ráno" řekla jsem a usmívala se u toho, jako sluníčko.

„dobré" řekla a zývla si.

„máš nějak dobrou náladu hned takhle po ránu" řekla a protřela si oči.

„jo, taky se divím" řekla jsem a zasmála se.

Oblékla jsem si nějaké oblečení, ve kterém jsem se cítila dobře a šla dolů, kde už byla máma a Nash.

„dobré ráno" řekla jsem a sedla si vedle Nashe.

„dobré" řekli oba dva najednou.

Pustila jsem se do své snídaně a hlavou mi projela jedna věc.

Jdou Nash, Sarah a Jack do školy, když tady nemají žádné věci?

Rozhodla jsem se na to zeptat Nashe, ale ten mi jen odpověděl, že neví.

Otočila jsem se za dupotem, který vytvářeli Sarah s Jackem.

„jdete vy vůbec do školy?" Zeptala jsem se jich hned, co vešli do kuchyně.

„ne" řekl hned Jack a sedl si naproti mě.

„nemáme tady žádné věci. Ani nemáme připraveno, takže ne no" řekla ještě Sarah a já jen přikývla.

Když jsme dosnídali, tak já jsem vyrazila do školy a máma odvezla Sarah, Nashe a Jacka domů, protože měli porouchané to auto.

Když jsem došla do školy, hned se ke mě připojila Ema.

„No, takže, když jste včera odešli, tak pak k nám zase přišli Jack, Nash a Sarah. Porouchalo se jim totiž auto a Jack nemohl jít domů tak, jak vypadal potom, co se s Calebem porvali" řekla jsem jí, protože jsem to už chtěla mít rychle za sebou.

„co? Proč jsi mi to neřekla? A bylo vůbec něco s Jackem?" Vychrlila na mě. Přesně proto jsem to chtěla mít rychle za sebou.

„protože nebyl čas. A s Jackem nic nebylo, jen jsme si povídali" řekla jsem a i s Emou jsem pokračovala v chůzi.

Naproti nám šel Caleb a s ním i Kai a Jason. To snad ne.

Zastavili se přímo u nás. Jason si začal povídat s Emou a já tam jen hloupě stála.

„tak co, jak je na tom Jack?" Zeptala se s ironickým úsměvem Caleb.

„líp než ty" řekla jsem taky s úsměvem.

„o, pardón. Já vlastně zmlátil tvýho kluka. Teda bývalýho kluka" řekl a zazubil se na mě.
Jen jsem na to protočila očima.

„za prvý jsi ho nezmlátil. Mlátili jste se navzájem. A za druhý, tím, že mi budeš připomínat, že jsme se rozešli, mi neublížíš" řekla jsem upřímně, obešla je a šla ke své skříňce.

Nebaví mě, jak je Caleb pořád tak zlomyslný a egoistický.

Vzala jsem si své učebnice a sešity a šla na svou první hodinu tohohle dne.

                  _____________

x moon x