One Bite of the Prince

Část 9

Nevím, jak dlouho mi trvalo se vrátit dovnitř. Ale podle mých zmrzlých rukou odhaduju, že hned to nebylo. Mrazilo mě na zádech ještě dlouho potom. Nějak si neuvědomuju, že tady tyhle rádoby výhružky jsou až moc pravdivé. Vždyť já pořád nevím, jestli Jennette vážně nezabil. Tu možnost jsem ještě pořád nevyloučila. Proč taky? Nedal mi žádný důvod si to nemyslet. A já se sním jak pitomec scházím o samotě. Ne, že bych za ním chodila s potěšením, ale měla bych víc přemýšlet. Vždyť ten chlap mohl někoho zabít, Chloe! Vlastníma rukama.

Musela jsem se nad tou představou oklepat. Ale vždyť on působí tak.. já sama nevím. Je dost tajemný, ale myslím, že ne až v tak špatném smyslu. Ale v téhle situaci zůstat nemůžu. Buď se v tom přestanu šťourat úplně a budu se mu vyhýbat nebo se pokusím zjistit pravdu. Možná jsem už dopředu věděla jakou možnost si vyberu. Možná jsem to věděla hned potom, co jsem se sem vrátila. Chci to vědět. Ať už je to cokoliv.

"Jste v pořádku slečno?" proletěla mi najednou před očima ruka. Seděla jsem u slečny Marco v kanceláři. Poslala pro mě, že má pro mě nějakou práci. Jen ještě musela něco vyřídit na počítači, takže jsem tu zase seděla v tichu. A v tichu se moc přemýšlí.

"Ano, omlouvám se. Zamyslela jsem se." usmála jsem se na ni. Zřejmě na mě už chvíli mluvila, když musela dojít až ke mně a zamávat mi rukou před obličejem.

"Stalo se venku něco?" zeptala se starostlivě a zvědavě zároveň. Mluvila o mém setkání s princem.

"Ne, nestalo. Mělo by?" popřela jsem na oko nechápavě. Jasně, že se něco stalo. Stalo se to, že Nolan nejspíš odhalil svojí nejděsivější stránku.

"Jste celá rozhozená od doby, co jste se vrátila," podotkla. Jo, to já vím taky. Ale ona to vědět nemusí. A tak jsem jen kývla rameny, "nebyl na vás hrubý?"

"To ne slečno. Právě, že.. byl milý." odpověděla jsem nejistě. Snažila jsem se v jejím pohledu zjistit, jestli z mého hlasu poznala, že když je princ milý, není to dobré znamení. 

"Milý?" ujišťovala se se zamračeným výrazem. Němě jsem přikývla, když na mě zůstala koukat, "dávejte na sebe pozor." řekla rychle než se otočila a přešla zpátky ke svému stolu.

Cože? To mě mělo uklidnit? Dobře, právě mě vážně vyděsil fakt, že se o mě slečna bojí jen protože byl na mě princ milý. Sice děsivě milý, ale milý. Sakra.

"Říkala jste, že pro mě máte práci?" změnila jsem téma.

"Ach, ano. Poprosila bych vás, aby jste vyplnila pár formulářů kvůli tomu prvnímu programu. Všechny informace by měli být v dokumentech, co jste dostala." poukázala na tenké desky. To je dobré znamení, nebude toho  moc.

"Dobře, ještě něco?"

"Zatím ne, děkuji. Nevadí vám to? Já to opravdu nestíhám, ale věřím, že před prvním programem už dostanete pořádnou práci." řekla s omluvným pohledem. Je pravda, že dělám zatím jen samou podřadnou administrativu, ale aspoň budu mít čas se zaběhnout do režimu.

"Vůbec ne. Každý nějak začínal." usmála jsem se. 

"Jste zlatá. Až to budete mít, přineste mi to sem, prosím." požádala mě a pak se začala přehrabovat ve vlastních papírech. To byl jasný signál pro to, abych odešla. Popadla jsem tedy tu kupku a připravila se odejít.

"Jistě." zaslechla jsem jen krátké děkuji, ale to už jsem byla napůl cesty ze dveří. Pak jsem si ale na něco vzpomněla a hned to otočila zpátky.

"Promiňte, můžu mít ještě jednu takovou otázku?" zeptala jsem se váhavě ode dveří.

"Jistě slečno." pobídla mě, když ke mně zvedla pohled.