That boy

35. Nechci, abys tady byla

Vstala jsem asi v devět hodin a hned po ránu jsem měla dobrou náladu.
Já vím, že je to kvůli tomu, že jdu dneska k Jackovi, ale nechápu proč se tak cítím. S ním to je všechno jiný. Tak jednoduchý. Když jsem s ním, na nic nemyslím, nemám žádné starosti. Cítí se tak každý, když je s ním?

Zrovna, když jsem šla po schodech dolů, zavolala na mě máma.

„Rose, snídaně!"

„už jsem tady" řekla jsem a pomohla jí to dát na náš dřevěný jídelní stůl. Na stole už bylo připravené pečivo a džus. Stůl zdobylo krásné bílé prostírání.

„dneska mám volno, tak mě napadlo, že bychom si mohly udělat chvilku i pro sebe" navrhla máma, zatímco jsme jedly míchaná vajíčka.
Dlouho už jsme s mámou nic nepodnikly. Ani jsme spolu vlastně moc nemluvily v poslední době.

„jo, to je super nápad. Co takhle si večer pustit nějaký film, udělat si jídlo, a tak?" Navrhla jsem svůj nápad, protože jsem věděla, že odpoledne nemůžu.

„jo, skvělý. Já ještě dnes dojdu nakoupit a zajdu možná i k Lauře." Laura je máminy kamarádka. Znají se od střední a pořád se spolu baví. Neuvěřitelný, co? Doufám, že nám to s Emou taky takhle dlouho vydrží.

Když jsem šla do pokoje, abych si na chvíli lehla, přišla mi od Emy zpráva.

Ema: nechceš dneska někam jít? Dlouho jsme spolu nikde nebyly. Vlastně spolu v posledních dnech vůbec nejsme.

Jo, to měla Ema taky pravdu. S Emou už jsme dlouho nebyly nikde samy.

Rose: klidně, ale budu moct až ve čtyři a budu se muset vrátit v sedm asi.

Ema: tak jo, taky už na večer něco mám. Tak já se u vás ve čtyři stavím a někam půjdem :)

Rose: dobře.

Odložila jsem mobil a chvíli jen ležela a přemýšlela.

„ahoj" řekla jsem Sarah, která mi právě otevřela dveře. Přišla jsem totiž doučovat Jacka matiku.

„ahoj, pojď dál" řekla a já vešla.

„Jack je nahoře?" Zeptala jsem se a už chtěla jít nahoru, protože Jack byl nahoře pořád.

„ne" odpověděla. Překvapilo mě to.

„aha, tak kde je?" Zaraženě jsem se zeptala.

„už je doma"

„jo aha. To jsem nevěděla. No, měla jsem ho doučovat" nevěděla jsem, co mám teď dělat. Jestli jít domů, nebo k němu domů, abych do doučovala. Proč mi nic neřekl? Vždyť ani nevím, kde bydlí.

„chceš tam svést?" Zeptala se a já jen přikývla, protože ho stejně doučovat musím.

Jely jsme autem, který řídil jejich osobní šofér. Jsou trochu bohatý, to jo.

„tak ahoj." Řekla Sarah, když jsem vystoupila z auta.

„ahoj" řekla jsem a na to se auto hned rozjelo a po pár vteřinách už bylo pryč.

Nadechla jsem se a sebevědomě šla ke dveřím. Zazvonila jsem a čekala.

„ahoj, Rose" otevřela mi dveře s úsměvem paní Greenová.

„dobrý den" řekla jsem taky s úsměvem.

„nestůj tam tak. Pojď dál" řekla a já poslechla.

„co tady děláš?" Zeptala se pořád usmívající se Jackova máma.
Oni neví, že Jacka doučuju? Nejspíš jim to ještě neřekl. Mám jim to říct?