That boy

57. Narozeniny

Ráno jsem vstala s dobrým pocitem. Měla jsem úsměv na tváři a venku svítilo krásně slunce.

„Rose, už půjdu do práce. Na stole máš snídani." Řekla máma, když vstoupila do mého pokoje. Mluvila, když už byla na chodbě, takže nechápu, jak mohla vědět, že už jsem vzhůru.

„dobře, děkuju" poděkovala jsem s úsměvem.

„a.. mami?" Začala jsem opatrně, ale pořád s lehkým úsměvem.

„o té Paříži si promluvíme později" řekla hned máma s náznakem úsměvu a odešla. Já se na to přihlouple uchechtla a už vstala z postele.
Jak mohla hned vědět, na co se chci zeptat?
Proběhla mi hlavou myšlenka, ale nad tím jsem se jen pousmála a šla dolů do kuchyně.
Na stole už byla připravená moje snídaně. Přesně tak, jak máma řekla.
Sedla jsem si ke stolu a začala jíst.

Mám jít dneska k Jackovi, když má ty narozeniny? Řekl, že je neslaví, tak si můžem udělat hezký den spolu. Jen my dva.. nebo ne?
Jo, půjdu tam. Překvapím ho, ale mám mu něco koupit? A když jo, tak co? Já nevím. Co když ani nechce, abych tam chodila? A nebo, co když chce? Vždyť poslední dobou je to mezi námi o dost jiný. Lepší.

Zatřepala jsem hlavou, abych nad tím přestala přemýšlet a odnesla prázdný talíř do dřezu.

                  -----------------------

Právě jsem na cestě k Jackovi. V mém malém batohu, který mám na zádech, mám dárek pro Jacka. Jen taková maličkost. Koupila jsem mu lístky do kina na nějaký nový horor. Já vím, že je to úplná blbost, ale já opravdu nevěděla, co mu mám dát.

Už jsem došla před jejich barák a teď čekám, až mi někdo otevře. Sice nevím, co řeknu, když mi otevřou Jackovo rodiče, ale doufám, že mi otevře Jack.

„ahoj, co ty tady?" Zeptal se vesele Nash, který mi právě otevřel dveře.
Sakra.. co teď řeknu?
Nejspíš přišel za Jackem, když má ty narozeniny.

„ahoj.. já přišla dát Jackovi jen takovou maličkost, když má ty narozeniny" řekla jsem popravdě a nervózně se uchechtla.

„jo.. tak pojď dál. Ostatní jsou v obýváku" řekl Nash a trochu odstoupil ode dveří, abych mohla vejít dovnitř.
Jak jako ostatní?

Došla jsem do obýváku a zarazila se. V obýváku seděla Sarah, Jack, Cam i Nikol. Jack zrovna kouřil a Nikol seděla těsně u něj. Povídali si a ona se flirtovně smála. Vypadalo to, že se baví.
Neříkal náhodou, že je neslaví? Tohle nevypadá, že by to neslavil.

„Rose?" Řekla nadšeně Sarah, když si mě všimla. Poté se na mě podívali i ostatní a já si mohla všimnout Jackovo překvapeného výrazu.
Byla jsem naštvaná a zklamaná. Řekl mi, že to nijak neslaví, a pak se tady oni baví. Pokud mě nechtěl pozvat, mohl mi to jen říct a ne to přede mnou tajit.

Usmála jsem se na Sarah, ale nebylo to upřímný.
Vytáhla jsem z batohu ty lístky a položila je na stůl. Jack pořád nechápal, co se děje.

„myslela jsem, že to neslavíš" řekla jsem s upřeným pohledem na Jacka. Ten otevřel pusu, jakoby chtěl něco říct, ale nic neřekl a pusu zase zavřel. Já se otočila a šla směrem ke dveřím. Všichni byli ticho a já věděla, že jsem jim právě zkazila zábavu, za což jsem nebyla ráda.

„Rose, počkej" křikl na mě Jack, ale já ho neposlouchala a šla dál. Když už jsem byla venku, slyšela jsem, jak za mnou někdo běží. Myslela jsem si, že je to Jack. Spíš jsem v to doufala.