Kings & Queens (CZ)

XLIV.

Kárová Princezna

Reese přinesla Emirii její staré oblečení, vyčištěné od krve, a nechala dívku o samotě. Jak už Emirii vysvětlili, Uduové žili v malých chatkách postavených z tmavého dřeva. Okna těmto domkům chyběla. A byly vybaveny jen střídmě. Postele podle počtu osob v chatce, s ohništěm, malým stolem s židlemi a to bylo vše. Emirii chyběl její pokoj. Měla v něm zrcadlo s umyvadélkem, které jí strýček přivezl z jedné z výprav. Byly na něm vykresleny malé sýkorky s tmavými hlavičkami. Emirie tato zvířata milovala. Ale nikdy neviděla žádné naživo. Sýkorky žili jen v domovinách, odkud pocházel i Tesák. Ze zimních krajin plných sněhu a ledu. Ano, ve Westaly a okolí se střídala čtyři roční období. Ale sýkorky se držely jen na chladném severu. 

Dveře zavrzaly když vyšla ven.  Byla zima. A Emirii díky teplu, ze kterého vyšla, ještě větší. Objala se rukama pod pláštěm a zamířila k nejbližšímu ohni. Chatky kolem tvořily kruh. Uprostřed se nacházelo velké ohniště a kolem postávalo několik lidí. Venku už se začínalo stmívat. Do lesa dorazili brzo ráno. Jenže zimy přinášejí i kratší dny. Nemohlo být moc pozdě. Chatky si byly v mnoha ohledech podobné. Některé se lišily jen svojí velikostí. Střecha byla vyrobena z hlíny a bahna. Cestu k ohni osvětlovalo jen pár svic ve skleněných nádobách. 

Emirie konečně zahlédla známou tvář. Tesák jí sledoval už od okamžiku, co vyšla ze dveří. Neváhala. Hned se vydala k němu. Byl takovým pevným bodem, co jí ukazoval směr. 

,,V pořádku?" Emirie opatrně přikývla. Byla v pořádku? Těžko. Její oko bylo stále zavřené. Reese jí sice sehnala černou pásku, díky které dívka neměla nutkání stále oko otvírat, ale připadala si divně. Nalomeně. Její štít byl popraskaný. 

,,Lada tě už očekává." Ozvalo se za ní. Reese měla kolem sebe několik malých dětí. Oproti ní byly děti tmavší pleti. Vlasy měly špinavé, na uších náušnice. Některé dívky měly dokonce propíchnuté malé nosíky zlatými kroužky. Jejich oči svítily jako lampičky. Až pak Emirii došlo, že mají každé oko jiné jako Tesák. Barevné. A každou chvílí se jejich barva měnila.  ,,Zvykneš si." Usmála se na ní žena a odvedla děti pryč. Překřikovaly se, otáčely se za dívkou a mužem. Byli to pro ně cizinci, něco nového. Už dlouho nikdo nikoho nepustil do lesa. A děti byly zvídavé. Chtěly vědět, proč najednou nastala ta výjimka. 

,,Pojď. Zavedu tě za ní." Tesák byl celou dobu opřený jednou nohou o dřevo chatky, ruce zkřížené na hrudi. Působil odtažitě. Emirie se s ním nehádala. Šla opatrně za ním. Oči jí létaly z jedné strany na druhou. Nikdy by si nemyslela, že navštíví místo jako je tohle. Magie kolem čpěla jen tak. Z ničeho. Když byla s Inou a Kouzelníkem, magie šla z nich, pulzovala a vytvářela kolem ní vakuum. Tady pulzoval les.

Kožené boty ke kolenům jí křupaly v bílém poprašku. Oko ji těkalo sem a tam. Kolem velkého ohně bylo postaveno v úctyhodné vzdálenosti několik menších ohnišť a kolem nich lidé. Jejich pokožka byla tmavá a leskla se v odlescích ohňů. Obličeje, uši, ruce, vše se jim třpytilo od zlata, stříbra, všeho co zlodějka milovala jako každý z cechu.

Zrak se jí zasekl na dívce sedící u schodů jedné z chatek, kterou míjeli. Měla platinové rovné vlasy až k bokům. V rukách pevně svírala nějaké dřevo. Oči sklopené a tiše si něco mumlala. Emirie se zastavila a pořádně si jí prohlédla. Plášť schovával celou její postavu, ale byla drobná, až příliš. A hlavně byla úplně jiná než kdokoliv zde.

,,Jsi v pořádku?" Zašeptala Emirie a udělala dva kroky k ní. Dívka zvedla oči od dřívka a Emirie by přísahala, že jí v tu chvíli zasvítily fialové oči. Byla bledá, splývala se svými vlasy, nepatřila sem. To Emirie věděla už dávno. ,,Jsi v pořádku?" Zopakovala otázku. Došla až k ní a jemně naklonila hlavu na stranu. Dívka si jí prohlížela stejně fascinovaně. Emirie sklopila oko k jejím rukám. Až teď zjistila, co dřímala. Píšťalku. Malou, ale pečlivě vyřezanou.