Kings & Queens (CZ)

LXII.

Jinger

Vojáků nebylo mnoho. Ba naopak. Pokud chtěli něco udělat, museli na to jít chytře. Jenže Jinger nebyla stratég a už vůbec ne vůdce. Byla jedině ráda za přítomnost Hanse, generála Coopera a pár lordů, kteří už čelili několika bitvám. Ze všech lordů zbyli nakonec na hradě tři. Lord Torixon, lord Malck a lord Eliot. Kromě Eliota to byli všichni staříci ve věku Hanse. Bohužel, nebo bohu dík, Westlay už několik let žila v míru a válek se zúčastňovala jenom jako pomoc jiným královstvím. Naposledy to bylo království Belon na severu, které potřebovala jejich pomoc. Lordové se nalodili spolu se svým vojskem a po Artanaském moři se dostali až do hlavního města přezdívanému Dračí Tlama. Nebylo se čemu divit. Tato část Aralanu skutečně připomínala dračí hlavu.

,,Kolik tak mužů mohlo zůstat na hradě?" Zeptala se Jinger a pohlédla na starou mapu hradu, kterou vojáci našli v bednách po jeskyni.

,,Kolem sta? Možná i víc?" Tipoval lord Eliot. Byl to opravdu mladý šlechtic. Otec mu předal panství před několika měsíci, než umřel. Princezna nemohla popřít, že by to nebyl pěkný muž. Vypadal dobře, hnědé kudrnaté vlasy se mu vlnily na všechny stranu, vystouplé lícní kosti k němu tak nějak seděli. Oblečení už sice po několika dnech v jeskyni pokulhávalo za jeho osobní krásou, ale i tak to byl fešák.

,,Máte pravdu, lorde Eliote. S tolika vojáky bychom mohli počítat." Přiznal Hans.

,,A kolik je nás?" To Jinger sice nechtěla slyšet, ale bylo to potřeba. Hans se lehce usmál než mu úsměv zmizel.

,,Ani ne ta stovka. Navíc, hodně z nás je stále zraněno."

,,Pokud budeme moci, pomůžeme," přidali se do debaty Radan s Tanjou. Muž držel v náruči svého malého syna, který se po všech koukal s ručičkou v puse. Jinger se na něj usmála a on jí úsměv vrátil a rychle se otočil na druhou stranu. Byl to kouzelný chlapeček. Doufala jen, že si nikdy nebude pamatovat to, co se stalo jeho mamince.

,,S vaší pomocí se samozřejmě počítá," začal Hans, ,,ale stejně nás nebude tolik, kolik by bylo potřeba."

,,Jsou to přeci jenom vojáci Sorenu," řekla Tanja a podívala se na mapu na bednách.

,,Tím si nejsem tak úplně jistý," odporoval Hans, ,,Bohužel je dost velká pravděpodobnost napadení od Figur. Barbaři rádi útočí jen tak pro radost."

,,Myslíte si, že by král Figur poslal svá vojska se Sorenem?" Otázala se Tanja. Znala minulost Figur. Byla to země přezdívaná Kolébkou zlodějů. Tam vzniklo zlo a krádeže. Žili tam barbaři, zloději, vrazi, všechna nejhorší špína ulice.

,,Nemůžeme to vyloučit." Hans se tohoto obával. Westlay neměla žádnou smlouvu s Figur. Jestli jim Soren nabídl dobrou spolupráci, určitě jí přijmuli. ,,Pokud chceme ty škůdce dostat z našeho hradu, budeme se muset dostat do kasáren. Potřebujeme zbraně a také lidi. Tudíž, město nesmíme minout." Jinger si nedokázala představit jak by ti milí lidé, kteří jí před několika měsíci vítali, mohli bojovat. Jenže pokud bráníte něco, co máte rádi, něco co milujete, bojovník ve vás vždycky vzplane.

,,Takže se budeme muset rozdělit." Vrátila se Jinger k jejich aktuální situaci. Všichni byli tak trochu mimo dění. Přemýšleli nad vlastní situací i nad tím, co se děje o mnoho kilometrů dál. Jinger věděla, že Hanse trápí jeho vnuk a vnučka. Kdyby aspoň věděl, zda žijí. ,,Ještě dnes se rozdělíme a zaútočíme. Musíme si království vybojovat zpět!" Tanju překvapila ta ráznost princezny. Na dívku, která nikdy moc nemluvila.

,,Ano, přesně to uděláme!" Přitakal jí generál a Hans přikývl.

,,Pokud možno, čím méně skupin, tím lépe. Musíme se držet pohromadě. Nesmí nás překvapit v malém počtu a nepřipravené. Dnes je to obráceně, my útočíme na ně."