Část 27

430 18 1
                                    

"Hrozně se těším!" vyjekla Lou, když jsme spolu projížděli hlavní branou sportovního areálu. "Ani nevím, kdy naposledy jsme někde byla."

"Život pilného studenta, co jiného na to říct," zasmála jsem se, "jsem ráda, že dovolili, aby jsi se mnou přijela dřív."

"Já taky, ale doufám, že ti nebudu moc překážet." opřela se loktem o dveře auta a zaujatě pozorovala okolí. Na to, že byla zima, byl sportovní areál dokonale udržován a tráva se pořád zelenala.

"Neboj, většinu práce jsem dodělala včera. Dneska tu jsem spíš kdyby náhodou." uklidnila jsem ji, zatímco jsem parkovala před hlavní budovou.

"Takže mi řekni, kam se mám zašít." zazubila se na mě, když jsme vystoupily.

"Asi se budeš divit, ale vlastně bych byla ráda, kdybys byla se mnou. Uvítala bych společnost," přiznala jsem. Ještě nemám náladu navracení se do stoprocentního pracovního života, "nikomu to vadit nebude."

"Budu jedině ráda." přikývla.

"Dobře, takže uděláme rychlou obhlídku, porozhlédneme se a až přijede královna, tak tě představím." říkala jsem, když jsem se pohledem snažila najít někoho známého.

"Jsem vhodně oblečená?"ozvala se nejistě. Měla na sobě zimní, tmavě modrý kalhotový kostýmek. Myslím, že je zvykla oblékat se vhodně.

"Neměj strach, budeš se jí líbit." povzbudila jsem ji. Následných pár hodin probíhalo přesně , jak jsem říkala. K mému překvapení zatím probíhalo všechno bez komplikací a já si nemusela dělat zbytečně starosti. Všichni měli až moc dobrou náladu a všechno šlapalo, nic se nezapomnělo.
Co se týče procházky kolem hřiště a tribun, nemohla jsem být překvapenější. Uz včera měli většinu práce hotovou, ale konečný výsledek byl ohromující. Královské barvy a jemné květy zdobily tribuny a zábradlí a abychom zamezili nepříjemnému drkotání zubů, sehnali jsme venkovní hořáky. Jsem naprosto spokojená.

"Asi chápu, co tě na tom tak baví." rozhlédla se Lou ohromeně.

"Věř mi, že mam z toho ještě větší radost, když vím, kolik námahy to stálo." zasmála jsem se a opřela se o bar schovaný pod komentátorskou kabinou. Následně jsem stočila pohled skrz velká okna k příjezdové cestě, když jsem koutkem oka zahlédla přijíždějící gardu. "Královna je tu."

"Jsem nervózní." přiznala se Lou. Místo odpovědi jsem ji povzbudivě stiskla ruku, za kterou jsem ji následně táhla ven, směrem k nim.

Trochu se mi zadrhnul dech v krku, jakmile královna vystoupila s princovo pomocí. Nedokázala jsem si odpustit pohled směřovaný na jeho kamennou tvář a představu, jak uvolněně vypadal předtím. Jenže to už je pryč.

"Veličenstvo," oslovila jsem královnu s úklonou a to samé pak zopakovala směrem k Nolanovi, který se na mě poprvé za tu dobu podíval, "princi, vítejte. Vše je připravené."

"Dobře ráno, slečno. Opět jste nezklamala." rozhlédla se královna potěšeně.

"Není to jen má zásluha. Mate opravdu pilné zaměstnance," namítla jsem, "ráda bych vám někoho představila. Toto je moje nejdražší přítelkyně, Louisa Newtonová."

"Těší mě, Veličenstvo, princi." s úsměvem se Lou uklonila. Šlo ji to perfektně.

"Ráda vás poznávám slečno, doufám, že si naši společnost užijete. Že Nolane?" nečekaně se královna otočila na prince, který s pokynutím hlavy na znak pozdravu směrem k Lou přikývl.

"Také je mi potěšením, slečno. Přeji příjemnou zábavu." řekl jí pár zdvořilých frází, než stočil pohled na mě. Jak rozdílné bylo naše seznámeni. Možná, že kdybych nebyla na nesprávném místě v nesprávný čas, všechno by bylo jinak. "Měla jste příjemnou dovolenou, slečno Beckettová?"

One Bite of the PrinceWhere stories live. Discover now