That boy

72. Svatba?

O dva roky později..

Už to jsou dva roky, co jsem se přestěhovala, co? No.. stalo se toho hrozně moc. Udělala jsem maturitu, dostala jsem se na vysokou, mám vlastní byt, smířila jsem se s tím, že jsme s Jackem přerušili veškerý kontakt mezi sebou a už jsem s tím v pohodě. Sice mi trvalo strašně dlouho než jsem se z toho dostala.. několik měsíců jsem pořád brečela a bylo to jen horší, ale pak mi pomohl Mark, se kterým jsem teď šťastně zadaná. Už rok a miluju ho.
S ostatními jsem se scházela několikrát do roka. Vždycky, když měli volný víkend, tak přijeli. Já tam ještě nejela, protože jsem se bála toho, že potkám Jacka a bude to horší. Vlastně jsem ho neviděla od té doby, co se se mnou rozešel, což už jsou dva roky. Ublížil mi. Tak strašně moc mi ublížil. Myslela jsem, že to zvládneme. Že bude se mnou. Nenávidím ho za to, co mi udělal. Trápila jsem se kvůli němu několik měsíců a už to nechci zažít znova.
Teď už to je ale dobrý a mám Marka, který je dokonalý. Vím, že by to nikdy neudělal. Je jiný.

„bílý nebo červený růže?" Zeptala se mě máma, která držela v rukou dvě kytice růží.

„červený. Bílý budeš mít šaty" poradila jsem jí.
Jo.. ještě jedna velká věc se stala. Máma s Danielem se pozítří vezmou. Daniel ji před několika měsíci požádal o ruku a už pozítří je ten velký den. Jsem za ně strašně ráda.

„my už půjdem. Nashle paní Dawsonová, ahoj Rose" řekly holky a odešly. Byla tady Kate a Julie. Další moje světlovlasá kamarádka. Mám těch kamarádů víc.. díky Kate a Markovi.

„ahoj" řekly jsme s mámou na stejno s úsměvem.
Poté jsem vzala mobil a zavolala Markovi, že už může přijít. Byli jsme dohodnutí, že až tohle s mámou vyřešíme, tak sem přijde. Je tady docela často. Někdy jdu i já k němu.

„tak já půjdu. Zatím se měj, ahoj" řekla máma s úsměvem, dala mi pusu na líčko a odešla domů. Já si s úsměvem sedla a čekala, až přijde Mark.

             -----------------------------

„ahoj, zlato" řekl, když vešel dovnitř a dal mi pusu na tvář.

„ahoj" pozdravila jsem ho taky s úsměvem.

„jak to šlo?" Zeptal se a mile se na mě usmál.

„skvěle. Máme vybrané kytky" odpověděla jsem s uchechtnutím a on se taky uchechtl.

„to je dobře" řekl a sedl si na sedačku. Já šla za ním a sedla si vedle něho.

„máš už oblek, že jo?" Zeptala jsem se pro jistotu, protože už pozítří je svatba.

„jasně" odpověděl s uchechtnutím.

„chceš ukázat moje šaty?" Zeptala jsem se natěšeně. Chtěla jsem mu je už ukázat.

„pozítří tě v nich uvidím. To počká" řekl a mně trochu úsměv opadl, ale měl pravdu. Vždyť mě v nich pozítří uvidí.

„dobře a co budem teď dělat?" Zeptala jsem se, protože je odpoledne a nevím, co bychom mohli dělat.

„nechceš jít se mnou k Liamovi? Pozval víc lidí. Není to párty nebo tak něco, ale bude tam víc lidí" zeptal se a já se jemně usmála. Liam je další kamarád.

„jo.. jasně" souhlasila jsem. Sice jsem myslela, že bychom mohli dělat něco spolu, ale tak aspoň budeme se svými kamarády.

„já se jen převléknu" řekla jsem a vstala. Mark mi na to jen přikývl a zapl si televizi, a tak jsem šla do pokoje, abych se převlékla do něčeho lepšího, než jsou tepláky a tílko.
Rozhodla jsem se, že si vezmu jen nějaké lehké šaty, protože je venku snad milion stupňů. Je léto a jsou prázdniny, takže do školy nemusím, což je dobrý.