Kings & Queens (CZ)

VI.

Dívka nehodlala prohrát. Nehodlala se vzdát, musela bojovat. Znovu poslala svůj meč proti kapitánovu, až vylétly jiskry. Svým počínáním přilákali pozornost mnoha vojáků a poručíků okolo. Muži kolem přestali bojovat a radši jim uhnuli z cesty.

Kapitán s dívkou předváděli výborný výkon a ani jeden z nich se nešetřil. Zatímco Ina mu chtěla ukázat, že není žádná malá holčička, on chtěl svým vojákům předvést sám sebe. A taky zjistit jak na tom jeho nová chráněnka je. Nebyla zase tak špatná. První pohled klamal. Nenechávala mu ani chvilku na odpočinek. Pořád dorážela, což se mu líbilo. Už dlouho něco takového nezažil.

Když dívka poněkolikáté dostala možnost mu mečem roztrhat hrdlo, rozhodla se to ukončit. Neměla takovou sílu jako on, ale byla mrštnější a rychlejší. Znovu odrazila jeho útok a potom se shýbla k zemi, nohou mu kopla do holeně, přesunula se za něj a kopla s ním na zem. Než se stačil kapitán z toho rychlého pohybu zotavit, už ležel na zemi s jejím mečem na kříži.

,,Když jde o jídlo, mečem se neoháním jen tak," zakřenila se na něj a ostří ještě trošičku přiblížila k jeho tělu. Byl k ní otočený zády. Opatrně otočil hlavu na stranu. Dívka viděla jeho naštvaný obličej. Moc se nelišil od toho před pár minutami.

,,Podvádělas!" vykřikl.

,,Jak?"

Blake chtěl něco říct, ale hlas bývalého kapitána ho zarazil. ,,Nemáš důvod být naštvaný, synu. Vyhrála. V boji někdy musíš podvádět, abys vyhrál. To jako kapitán musíš vědět." Stál vedle Jackoba, který se rychle postavil do pozoru. I ostatní vojáci byli jako sochy. Ina si až teď všimla, že skoro všichni jsou pouze v kalhotách a košile nechaly po tribunách. Rychle sklopila zrak k zemi. Byla zvyklá na muže oblečené do půlky těla, trénoval s nimi, jenže tyhle neznala.

,,Lady, hledala vás Její Výsost, princezna Jinger. Měla byste se za ní stavit. Najdete ji v knihovně. A prosím, nechte už mého vnuka a dovolte mu se zvednout." Ina opatrně uhnula ostřím a nechala Blakea si stoupnout. Byl na nohou coby dup a okamžitě ji propaloval naštvaným pohledem. Ina se na něj jen usmála a poslala mu vzdušnou pusu, než se otočila a vyšla ven z arény, v závěsu za ní šel Jackob.

Ještě slyšela, jak si kapitán s bývalým prohazují pár peprných slov, dokud se atmosféra nevrátila do původního stavu.

*****

Princeznu našla v obří knihovně ve věži. Vlastně celá věž tvořila jednu velkou knihovnu plnou knih, žebříků a stolů pro učence. Knihovna měla několik mezipater. A kolem knih létaly malé víly knihovnice. 

Princeznu si nemohla splést, červené šaty splývající na zem v malých vlnách a korzet plný drahokamů s čelenkou v blonďatých vlasech. Držela jednu z knih v modré kůži a potichu seděla na židli u velkého stolu.

Ina společně s Jackobem vyšla jedno patro a přišli k princezně. Ta si jich nejdříve vůbec nevšimla.

,,Vaše Výsosti." Ina se jemně poklonila, to samé za ní udělal její doprovod. Ale důrazněji.

,,Ino, ráda tě vidím." Princezna odložila svou rozečtenou knihu na bílý stůl a s úsměvem se postavila.

,,Omlouvám se, že jsem včera už nepřišla." 

,,To je v pořádku. Princ Trevor mi dělal příjemnou společnost po celou dobu tvé nepřítomnosti." Ať už princezna chtěla nebo ne, Ina v jejích slovech slyšela ždibec zklamání. Ina slíbila svou přítomnost vedle jejího boku, místo toho šla hledat kapitána.