Kings & Queens (CZ)

XXXVI.

Ina - minulost

Měla po zkouškách. Stejně jako Roland a Xavier. Její přátelé prošli a mohli se tak stát vojáky v armádě mrtvých nebo strážci Sorenu. Bylo na nich jak se rozhodnout. Dívka si uvědomovala ten rychlý skok, který brzy nastane. Už je nebude vídat každý den. Nebude s nimi mluvit tak často. Oddělí se. Ona se vrátí ke své rodině, oni půjdou do služeb pro království. A jako by to nestačilo, i Frederick jí zmizí ze života. Zůstane zde. V táboře. A bude cvičit další jako jsou oni. 

Ina se cítila malátná. Při oslavách nikdo nezůstával pozadu. Vždy všichni pili. Bylo jedno kolik vám je. Figurské víno znal každý. Mělo sladkou chuť, a za ní se skrývalo velké množství alkoholu. 

Dívka s úsměvem ležela na zádech ve svém stanu, něžně rukou přejížděla po svých křídlech. Měla je. Byla její. Větší snad měl jen její otec. Patřila k nejsilnějším démonům zde v táboře. A to se jí stalo osudným. 

Už už zavírala modré oči, když ucítila pohyb. Zvedla se, ale už bylo pozdě. Kolem krku jí chytily silné ruce. Zápěstí a kotníky jí spoutala cizí moc. Snažila se křičet, ale malý kus látky napuštěný jedem jí v tom zabránil. Před očima se jí začaly dělat mžitky. Až úplně propadla do němoty. 

Tělo měla těžké. Ruce jí vysely na řetězech připoutaných ke skalám po stranách.  Koleny brouzdala v prachu. Hlavu sklopenou k hrudi. Vlasy se jí vlnily kolem dívky jako hadi. Dýchalo se jí těžko. Krev na těle jí už dávno zaschla. Jed z kapesníčku se ale pomalu vytrácel, což byla dobrá zpráva. Brzy bude moct znovu pořádně vnímat. 

,,Je vzhůru!" zavolal mužský hlas. Znala ho, jenže nyní ho nemohla přiřadit. Pokusila se zvednout hlavu, bylo to však zbytečné.  ,,Ahoj, krasotinko!" Nemusela jí zvedat, někdo jiný jí nadzvedl bradu prstem a pokřiveně se na ní usmál. Garret. Nyní si tím byla jistá. Ten parchant! Pokusila se na něj zavrčet, bez efektu. Až tak byla slabá. ,,Nevysiluj se. Ještě tu svou sílu budeš potřebovat." Vysmíval se jí muž. ,,Ale radím ti, je to zbytečné. Ty řetězy," aby tomu dodal váhu tak s nimi škubl. Dívkou projela bolest až vykřikla. ,,Ano přesně ty, jsou napuštěné látkou, která ti nedovolí používat tvou moc." 

,,Vrhací prášek," dostala ze sebe. Při tom začala kašlat. Cítila železitou chuť v ústech a tak jí vyplivla. Krev. 

,,Uuu...asi jsi na tom už vážně dost hrozně. Škoda, že to bude ještě horší." Vůbec ho nezajímalo, co se jí děje. Byl šťastný, když jí takhle viděl. Na dně. Na pokraji sil. 

,,Co chceš?" Zamumlala s pusou od krve. Tělo se jí třáslo bolestí. Nejraději by si sama ruce uřízla. 

,,Co chci?" začal se smát jak smyslů zbavený. ,,Ino, drahoušku. Já chci jen jedno," znovu si k ní klekl. ,,Být ten nejsilnější." Dívka ho viděla bojovat. Dokonce stála i proti němu spolu s jejími přáteli. Bojoval nečestně, zbaběle, ale generálové za něj byli rádi. Podporovali ho. Viděli v něm dalšího mocného muže. I její otec ho chválil. Jak moc jí zabolela jeho slova, když vyslovil, že by jí raději zapřel a udělal novým kapitánem jeho. 

,,Ale ty jsi silný." Zkusila to jinak. Garret se na ní jen usmál a škubl jí hlavou dozadu. Dívka cítila jak jí musel vytrhnout pár vlasů. 

,,Ne, to teda nejsem. Věř, že jsem skoro byl...Ale tys vzlétla. Viděl jsem tě padat a doufal v tvůj pád. To se však nestalo. Vrátila ses...A tvá křídla..." rukou po nich přejel. Dívka se je pokusila nechat zmizet. Nešlo to. Prášek s jedem byl až příliš silná kombinace, i na ní. ,,Říká se, že démoni, kteří přijdou o svá křídla je už nikdy mít nebudou. Co kdybychom to zkusili?" Ina k němu vyděšeně zvedla oči. Co to říkal...To nemohl myslet vážně.