Kings & Queens (CZ)

LX.

Tesák

Odeta se ohlédla na muže a přemýšlela, co by mohla udělat. Ta malá holka byla celá vyděšená. Oči jí planuly strachem. Co si prožila? Kdo byla? To ani jeden z nich nevěděl. Ale síla, co z ní tryskala upoutala i Odetu. Byla pro ni nová. Nespoutané.

,,Co s ní?" Poodešla pár kroků od dívky a podívala se na Tesáka. Dýchal hluboce a nemohl odtrhnout oči od té malé holky.

,,Potřebujeme ji." Řekl a ani se na Odetu neotočil.

,,Tesáku, copak nevidíš, že je úplně nepoužitelná!" Odporovala Odeta. Ta dívka v sobě sice měla nějakou magii ale kdo ví, co to bylo. A jestli by nakonec nebyla jen přítěží než pomocí. Uuduové už na ně museli čekat. Nemohli si dovolit čas strávený zde, žádný navíc neměli.

,,Odjeď spolu s Uduy na pláň. Já se zatím postarám o ni!" Konečně se na Odetu podíval. Pomalu otevřela pusu a zase ji zavřela.

,,To nemůžeš! A já taky ne! Ne potom, co jsem viděla jak si jí málem zabil!" Nehodlala se zviklat dívka. ,,Vždyť jak se zdá ani ona neví, co dělá."

Dívka mezitím zase začala recitovat sloku, z podivné písně, kterou nikdy dřív ani jeden neslyšel. Než se nadáli ze vzduchu se začala snášet zmrzlá voda. Odeta nastavila svou dlaň a počkala až se jí vločka v ruce rozpustí. Milovala zimu. Období, kdy její matka spolu s královnou mrazu, sídlící na hoře bohů společně s královnami a králi ročních období a dalšími, vládly společně. Vytvářely tak neuvěřitelnou hru vody a mrazu. A královna zimy jim za to byla jedině vděčná.

,,Pojedeš se mnou okamžitě!" Rozkázala mu Odeta a nehodlala tentokrát Tesáka vyhrát. Museli na pláň. Museli pomoct Kárové Princezně a dalším. Pokud tu zůstanou moc dlouho, nebude už koho zachraňovat.

,,Odeto," oslovil jí jménem, což se mockrát mezi zloději nevidělo. Zvlášť ne u těch, kteří patřili ke špičkovým. Povětšinou si všichni řekli své přezdívky a tím to končilo. Nechtěli se vázat. ,,ty sama moc dobře víš, že pokud se něco pokazí tak budeme potřebovat náhradní plán. Ta démonka je sice silná, ale proti Kapitánovi Radskovi a ještě Dorbě toho moc nezmůže. Musíme mít něco navíc, o čem vůbec nebudou vědět." Mluvil jasně, bez zastavení. Ani jednou mu nepřeskočil hlas. Jeho oči se při mluvení změnily ve vlčí a poutaly na sebe pozornost celého lesa. ,,Běž sama, doveď je k pláni. Potřebují pomoc." Odeta nechtěla souhlasit.

,,Tesáku, to prostě-"

,,Ne Odeto! Musíme to zkusit!" Stál si pořád za svým Tesák. Chtěla odporovat dál. Musela. Jenže Tesák měl pravdu. Potřebovali něco navíc. Pohlédla na dívku a povzdechla si. Síla z ní jen sršela. Mohla by vše otočit v jejich prospěch. Nebo vše úplně zničit.

,,Buď opatrný," dovolila si říct a lehce zmáčkla Tesákovi ruku. Stiskl jí oplatil a počkal, až Odeta zmizela mezi stromy. Pak si konečně dovolil pohlédnout na malou dívku. Vypadalo to, že už se uklidnila. Dokonce se opřela o strom a postavila se na vlastní nohy. Popošel k ní a poklekl na jedno koleno, aby byl stejně vysoký jako ona. Dívka zvedla oči a podívala se na něj. Chvíli si ho prohlížela, jako cizince, jako někoho, koho nikdy neviděla.

,,Jak se jmenuješ?" Dívka vykulila fialové oči. Chtěla odpovědět svou běžnou odpovědí, ale Tesák jí rukou zastavil. ,,Tvé pravé jméno." Polkla a sklopila oči ke svým rukám s píšťalkou. ,,No tak," zkusil to Tesák jinak. Nikdy to neuměl s dívkami, na tož s dětmi. A tahle holka byla ještě hodně mladá.

,,Pria." Zašeptala, že by jí bylo těžko slyšet. Ale Tesákovi schopnosti mu byly dost nápomocné.

,,Pria a dál?" Dívka zavrtěla hlavou. Dál nic. Tesák vydechl obláček bílého kouře a vstal. Ruku natáhl k Prie. Chvíli jí pozorovala než jí přijala. ,,Nebudu se tě už ptát, co jsi zač. Stejně bys mi to neřekla. Ale jak možná víš, tam v dáli, za lesem, se schyluje k bitvě, ba co hůř možná už tam skoro nikdo není. A ta síla, která v tobě je, by nám velice usnadnila výhru." Nehodlal nijak skrývat proč ji potřebují. ,,Kdybys nám pomohla, pak by bylo možná všechno snadnější. A víc lidí by mělo šanci přežít." Pria začala vrtět rychle hlavou v nesouhlasu.

,,Nemůžu, já nemůžu! Oni by si pro mě přišli!"

,,Kdo? Kdo by si pro tebe přišel?!" Priu začali bolet nohy, náhle se cítila malátná a začala padat ke zmrzlé zemi. Tesák jí chytil a opřel o svůj hrudník. ,,Musíš mi to říct, no tak!"

,,Nemůžu. Nesmím! Já chci žít! Chci žít!" Z fialových očí se během chvilky staly zase studánky se slanou vodou.

Tesák nevěděl, co dělat. ,,Sakra!" Nikdy nikoho neutěšoval. Jenže potřeboval, aby tahle dívka začala spolupracovat. Věděl, že vydírání by tu nezabralo. Tak co by mohl udělat? Byl zloděj, bojovník. Neučili je jak být milí a přesvědčiví.

Pak mu na mysl přišla dívka s havraními vlasy a bílými konci. Uzavírat dohody s démony se nevyplácí. A co takhle dohody s Valmadery? To ještě nikdy nikdo neudělal!

,,Hej!" Otočil si dívku, aby se dívala na něj. Musel jí nadzvednout, aby si viděli do očí. ,,Hej, co udělat dohodu!" Dívka přestala fňukat a Tesák by přísahal, že jí zablýskalo v očích zájmem. ,,Co ty na to?"

,,A...jakou?" Zamumlala, když se trochu uklidnila. Tesák jí položil zpátky na zem a počkal až si utře nos a oči. Tváře jí konečně nabraly nějakou barvu. Už nebyla tak bílá.

,,Pokud nám pomůžeš, pomůžu já tobě a ať už utíkáš od kohokoliv, dostanu tě, co nejdál to půjde. Do bezpečí." Dívka několikrát zamrkala a přemýšlela nad jeho nabídkou. Líbila se jí. Ještě nikdo jí nikdy nenabídl bezpečí. U Uudů se schovávala, ale nikdo jí nikdy neslíbil, že jí ochrání pokud si pro ni přijdou. Tímhle mohla získat nebo také ztratit mnoho. ,,Tak co? Pomůžeš nám?"