That boy

26. Pohodový den

Nechtěla jsem, aby tenhle okamžik někdy přestal, ale všechno jednou končí. Teď to ukončil Jack svým odtáhnutím se ode mě.

Zůstali jsme v té samé pozici, jen jsme se dívali navzájem do očí.
Zrychleně jsme dýchali, ruce na stejných místech. Jackův obličej nevypovídal nic o jeho pocitech.

Najednou se ale Jack jako kdyby vzpamatoval a odtáhl se ode mě úplně.
Podíval se na zem, pak zase na mě chladným pohledem a beze slova odešel. Nechápala jsem, proč se tak zachoval.
Zůstala jsem tam stát asi ještě dvě minuty, než jsem se vzpamatovala. Pak jsem odešla z toho pokoje, zavřela za sebou dveře a šla do mého, kde jsem si sedla na postel.

My se políbili. Můj úplně první polibek.
Začala jsem přemýšlel nad tím polibkem. Jak se mě dotýkal, jak se dotýkal svými jemnými rty těch mých.
Při myšlence na to, jsem se začala usmívat a nevědomě si zkousla spodní ret. Když jsem si ale vzpomněla na to, jak se na mě pak chladně podíval, úsměv mě přešel.

Co to s ním bylo? To on mě přece políbil.
Cítil to samý při tom polibku? Já ho fakt nechápu. Řekne, že nic necítí, když jsme u sebe a hned na to mě políbí. Dává to logiku? Mě teda rozhodně ne. Nevyznávám se v něm. Nechápu jeho pocity.

Povzdechla jsem si a šla se převléknout do něčeho pohodlnějšího, a pak už si šla lehnout.

„dobrý je tady. Už asi spí" slyšela jsem, jak Ema říká někomu. Uběhla asi hodina od toho, co jsem si šla lehnout. Nemůžu totiž usnout. Pořád myslím na Jacka a na to, co se stalo.

Ema zavřela dveře a šla do koupelny. Já už dál nic nevnímala, protože jsem konečně usla.

Pomalu jsem začala otevírat oči a hned po ránu se lekla.

Na posteli seděla Ema, Jason, Kai a Caleb.

„hele, šípková Růženka se nám probudila" řekl Caleb a všech osm očí se na mě dívalo.

„Co tady všichni děláte?" Zeptala jsem se jich nechápavě.

„pozvala jsem Jasona. Ti dva sem přišli s ním" řekla Ema s úsměvem.

„pozval nás Jason" řekl Kai a zasmál se.

Pomalu jsem vstala z postele a odešla do koupelny, kde jsem provedla ranní hygienu.

„dneska je poslední den, co jsme v Paříži. Zítra odjíždíme už ráno" řekla Ema se smutným úsměvem, když jsem přišla zase k nim.

„já vím, tak mě napadlo, že by jsme mohli jít na snídani někam jinam, než sem do hotelu. Viděla jsem, že tady je kavárna a vypadá fakt dobře" řekla jsem a Ema se podívala na kluky, pak zase na mě a radostně přikývla.

„tak jo. My se s Rose připravíme a vy zatím běžte do svých pokojů" řekla Ema a kluky popostrkovala ke dveřím, až mi jich bylo líto.

„dvacet minut" řekl Jason, a pak už odešli a my jsme se šly připravit.

Konečně jsme dorazili před tu kavárnu, do které jsem chtěla jít celou dobu, co tu jsme.

Vešli jsme a hned nás obklopila nádherná vůně kávy a dobře vonícího jídla.

Sedli jsme si k jednomu stolu a hned k nám přišel usměvající se číšník.

Všichni jsme si objednali jídlo a kávu k tomu.

„proč jsi včera tak rychle zmizela?" Zeptal se mě Caleb s očima upřenýma na mě.

„nebylo mi dobře a byla jsem unavená" zalhala jsem. Caleb mi svou otázkou připomněl včerejšek. Jacka. Polibek. Ten nepopsatelně krásný okamžik, který Jack musel zkazit odchodem.

„měla jsi zůstat. Bylo to včera fakt dobrý" řekl a uchechtl se.

„aspoň, že jste si to užili vy" řekla jsem s úsměvem.

„bála jsem se o tebe. Měla jsi mi dát aspoň vědět" řekla Ema uraženě.

„promiň. Chtěla jsem jít co nejdřív domů. Fakt mi nebylo nejlíp" řekla jsem jí s omluvným výrazem.

„už mi to ale nikdy nedělej" řekla mi výhružně a já se na to jenom s přikývnutím zasmála.

Po snídani jsme šli zpět na hotel, kde nás učitelé seznámili s dnešním programem. Jelikož to je poslední den, mohli jsme si dneska dělat, co chceme.

„co dneska podnikneme?" Zeptala se Ema, když jsme vešly do pokoje.

„myslela jsem, že by jsme si mohly dneska udělat pohodový den. Jít se ještě třeba podívat na Eiffelovku, projít se a užít si to, když už to je ten poslední den" řekla jsem svůj návrh.

„to zní dobře. Půjdu to říct klukům" řekla Ema a hned zmizela z pokoje. Chtěla jsem jí říct, že jsem myslela, že půjdem jen my dvě, ale očividně jsem to nestihla.

Po pár minutách se Ema vrátila i s klukama. Jasonem, Calebem a Kaiem.

„tak můžeme vyrazit" řekla Ema s radostí v hlase. Opravdu jí Jason jen svědčil. Pořád se jen usmívá. Je opravdu šťastná. Možná jsem mu trošku křivdila.

„vůbec se netěším v pondělí do školy" řekla Ema, když jsme jen tak šli, neznámo kam.

„hm, cítím to stejně" řekl Jason s uchechtnutím a dal Emě pusu do vlasů.

„já bych dneska šel na nějakou pořádnou párty, když už jsme tady poslední den" řekl Caleb a já se na něj nechápavě podívala.

„včera jsi byl na párty, Calebe. Včera" řekla jsem nevěřícně.

„měla by ses trošku víc odvázat, Dawsonová." Řekl a mrkl na mě, na to jsem mu odpověděla protočením očí.

„taky bych někam dneska zašel" řekl Kai.

„vy dva si běžte kam chcete. My si dneska chceme udělat pohodový den" řekla Ema a já se na ní vděčně usmála.

„Jasone, ty s náma nejdeš?" Zeptal se překvapeně Kai.

„neslyšel jsi? Dneska máme pohodový den" řekl Jason a ušklíbl se.

„kámo, ona tě úplně omámila" řekl Caleb nevěřícně.

„bud zticha, Calebe" okřikla ho Ema.
„jen chce být se mnou" řekla ještě a usmála se na Jasona.

„nikdy se nezapleť do vztahu" řekl Caleb Kaiovi a já se tomu zasmála.

Do hotelu jsme dorazili asi kolem šesti hodin. Byli jsme venku opravdu dlouho, ale musím říct, že jsem si to užila a nakonec jsem byla i ráda, že šli i kluci.

Dneska jsem celý den Jacka neviděla. Neviděla jsem ho ani když nám učitelé říkali, že máme dnešek pro sebe. Byl tam Tom, ale Jack ne. To se mi teď jako vyhýbá?
Udělala jsem snad něco špatně já?
Třeba jsme na sebe jen dneska neměli štěstí. Uvidíme, jak se bude chovat zítra.

                   _______________

Trochu kratší kapitola dneska😅
Chci vám poděkovat za 1000 přečtení. Děkuju.
Děkuju za hvězdičky, co mi dáváte. Děkuju za komentáře, které mi píšete. Opravdu si toho vážím a mám z toho strašnou radost..❤

x moon x