That boy

23. Pravda nebo úkol?

Ema právě radostně poskakuje mezi vším tím oblečením, zatímco já tady stojím s bolavýma nohama.

„Emo, pojď už. Jsme tady už dlouho" řekla jsem znuděně.

„ještě chvilku. Nebyla jsem ještě támhle" řekla a radostně se rozeběhla někam dozadu.
Já to vzdala a sedla si na židli, co tam byla.

Po půl hodině se Ema vrátila a my mohly jít konečně do hotelu.

„prosim tě, vždyť jsme tam moc dlouho nebyly" řekla Ema, když jsme došly do hotelu a já si hned lehla na postel.
Nevěřícně jsem se na ní podívala.

„ne? Vždyť jsme nestihly ani oběd" řekla jsem.

Někdo zaťukal, tak šla Ema otevřít, protože já jsem odmítala se zvednout.

„kde jste byly? Nepřišly jste ani na oběd" zeptal se starostlivě Jason, když vešel dovnitř.

„my nakupovaly" řekla Ema a usmála se na něj.

„aha. Mohla jsi mi dát aspoň vědět" řekl Jason a uchechtl se.

Připadám si tady jako pátý kolo u vozu. Měla bych jim nechat trošku soukromí, co?

„dojdu si dolů pro něco k jídlu. Chcete něco?" Zeptala jsem se jich, když jsem stála u dveří.

„vem mi nějaký brambůrky" řekla Ema a já jen přikývla.

„co ty Jasone?" Zeptala jsem se ho.

„nic, děkuju" řekl a vděčně se na mě usmál. Já mu na to nic neřekla a odešla dolů, kde byl menší obchod s potravinami.

Mezi regály jsem zahlédla Caleba. Chtěla jsem nějak rychle a nenápadně odejít, ale to se mi bohužel nepovedlo.

„hej, Dawsonová, kde jste vy dvě byly?" Zeptal se nechápavě.

„ty jsi měl starost?" Zeptala jsem se ironicky.

„ani ne" řekl a dal si do pusy další chipsu.

„tak tě to zajímat nemusí" řekla jsem s ironickým úsměvem a šla k pokladně, kde jsem zaplatila dvoje brambůrky a odešla. Samozřejmě s Calebem v patách.

„kam jdeš?" Zeptal se mě Caleb.

„do pokoje?" Zrychlila jsem v kroku.

„tam bych teď nechodil" řekl a zasmál se.

„proč ne?" Zeptala jsem se nechápavě.

„šel tam Jason, ne? A myslím, že chtějí mít soukromí, víš, jak to myslím" řekl a mrkl na mě.
Fuj, ne. Vždyť na tý posteli spím i já.

„fajn. Tak zůstanu tady" řekla jsem a hledala nějaké místo, kde bych mohla zůstat. Žádné jsem nenašla.

„nebo můžeš jít k nám. Je tam víc lidí, bude sranda" řekl a já o tom začala přemýšlet. Jako opravdu přemýšlet, protože jsem neměla kam jít a stát se mi tady nechtělo.

„no, tak dobře" řekla jsem s protočením očí.

Došli jsme do jeho a Jasonovo pokoje a tam bylo asi šest lidí. Některé jsem znala, některé míň a některé vůbec.
Jen jsem se nervózně usmála a sedla si na postel vedle nějaké holky, kterou jsem neznala. Ani jsem nevěděla, jestli chodí k nám na školu.

„nezahrajem si flašku?" Zeptal se Tom. Ten Tom, který bydlí v jednom pokoji s Jackem. Jack tu samozřejmě nebyl.
Protočila jsem nad tím očima, protože to bylo takové klišé.

„dobrý nápad" řekl nějaký kluk a dal flašku do prostřed. Sedla jsem si taky do kruhu. Sice to bylo klišé a nudná hra, ale nechtěla jsem být ta, co to bude tady kritizovat, tak jsem se přizpůsobila.