Kings & Queens (CZ)

XLVIII.

Trevor

Jednu věc král prince naučil. Vždy pro něj musí být na prvním místě jeho lidé. Vždycky! A proto teď Trevor kráčel spolu s pár vojáky chodbami pod hradem i městem a mířil přímo k pokladnici Westlay.

Svůj meč svíral křečovitě. Snažil se vyčistit mysl od všechno špatného, co se za posledních několik minut událo. Jak rychle jste mohli přijít skoro o všechno na čem vám záleželo.

,,Ještě dvě zatáčky doprava a budeme tam." Upozornil krále jeden z vojáků a Trevor přikývl. Ten prsten potřeboval. Byl důležitý. A až příliš mocný. Pokud by se dostal do rukou Dorby či Sorenu, armáda mrtvých by byla úplně neporazitelná.

Trevor proklínal svého předka. Kdyby nikdy tento prsten nevznikl, nemusel by pro něj teď hnát jak divý. Princ Arthur tehdy nemohl tušit do jakého problému své potomky dostane, ale stejně. Tohle se nemělo dít.

Princ si setřel čůrek potu z tváře a rozvázal košili. Škrtila ho celou dobu. Se svými vojáky se snažil dostat všechny do bezpečí a to se z části povedlo. Princezna byla živá, Tuimani snad byli na jejich straně a on teď vezme prsten a vše bude v pořádku. Aspoň z části. 

,,Jsme tady, králi." Vojáci kolem něj si rychle zvykli na nové oslovení. On ještě ne. Trvalo mu než mu došel význam slov. Zastavil se před stěnou a rukou začal hledat povolený kámen. Tyto tunely nikdo nepoužíval. Jenom královská rodina. 

Konečně jeden z kamenů povolil a stěna se otřásla. ,,Ustupte!" Vojáci udělali krok vzad jako jede muž. Prach a pavučiny zaplnili místnost. Všichni přivřeli oči. Trvalo to jenom chvilku. Princ otevřel oči jako první a spatřil tmavou místnost se stříbrným trezorem na dosah ruky. ,,Buďte opatrní." Nařídil a vkročil s vojáky do místnosti. Tajné schodiště bylo schované ve skále pod obchodem. Královský poklad byl stále bez poskvrny na svém místě. 

,,Čisto, pane!" Hlásili vojáci jeden za druhým. Nikdo tu nebyl.

,,Dobře." Zašeptal si princ spíš pro sebe a vzpomněl si na přívěsek na jeho krku. Klíč k trezoru. Opatrně ho sundal a přiložil šperk k trezoru. Oba předměty začaly lehce svítit a najednou se světlo ztratilo. Cvaknutí naplnilo celou místnost. Malá páčka na stříbře se sama od sebe dala do pohybu. Vše uvnitř trezoru se začalo hýbat jako dobře namazaný stroj. Páčky, kolečka, složitý systém naplněný magií. Otočilo se poslední kolečko a Trevor vzal za páku. Opatrně s ní trhl a trezor se otevřel i se svým bohatstvím pro všechny v místnosti. Trevor vlezl dovnitř a hledal jenom tu jednu věc. Jen ten malý prsten, co přinese slabý klid. 

Trezor byl plný zlata, stříbra, všeho co se lesklo. Westlay díky svým přístavům vydělávala pěkné peníze, lidem se zde žilo dobře. Králové vládli čestně a spravedlivě. První pro ně vždy byli jejich lidé. Trevor nehledal dlouho. Věděl přesně, kde se prsten nachází. V malé skleněné krabičce, co se dá otevřít jenom královskou rukou jeho rodu. Trevor opatrně položil meč na zem a vzal do rukou skříňku. Nehodlal ji otvírat. Ne tady, ne teď. Stačilo ji jenom vzít s sebou. Popadl meč ze země a vyšel ven. 

,,Můžeme vyrazit -" zastavil se uprostřed věty. Oči mu brázdily místností plné krve a vůně smrti. Jeho vojáci. Jeho stráž. Všichni do jednoho. V obličejích měli vepsaný výkřik co nestačil zaznít. Někteří měli v tělech zabodnutá kopí. Jiní své vlastní zbraně. Vypadalo to příšerně a ještě horší byl ten smrad. Tohle...To byla kouzla. A silná kouzla. Trevor chytil pevněji svůj meč a rozhlédl se kolem sebe.

,,Ne, princi. Nemůžete vyrazit," zaznělo z kouta na druhé straně místnosti. Vyšla z něm vysoká rudovlasá žena s holí v roce. Měla na sobě bílý hábit a oči obtažené černou linkou. Někdo by řekl že byla krásná. Trevor v ní ale viděl jenom hrůzu. ,,Tady totiž končíte!" Vysmála se mu žena a bouchla svou holí o zem.