That boy

34. No nazdar, Dawsonová

Najednou mi začal zvonit mobil a já hned vystrašeně vyletěla z postele. Hodiny ukazovaly, že je pět hodin.

Rose - „haló?" Ozvala jsem se do mobilu, když jsem ho zvedla.

Caleb - „no nazdar, Dawsonová. Dlužíš mi, pamatuješ? Potřebuju, abys teď přišla před barák. Pojedeš se mnou vybrat dárek pro jednu holku" vychrlil na mě.

Já s ním mám jet pro nějakej dárek? Proč? To to neumí vybrat sám?

Rose - „neumíš vybrat sám dárek?"

Caleb - „hele, prostě pojď. Už tady čekám"

Rose - „fajn. Za chvíli jsem tam" položila jsem mobil a šla se nějak rychle upravit. Převléknout a taky udělat culík.

Když jsem vyšla před barák, Caleb seděl v autě a měl na sobě sluneční brýle.

Sedla jsem si do auta a uvědomila si, že poprvé sedím v Calebovo autě. Já sedím v autě nejoblíbenějšího kluka z celé školy. Tohle by mě před dvěma měsíci ani nenapadlo.

„jé, já myslel, že už nepřijdeš" pronesl svou ironickou poznámku a rozjel se.

„pro koho jdeme vybírat ten dárek?" Zeptala jsem se, protože mě to opravdu zajímalo. Caleb a chce koupit holce dárek? To mi nějak nesedí. On jim nikdy nic nekupuje, co vím.

„pro jednu holku, už jsem ti to říkal" neodtrhl oči z cesty před námi.

„jo, ale pro jakou?"

„to není důležitý" podíval se na mě s falešným úsměvem.

„fajn. Máš vůbec nějakou představu, co jí chceš koupit?" Zeptala jsem se a doufala, že má.

„no to jdeme teď vybrat. Proto jsem ti zavolal"

„mám tím na mysli například nějakou čokoládu, nebo medvídka, šperk.. chápeš?"

„jo takhle. To nemám" uchechtl se, ale mě do smíchu nebylo. Vždyť on ani nevěděl, co jí chce koupit. Jak dlouho tam budeme?

„Calebe, děláš si srandu? Myslela jsem, že víš aspoň, jaký typ dárku jí chceš koupit" zamumlala jsem podrážděně.

„nestěžuj si. Já pro tebe taky jel takovou dálku" obhajoval se.
To je zase pravda. Dál už jsem se ani nesnažila nějak protestovat a jen poslouchala hudbu, která vycházela z rádia.

„co je to za písničku?" Řekl po asi pěti minutách Caleb znechuceně a vypnul rádio.

„hej, já poslouchala" křikla jsem naštvaně.
Caleb se na mě překvapeně podíval, než spustil.

„vážně, Dawsonová? Tohle?" Zeptal se překvapeně a zároveň znechuceně.
Nejistě jsem se na něj podívala.

„bože" vydechl posměšně.

„no co.. líbí se mi to" obhajovala jsem se a zapla znovu rádio. Do toho jsem si začala i pobrukovat melodii.

Asi po dalších deseti minutách už jsme tam konečně dojeli.
Caleb zaparkoval a my vyšli. Před námi bylo obrovský nákupní centrum.
Zhluboka jsem se nadechla a s Calebem po boku jsem šla do toho nákupního centra.

„nebudem se tady nějak zdržovat. Půjdem do obchodu, vezmi to, co uvidíš jako první a bude se ti to líbit, a pojedeme zase domů" řekl Caleb, když jsme vstoupili dovnitř.

„co? Calebe, jestli ti na ní záleží, musíš si na tom dárku dát záležet, a ne jen tak něco vybrat" řekla jsem nevěřícně. Jen se na mě znuděně podíval.