18. Upřímná radost

7.3K 196 19
                                    

Další den, když jsem vešla do třídy, tak jsem viděla Jacka. Už zase seděl na svém místě. Zase jsem viděla ty jeho tmavý oči. Zase jsem pociťovala nervozitu.

Sedla jsem si do lavice, ale nervozita neustupovala. Cítila jsem jeho pohled na mých zádech.
Nedalo mi to a otočila jsem se na něj. Naše oči se střetly tak, jak jsem si myslela. Jeho výraz nebyl opět žádný. Skoro pořád měl takový nečitelný výraz.

Otočila jsem se zpět, když zrovna do třídy vešla Ema.
Podívala se na mě, ale hned pohled zase odvrátila. Je pořád naštvaná.

Do třídy vešla naše učitelka na matiku přesně, když zazvonilo.

„otevřete si sešity" řekla a já tak učinila.

Když jsme měli čtvrtou hodinu, měli jsme mít pana Beakra, ale místo něho přišla naše třídní učitelka.

„dobrý den, třído. Vím, že jste měli mít fyziku, ale tato hodina se ruší z toho důvodu, že vám potřebuju něco sdělit." Řekla a já netušila, co se děje nebo, co nám chce sdělit.

„je to narychlo, proto jsem k vám taky přišla teď," řekla a nadechla se.

„příští týden pojedeme do Paříže. Budeme tam týden a-" nedořekla to, protože skoro celá třída začala jásat a hned se začala domlouvat, s kým tam budou a co tam budou dělat.

„ticho!" Zakřičela učitelka a třída se po pár vteřinách sklidnila.

„takže budeme tam týden a máme to v rámci francouzštiny, takže se tam budete sami domlouvat francouzsky" řekla a já se začala trochu obávat. Nejsem na tom s francouzštinou nejhůř, ale ani nejlíp.

„nebude to ten typický pobyt, kdy by jste byli v rodinách, ale budeme mít normálně zamluvený hotel, kde celý týden budeme. Jelo by se v pondělí a v neděli by se zase jelo pryč. Tady máte lístečky, které mi do konce týdne přineste podepsané od rodičů a abych nezapomněla, pojedou s námi i čtvrtáci, takže nebudete vyvádět žádné blbosti." řekla a začala nám rozdávat papíry s veškerými informacemi.

Přečetla jsem si celý papír a začala se v duchu radovat. Do Paříže jsem vždycky chtěla a teď se mi to splní. Nemůžu se dočkat až uvidím Eiffelovku a ostatní památky, až ochutnám jejich tradiční jídla a všechno si tam projdu.

S radostí jsem šla domů a čekala až přijde máma, abych jí tu radostnou novinku mohla říct.

Asi po třech hodinách přišla konečně máma, ale moje radost nebyla ani o 1% menší.

„mami, ahoj" řekla jsem a dala jí pusu na líčko. Usmívala jsem se jako sluníčko.

„ahoj, co se stalo, že se tak usmíváš?" Zeptala se máma, zatímco jsme šly do obýváku.

„jen jsem ráda, že jsi doma. Víš, že tě mám ráda, viď?" Vychrlila jsem na ní.

„tak, co potřebuješ?" Zeptala se máma a založila si ruce na prsou. Zná mě až moc dobře.

Povzdechla jsem si a začala.
„víš, dneska nám ve škole oznámili, že se příští týden jede do Paříže a já by-" nenechala mě to máma ani dopovědět.

„do Paříže?" Zeptala se překvapeně.

„jo, ale jedou tam všichni a já bych tam fakt chtěla. Vždyť víš, jak moc tam chci. Prosím, dovol mi to." Řekla jsem a v duchu se modlila, aby mi to dovolila.

„jedou tam všichni, jo?" Zeptala se máma a dělala, jakože přemýšlí.

Jen jsem jí na to rychle přikývla.

That boyWhere stories live. Discover now