That boy

32. To mě zveš na rande?

Právě sedím u Emy i s Emou, Jasonem, Calebem, Kaiem a Mell.

„kde jsi byla?" Zeptal se mě Caleb s úšklebkem.

„doučovat" ironicky jsem se na něj usmála.

„koho?" Zeptal se nechápavě.

„to ti může být jedno" protočila jsem otráveně oči.

„byla doučovat Jacka" řekl Jason a já se na něj vražedně podívala.

„Jacka, jo?" Vyprskl smíchy Caleb.

„co jsi ho doučovala?" Zeptal se Caleb, když se dosmál.

„matiku" odpověděl za mě Kai.

„buďte oba zticha" řekla jsem naštvaně.

„ty a doučovat matiku? Jacka? Učili jste se nebo něco jinýho?" Zeptal se Caleb se zvednutým obočím.

„jseš fakt prase, Calebe" řekla jsem se zamračeným obočím.

„není náhodou jedno, co a koho doučovala? Máme se bavit" řekla Mell a my se na ní všichni podívali.

„tak jo, budem se bavit" řekl Kai a zapnul nahlas písničky. Někteří z nás začali zpívat, někteří se začali hýbat do rytmu a někteří, jako já, jsme jen podrážděně seděli.

Teď bych si přála být jen u Jacka.
Radši bych ho i doučovala tu matiku, než abych seděla tady. Ne, že bych tady nechtěla být s nimi, ale jen teď nemám náladu se nějak bavit a poslouchat nahlas písničky.
Když se Jack nechová jako blbec, dá se s ním i normálně mluvit a to bych teď chtěla. Normálně mluvit s Jackem.

„nezahrajeme si něco?" Zeptala se už znuděná Ema.

„co flašku?" Vykřikl Jason a já se hned zarazila. Vzpomněla jsem si, jak jsme flašku hráli posledně. V Paříži, a jak při té hře všichni zjistili, že jsem panna. Uvědomila jsem si, že ve škole o tom nikdo nemluvil, za což jsem byla ráda.

„to je dobrý nápad" řekla Ema a já hledala výmluvu, proč to hrát nemůžu.

„já už asi půjdu. Dodělám si ještě úkoly a tak" řekla jsem nervózně a vstala.

„notak, kam bys chodila. Vždyť teprve jdem hrát" řekla Ema a dívala se na mě prosebně.
Očima jsem jí dala náznak, že to hrát nechci, aby si vzpomněla, co se stalo posledně, když jsem to hrála, protože si na to očividně nevzpomínala.

„a jo. Vždyť se musíš ještě učit. Tak uvidíme se zítra ve škole?" Vypadala, že jí to došlo, a tak mi pomohla. Určitě všichni v místnosti věděli, proč jdu domů, jelikož všichni věděli, co se stalo, když jsem hrála flašku v Paříži.

„jo, zítra ve škole. Čau lidi" křikla jsem a otevírala dveře. Než jsem je zavřela, slyšela jsem, jak mi i ostatní řekli sborově čau.

Došla jsem domů, kde jsem si hned lehla do postele a po pár vteřinách usnula.

„Rose, notak. Vstávej. Přijdeš pozdě do školy" probouzela mě máma a já se jen dál vrtěla a neposlouchala jí.

„Rose, je půl osmé. To nemůžeš stihnout" jakmile máma řekla kolik je, vyletěla jsem vyděšeně z postele.

„co? Půl osmý? Jak? Kdy?" Zmatkovala jsem a pobíhala po pokoji.

„běž se rychle připravit. Zabalím ti snídani s sebou" jen jsem jí na to přikývla a běžela do koupelny, kde jsem udělala zrychlenou ranní hygienu, běžela zpátky do pokoje, oblékla si to, co jsem viděla jako první, vzala si tašku, snídani a letěla do školy.