58. Víkend 1/2

5.6K 177 52
                                    

Víkend
Takže, abych nějak shrnula ten večer, kdy jsem spala u Jacka. V ten večer jsem se s ním vyspala, a pak jsme šli spát. Bylo to mé poprvé a vůbec jsem nečekala, že to bude v ten večer.

--------------------

„Nejprve si půjdem nejspíš odložit věci na hotel, a pak se půjdem podívat po památkách?" Zeptal se nás Tom a my všichni souhlasili. Ano, už jsme v Paříži. Ano, moje máma souhlasila a ano, je tady i Daniel.

Od toho večera s Jackem, jsme se viděli až teď, ale já k němu zatím nešla. Cítím se trapně. On mi sice vždycky naznačuje, ať jdu k němu, ale já dělám, jako že ho nevidím. Myslím, že si toho všimnul.

Došli jsme do hotelu, vzali si klíče a šli k výtahu. Bylo nás hodně, takže mi bylo jasný, že se tam nevejdeme všichni, takže když jsem viděla že se tam Jack nějak nehrne, chtěla jsem se tam nějak nacpat. To mi však nevyšlo, a tak jsem zůstala čekat na další sama s Jackem.

„ty se mi vyhýbáš?" Zeptal se s úšklebkem na obličeji a díval se mi upřeně do očí.
Vyhýbám se mu?
Tak jo, už odpověz. Zíráš na něj už docela dlouho.

„ehm.. ne. Proč? Měla bych?" Odpověděla jsem rozpačitě a snažila se dívat všude kolem, jen ne na něj.

„vypadá to tak" řekl s uchechtnutím a já se taky nervózně uchechtla.
Konečně jsme nastoupili do výtahu a já si oddechla. No.. bylo to horší, než když jsme stáli před ním. Byli jsme tam jen my dva a ticho.
Vzpomněla jsem si, jak jsme tu s Jackem byli se školou. V tomhle hotelu. V tomhle výtahu, a jak jsme se tu malém políbili.

„pamatuješ si ten den, když jsme tu byli se školou a my dva byli samy v tomhle výtahu?" Zeptala jsem se Jacka a uchechtnutím, abych odlehčila situaci a taky, abych se už necítila trapně.
Jack se na mě s úsměvem podíval.

„myslíš, jak jsme se málem políbili?" Doplnil a přiblížil se ke mně. Já nic neříkala. Jen se na něj s úsměvem dívala.
On se ke mně nahnul víc a políbili jsme se. Mnou projela vlna elektřiny a měla jsem pocit, jakoby se mi každou chvíli měly podlomit kolena.

Když výtah zastavil, my se od sebe odtáhli a vyšli ven, kde už na nás čekali ostatní. Oba jsme šli ke své rodině a jemně se na sebe usmáli. Poté jsme šli všichni do svých pokojů.

„tak, kam půjdeme dneska?" Zeptala se máma, když jsme vešli do našeho pokoje. Měli jsme pokoj, který byl, jakoby rozdělený na dvě místnosti s dveřmi. Já měla tu druhou místnost pro sebe a máma s Danielem měli taky pro sebe jednu.

„kam chceš, ale mohli bychom jít s Greenovými" navrhla jsem a doufala, že to vyjde. No co, chtěla jsem být co nejvíc s Jackem.

„dneska bychom mohli být jen my tři spolu. Myslím, že i oni chtějí být chvíli samy, tak s nimi můžeme jít někam zítra" řekla máma s úsměvem a u toho vybalovala věci z kufru. Daniel jí v tichosti pomáhal. Mně úsměv opadl, protože dneska už asi Jacka neuvidím.

„tak jo" řekla jsem a taky jim začala pomáhat s vybalováním.

------------------------

„už tam budem za chvíli" odpověděla jsem mámě na její otázku, kdy už dojdeme k té Eiffelovce.
Vedu je já, jelikož jsem tu nedávno byla, tak vím, kudy tam jít.

„nezajdem se někam najíst?" Zeptal se Daniel a vypadalo to, že nad tím oba přemýšlí. Mně to bylo nějak jedno.

„už jsme tady" křikla jsem a rozešla se víc k danému místu. Nejspíš se ani nestihli rozhodnout.
Bylo krásné teplo, sluníčko svítilo a bylo tu plno lidí. Ještě víc, než když jsem tu byla naposledy. Lidi se smáli a všude panovala dobrá nálada.
Před Eifelovkou jsem samozřejmě vyfotila i mámu a Daniela. Poté vyfotil Daniel i mě s mámou.

Asi po hodině koukání se na Eifelovu věž jsme se rozhodli, že se půjdem ještě najíst, protože už jsme všichni dostali hlad.
Po večeři jsme došli na hotel, kde jsem se už jen osprchovala, a poté si lehla, i s mobilem v ruce, do postele.

Jack: kde jste celý den byli?

Vyskočila mi zpráva od Jacka a mně se na tváři objevil hned úsměv.

Rose: byli jsme se kouknout na Eifelovku, a pak jsme se šli najíst. Kde jste byli vy?

Jack: no my se byli první najíst, pak se šli kouknout na Eifelovku, a pak jsme se byli zase najíst :D

Jack: nechceš jít na chvíli na chodbu?

Rose: proč bych tam chodila? :D

Jasně, že jsem věděla, proč bych tam měla jít. Za ním.

Jack: tak, aby ses prošla, než půjdeš spát :) :D

Rose: ha ha :) nemůžu, máma s Danielem ještě nespí a nevím, co bych jim řekla, že tam jdu dělat.

Jack: řekni, že jdeš za Sarah ;)

To není špatný nápad, Jacku.

Rose: tak jo. Zkusím to :D

Jack: čekám :)

Mobil jsem položila na postel a šla za mámou a Danielem.

„mami?" Řekla jsem, abych upoutala její pozornost.

„hm?" Pobídla mě, abych pokračovala.

„můžu jít jen na chvíli za Sarah? Moc jsme spolu nebyli, víš" zeptala jsem se a mnula si ruce z nervozity.
Nejsem na sebe pyšná, že jí lžu, ale opravdu ho chci vidět.

„tak dobře, ale jen na chvíli" souhlasila a já se na ní zářivě usmála.

„za chvíli jsem zpátky" řekla jsem a rozešla se rychle ke dveřím.
Vyšla jsem ze dveří a Jack už tam čekal. Měl na sobě černé tepláky a černé tričko s krátkým rukávem. Vlasy měl rozcuchané, takže nejspíš před chvílí ležel.

„ahoj" řekla jsem, aby si mě všiml, protože něco dělal na mobilu.
Když mě slyšel, hned mobil schoval do kapsy a usmál se na mě.

„ahoj" řekl s úsměvem a rozešel se ke mně. Když ke mně došel, dal mi jemný polibek na tvář, ze kterého jsem se zčervenala.

„tak, jak jsi se dneska měla?" Zeptal se a chytl mě za ruku. Dovedl mě ke schodům, a poté si na ně i sedl. Já udělala to samé a usmála se.

„bylo to fajn. Cítila jsem se jako průvodkyně Paříži, když jsem je dovedla k Eifelovce" řekla jsem a zasmála se. Na to se Jack zasmál se mnou.

„se divím, že jste tam vůbec došli" řekl Jack a zasmál se. Já uraženě otevřela pusu do písmene o s náznakem úsměvu.

„náhodou.. byla bych skvělá průvodkyně" řekla jsem pyšně s bradou nahoru. Samozřejmě jsem to myslela ze srandy.

„jasně, že jo" souhlasil ironicky Jack a já se nad tím jen zasmála.

---------------------

„tak dobrou noc" řekl Jack, ale nepustil mé ruce, které právě držel.

„dobrou noc" řekla jsem taky a usmála se. Jack se ke mně nahnul a políbil mě. Já mu polibek oplatila, a poté se od něj odtáhla.
Oba jsme šli ke svým pokojům a před tím, než jsme do nich vešli, tak jsme si zamávali a usmáli se na sebe.

_______________

Děkuju vám strašně moc za ta shlédnutí, hlasy a komentáře. Vím, že už se opakuju, ale opravdu mě to těší a pořád tomu nemůžu uvěřit :D❤

x moon x



That boyWhere stories live. Discover now