Kings & Queens (CZ)

XLV.

Blake

Ina ležela v jeho posteli zachumlaná jako larva v kožešinách. Venku už dávno začalo sněžit o sto šest. Zima přišla a převzala žezlo svého bratra. Blake se této chvíle obával. Rudá krev bude ve sněhu zanechávat viditelnou stopu. Stopu, po které se raději měla slehnout zem.

Blake si povzdechl a opřel se do židle. Byl vyčerpaný, stejně jako všichni kolem něj. Bitva mu dělala vrásky, jako by najednou zestárnul o deset let. Myslel na svého dědu, i ostatní lidi ve Westlay. Posel, který se měl ozvat po měsíci co budou pryč, nepřijel. Blake z toho neměl dobrý pocit. Stejně jako Liwie.

Dívka se otočila a něco zamručela do polštáře. Pokaždé to přitáhlo všechnu Blakeovu pozornost. Jak rychle se vše může změnit. Ina se mu líbila už od prvního pohledu, ale nikdy si nemyslel, že to dojde až takhle daleko. Že se o ní bude bát.

Plachta stanu se odhrnula a dovnitř vešel jeden z nejstarších generálů. Upravil si uniformu a sklopil hlavu níž v pozdravu. Blake mu to oplatil.

,,Nějaké nové zprávy? Ať už z lesa či z království?" Šeptal. Nechtěl Inu probudit. Podle Liwie potřebovala nabrat dostatek síly. Takže o jejich obranu se zatím staral Kouzelník. Blake mu za to bude nejspíš do smrti vděčný. Chránil nyní i jeho vojáky.

,,Bohužel nic. Ani z jedné strany se neozývají zprávy." Faxor si sedl na židli naproti muži a zadíval se na spící dívku. Havraní vlasy jí zakrývaly část obličeje. Jejich bílá část už skoro celé zmizely ve špíně. Blakeovi to však nevadilo. A spící Ine už vůbec ne. ,,Chudák děvče. Tak mladá a už ve válce."

,,Počítám s tím, že Kárová Princezna je ještě mladší." To malé pískle sice dokázalo nahánět strach, ale taky to bylo jen děvče, co se naučilo házet správně karty.

,,To je pravda. Ale zatímco Kárová Princezna vyrůstala někde, kde jí měl aspoň někdo rád, tato dívka byla sama." 

,,Znal jste ji?" Faxor přikývl. 

,,Ale ona si na mě nebude pamatovat. Viděl jsem jí jednou, to jí bylo asi pět. V tu dobu už musela být mezi vojáky, mezi démony. Byl jsem se tenkrát podívat za svým přítelem. Generálem Frederickem. Mužem, co jí miloval víc než její pravý otec. Bylo vidět i na ní, jak moc k němu přilnula. Býval na ní tvrdý, ale nikdy by jí neublížil." Při té zmínce Blake sám od sebe sevřel ruce v pěst. Zayn, její otec, nejraději by je zabil oba. ,,Ina byla už v mládí silné děvče. Potom, co přijela sem k nám držel jsem si od  ní odstup. Připomínala mi až moc muže, kterého jsem ztratil. Přítele, co se mnou stál v boji ještě dřív, než jsi se narodil ty." Faxor byl jediný z generálů, který Blakeovi tykal. Pokud Blake nebude počítat svého zesnulého přítele Daniana. Při té vzpomínce se mu před očima objevil Jacob. Jak spolu vyrůstali. Jak bojovali, smáli se i s Liwii. Tenkrát všechno vypadalo tak snadně a nikomu z nich nic nehrozilo. Nyní to bylo jinak. A on měl o další osobu víc, o kterou se může strachovat.

,,Jenže nikdo z nás nemá snadný život. Zvlášť teď ne." Blake na to jen přikývl. Faxor měl pravdu. Nyní bylo pro všechny těžké žít. Někteří by raději zemřeli. To však neplatilo o něm. V hrudi ho bodlo při pohledu na mladou dívku jak se choulí v jeho posteli. Tohle viděl poprvé. A líbilo se mu to. A to hodně. Byl sice o dost starší než Ina, ale ani mu to nepřišlo. 

Plachta stanu se odhrnula a dovnitř vlezla rudovlasá dívka. Oči měla unavené. Ruce se jí námahou třásly. ,,Liwie, měla by sis odpočinout." Napomenul svojí sestřenku Blake a vstal. Liwie jenom zavrtěla hlavou a potichu došla k Ine. Položila jí na čelo kus hadru a pohladila její tvář.