Kings & Queens (CZ)

LI.

Neznámý (Tábor Sorenu)

Procházel táborem na druhé straně Jeahanderské pláně a představoval si jak tito muži, tyto zrůdy bez masa a mozku, umírají pod náporem moci, kterou viděl několik dní nazpět. Byl si naprosto jistý tím, kdo to udělal. Ina Ward. Dcera kapitána Radska. Před několika lety, když se s ní setkal poprvé, si rozhodně nemyslel, že to malé pískle, ta ubohá malá holka bude jednou mít tak velkou moc. Troufl by si říct, větší než její otec. 

Všechny ty zrůdy spaly jako přizabité a čekaly na nové rozkazy. Stačil jeden povel a hned byly na nohou. A pro rozkazy si šel i on. Jeho boty se bořily do sněhu každým krokem hlouběji a hlouběji, nestěžoval si však. Ruce měl schované v teplých rukavicích. Meč se mu jako nejlepší přítel houpal po boku. V botách cítil dvě dýky. A na zádech tíhu svých vlastních křídel. Byla připravená ke vzletu. Chtěla se proletět a ukázat se světu. Nejdřív ale musel vyřešit povinnosti.

Muž odhrnul plachtu a vešel do stanu patřícímu kapitánovi. Kapitán Radsko si vždy potrpěl na přepychu. Nebyla bitva, při které by si nenechal přivést velkou postel, zdobené židle a stoly a několik lahví vína a jiné dobroty. ,,Pane." Oslovil ho muž. Oči upřel do plachty stanu a nehodlal se na něj podívat. Před jeho postavou se mihla mladá černovlasá dívka a s kusem látky vyběhla ze stanu. Vypadala opravdu mladě. Kapitán se zvedl do sedu a podíval se na svého pobočníka. Byl to silný muž. Někdo, koho si vždycky přál. Syna. A jeho žena mu místo toho dala malou proradnou dceru, která bojovala na druhé straně. ,,Přišel jsem pro nové rozkazy."

,,Jistě jistě." Zavrčel kapitán z vyrušení. Zrovna byl v tom nejlepším. Muž byl obeznámen o jeho milenkách. Měl je i tehdy, když byl v manželském svazku s Marion, vědmou Sorenu. Mladík věděl všechno o tom, co se jí stalo. Radsko se mu svěřil. A jak se tehdy vychloubal. ,,Shodil jsem jí z okna. Tu čubku starou." Měl v sobě už několik sklenic vína. ,,Nic jiného si nezasloužila. A její dcera? To už ani není moje dcera! Peleší se s cizím kapitánem." Muž tohle nechtěl poslouchat. Avšak musel. Tenkrát mu to přišlo příšerné, dnes se vyrovnával s dalšími hrůzami, co tento kapitán udělal.

,,Chci po tobě," začal kapitán, ,,abys připravil vojáky. Zítra zaútočíme. Za časného rána. Má dcera si zaslouží shořet v pekle." Muž by nejraději něco odsekl. Jediný, kdo si zasloužil shořet v pekle byl kapitán. A pak i on. Každý večer zpytoval své svědomí a prosil bohy o odpuštění. Možná tohle mu ho mělo konečně dát. 

,,Jak si přejete, pane." Dal nohy k sobě a s malým kývnutím se vypařil ven. Měl toho dost. Pokud chtěl zítra kapitán zaútočit neměl moc času. A ten potřeboval. Nejen on, i princ a dokonce i Ina. Pokud zaútočí a vláda v Sorenu bude stále v rukou krále, nic se nezdaří. Princ musí usednout na trůn a odvolat své vojsko. V tom případě musel však umřít i samotný kapitán. A o to se měl postarat on, z větší části. 

Muž si upravil přezku a vyrazil ke svému stanu. Byl unavený. Z čekání, z nervozity, z bojů. Po tom, co se mu přihodilo, kdy málem zůstal ve spárech smrti, už chtěl najít jenom klid. Dostal druhou šanci. A toho si vážil. Proto se nyní snažím pomoct Ine i princi, snažil si namluvit. A i když to občas fungovalo, právě nyní o tom pochyboval. Musel něco udělat. Westlay musí mít výhodu. Bohužel, ani s démonem a nejspíš ani s Loutkářem, kterého mají na své straně a který dokázal na pár chvil zaměstnat kapitána, nebudou mít tu výhodu, jenž by potřebovali. Ledaže...

Muž roztáhl svá křídla a oklepal ze sebe minulost, co ho provázela kamkoliv vlezl. Připravil se na to, co ho čeká a vyletěl vysoko, vysoko do nebes kam jen démoni mohli. Chvíli se držel nad táborem než se rozhodl. Poletí k Jeahanderské pláni. Poletí k lesu. A najde někoho, kdo předá jeho vzkaz.