One Bite of the Prince

Část 43

"Koupil jsem to tu krátce po tom, co umřela," řekl na jeden nádech, aniž by řekl její jméno. Oční víčka měl pevně zavřená, tisknul je k sobě a prudce dýchal. "první měsíce jsem ani nemohl vkročil do sídla, natož abych tam přespával."

Chápavě jsem přikývla, i když jsem si byla jistá, že to nevidí. A ačkoliv jsem ho chtěla nějak ujistit, že tu jsem a pozorně ho poslouchám, neudělala jsem to. Nechtěla jsem zasahovat do jeho smíření protože jsem tušila, že by ho to v tuhle chvíli mohlo rozhodit.

"Na ten balkon jsem vlastně tenkrát vstoupil s tebou po druhé od té doby. Pak už to bylo lepší, když jsem si balkon spojil s tebou a ne.." trochu zaklonil hlavu, jako by se snažil zahnat slzy.

Jenže já věděla, že nebrečel. Je o dost silnější než před pár měsíci, možná že i víc uvědoměnější. Stejně jsem ale nedokázala uvěřit, že se tohle děje.

Sedíme teď už v jeho pokoji, jsem zamotaná do deky a chystám se poslechnout si tu záhadu, kvůli které tohle celé začalo. Nedokázala jsem uvěřit, že se dozvím pravdu a že se ji opravdu dozvím od něho.

"V mých očích byla dokonalá, Chloe," konečně se na mě podíval, jako vy mě chtěl o svých slovech přesvědčit. Nepřerušovala jsem ho. "tak moc jsem do ní byl zamilovaný. Tak moc jsem ji chtěl dát všechno. Byla to moje první láska, které jsem se mohl dotknout a mluvit na ni. Mohl jsem za ní chodit, protože pracovala u nás.

Ze začátku byla hodně stydlivá. Ona vlastně byla stydlivá pořád, ale ze začátku se mnou nechtěla vůbec mluvit.

Za to já jsem se snažil. Asi tři měsíce jsem z ní oči spustit nemohl a tak jsem se s ní snažil seznámit. Věděl jsem, že se ji taky líbím.

Nosil jsem ji květiny, dokonce jsem napsal i báseň," trochu se nad tou vzpomínkou zasmál, až se mi samovolně zvedl jeden koutek úst.

"nakonec to zabralo. Sblížili jsme se, rozuměli jsme si tak, že si toho matka začala všímat. Bylo ji jasné, kam to spěje. Byli jsme v tom věku, kdy se člověk poprvé poradně zamiluje.

A přesně tak se i stalo. Spadl jsem do toho jako do hlubokého jezera, jenže jsem neuměl plavat. Neuměl jsem plavat v ní.

Abys mě pochopila, ona byla úžasná, ale taky komplikovaná. Každý máme svoje jenže já jsem se bál, že s její osobností pro ni život se mnou nebude jednoduchý. Nakonec jsem měl pravdu," povzdechl si a unaveně protřel oči. Dokázala jsem si až moc živě představit zamilovaného Nolana, který by dívce snesl modré z nebe, ale zároveň ji nedokázal porozumět.

"Hrozně rychle jsme se na sebe upnuli. S odstupem času bych řekl až nezdravě. Tajně jsem chodil za ní do pokoje, dokonce jsem poznal její rodiče. Ti však na nás vztah měli podobný názor jako moje matka. Ze začátku nevěřila, že nám to vydrží. Ale když jsem poprvé přišel se zásnubním prstýnkem, uvědomila si kam to spěje," před očima mi proběhla scéna, jak nacházím v jeho pracovně onen prstýnek, jako by to bylo včera.

"jako správný syn jsem s tím šel nejdřív za ní, nemohl jsem za jejími rodiči bez jejího souhlasu, ovšem jsem byl přesvědčený, že ho dostanu. Šíleně jsem se pletl.

Byl jsem u ní na koberečku až do noci, kdy se mi to snažila rozmluvit. To mě snad pobudilo ještě víc. Nechápal jsem proč to matce tolik vadí.

Ona byla slušná, milá, sladká. Měl jsem za to, že by se ke mně hodila. Jenže matka ji viděla jen jako slabou křehkou duši, která by neustálá nátlak pozornosti, kdyby se přivdala do rodiny.

Na jednu stranu jsem to chápal, ona si všechno brala až moc osobně. Za tu dobu co jsme byli spolu jsem pochopil, jak moc emočně nestabilní je. Proto jsem ji ani nechtěl říkat, že nám to matka nepřeje.