One Bite of the Prince

Část 39

Pomalu jsem začínala vnímat tíhu ruky kolem mých ramen, společně s teplým dechem odrážejícím se od mé tváře. Usmála jsem se nad vzpomínkou včerejšího večera, kdy mě Nolan čekal než vyjdu ze sprchy, během čehož skoro usnul, takže vypadal neodolatelně.

Byla ještě tma, když jsem otevřela oči. A i kdyby nebyla, neviděla bych před sebou nic jiného než Nolanovu tvář, která byla natočená mým směrem. Rty měl jemně pootevřené a poklidně vydechoval. Jeho vlasy byli neskutečně rozcuchané a jednou rukou si mě držel blízko jeho nahé hrudi. A to všechno jsem viděla i přes přítmí panující v mém pokoji.

Tušila jsem, že i když je tma, moc brzo nebude. O nedlouho bude svítat a to bude správný čas vstávat. Mým jediným přáním pro dnešní den je konečně pořádná lyžovačka. Neodjedu odtud, dokud se alespoň jednou na lyžích nesvezu.

"Už jsi vzhůru?" tichý hlas prořízl temnou atmosféru v místnosti a tělo vedle mě se pohnulo. S těžkostí si protáhnul nohy a zvrátil se na záda.

"Jo." nevědomky jsem se ještě víc přitulila k němu, jakoby to byla automatická věc.

"Dneska si konečně zalyžuješ." podotknul a v jeho hlase jsem uslyšela úšklebkem. Ani mě nepřekvapilo jak dokázal odhadnout na co myslím. Má mě prokouknutou skrz na skrz.

"Myslíš, že už bude připravená snídaně? Za chvíli mi začne kručet v břiše." nečekala jsem odpověď protože i kdyby mi ji nedal, šla bych se dolu podívat. Vyšvihla jsem se do sedu a konečně si protáhla záda, připravena se jít přichystat mezi lidi. Ovšem, nestihla jsem ani vstát z postele.

"Ještě nechoď," Nolan blesku rychle vyletěl z postele a za ramena mě tlačil zpátky do postele. Jakmile si všiml, že se chystám něco namítat, promluvil sám. "ještě chvíli tady seď, hned se vrátím."

Se zdviženým obočím jsem pozorovala, jak na sebe spěšně natahuje oblečení a vybíhá z mého pokoje. Neměla jsem nejmenší tušení, proč to udělal. Takže jsem seděla, jak přikázal.

Nejspíš šel do svého pokoje, protože v rozepnuté košili by asi jen tak někam jinam nešel. No když se po pár minutách vrátil, měl na sobě jinou a perfektně zapnutou.

S šibalským úsměvem za sebou zavřel dveře a nemohla jsem si nevšimnout, že něco schovává za zády.

Přesně tenhle úsměv mu zůstal až do chvíle, co si dřepnul přede mě, abychom byli ve stejné výšce. S očekáváním jsem mu pohled opětovala.

"Doufám, že sis nemyslela, že bych zapomněl na tvoje narozeniny." překvapeně jsem párkrát zamrkala. Neřekla bych, že na mě zapomněl, spíš jsem si myslela, že na tyhle věci není.

"Ehm, cože?" docela jsem se bála, co ta předmět drží za svými zády.

"Opožděně. Pro tebe." pomalu ke mně natáhnul ruku, vzal moji dlaň a do jejího vnitřku vložil malý studený předmět.

Pohled jsem k té věci stočila potom, co jsem ji nenápadně potěžkala.
Mašle, která na tom byla, byla o dost větší než samotný předmět, nad čímž jsem se musela uchechtnout.

Když jsem ji odlepila, v ruce jsem držela kovový, jemně zdobený zapalovač. Byl docela těžký a to mu dodávalo dojem honosnosti.

"Líbí se ti? Myslel jsem, že se to hodí. Kvůli našim usmiřovacím rituálům." vlastně mě překvapil jen tím, že mi vážně něco přinesl. Vždyť já ani nevím kdy má narozeniny on. Ale já si to aspoň můžu vygooglit.

"Jistě, že se mi líbí. Je skvělý," zajásala jsem a až potom mi došlo, že jsem musela znít jako malé dítě, co dostalo novou panenku. "děkuju."