Část 42

419 20 0
                                    

"Lepší než pohovka, viď?"

"Rozhodně," přivřela jsem oči nad hebkostí voňavých peřin, do kterých jsem se zachumlala. Kdyby mě viděla mamka, jak se válím v oblečení někomu v posteli, asi by mě vypráskala. "akorát si nejsem jistá, jestli se sem ještě vejdeš. Nejspíš budeš muset spát v tom druhém pokoji."

Nadzvedla jsem se na lokty s provokativním úsměvem, který ho samozřejmě vůbec nepřekvapil. Čekal na moji otázku, aby mi mohl dát odpověď, kterou měl dávno připravenou.

"Trochu jsem s tím počítal. Takže jsem tě zavedl rovnou do druhého pokoje, ne ke mně." vítězně se na mě usmál a já se zmateně rozhlédla.

Měl pravdu. Nic nenaznačovalo tomu, že by tu v poslední době někdo spával.

S povzdechem jsem se zase svalila do peřin, na což se ozval hlasitý smích. Idiot.

"Vždyť mě to takhle vlastně vyhovuje." řekla jsem přesvědčivě, i když vůně kolínské vanoucí z jeho trička mě v tom neutvrdila.

"To vidím," založil si ruce na hrudi a přihlížel si mě zamýšleným pohledem, než přistoupil těsně k posteli a nahnul se nade mě. "ale měla by jsi se nejdřív osprchovat, to povlečení je čistý."

A přesně po téhle větě se to celé zvrtlo.

Atmosféra zhoustla, fungovalo to jako spouštěč následujících událostí, kdy jsem si ani nestihla povšimnout, že jsou naše rty spojené. Pamatuju si jen intenzivní pohled do očí, jiskřičky odrážející se v duhovkách a hebké rty, které hladily ty moje.

Aniž bych si to uvědomila, v té chvíli jsem si přiznala, že tohle je přesně to, co jsem potřebovala. Jakmile si mě za pas přitáhl blíž, všechny svaly v těle se mi uvolnily a já si dovolila úlevně vydechnout. I když jeho stisk byl dost pevný, mě to přišlo jako pohlazení, po kterém jsem dlouho toužila. Jen jsem nevěděla, jak ho získat.

Myslím, že jsem na to přišla.

Přesun jeho polibků na mojí čelist mě v tom utvrdil. Nedokázala jsem zabránit samovolnému zavření očních víček, abych se víc vcítila do tepla, sálajícího z jeho těla.

V tom mi došlo, že mi něco chybí. Hebkost jeho vlasů mezi mými prsty, hned po tom, co jsem se probrala z transu. Oživením jsem ho uklidnila, že jeho pohybům vycházím vstříc a to byl jasný signál.

Během vteřiny se jeho ruce přesunuly na můj zadek, kde však nezůstaly dlouho, mířily níž. Chytil mě pevně pod ním a jedním pohybem vyzdvihnul na sebe, až se trochu zapotácel dozadu. Intuitivně jsem si ho za krk přitáhla blíž a tím zároveň srovnala rovnováhu, kterou jsme v tu chvíli potřebovali.

A i přes nebezpečí pádu na tvrdou podlahu neodlepil rty od hrany mé čelisti. Cestoval s nimi od brady až k uchu než sjel zase o kousek níž a zakousl se mi do krku. To už moje tělo klidné nevydrželo a tak jsem z reflexu utáhla sevření mých nohou kolem jeho pasu, na což mi přišlo okamžité reakce a to hluboké vydechnutí do záhybu krku.

Věděla jsem, co to s ním dělá. Mohla jsem to i cítit. Ale už jsem  potřebovala taky nějaký kontakt.

Proto jsem ho za vlasy odtáhla od mého krku a sama si našla cestičku k tomu jeho. Vrátila jsem mu kousnutí s dvojnásobnou silou, které ho donutilo se krátce zasmát. Sama jsem se snažila úsměv skrýt v jeho kůži.

One Bite of the PrinceKde žijí příběhy. Začni objevovat