Kings & Queens (CZ)

LXIII.

Ina

Dívka věděla přesně, kam je má přenést. Protože to bylo rychlejší než let, při kterém by je kdokoliv mohl zranit, rozhodla se využít svou moc jako před několika měsíci a přenést je k Liwii a Adruge. Ty totiž byly nejblíž ke sněmu Dorb, který už z dálky naháněl hrůzu. Garret si oddechl, když dopadl na pevnou zem. Tohle nedokázal. A ani nevěděl, že něco takového dokážou.

,,Liwie!" Dívka se okamžitě otočila na svou přítelkyni.

,,Žiješ, ty žiješ!" Liwie jí padla do náruče. Ruce se jí třásly. Hlas kolísal.

,,Neboj se!" Ina na rozdíl od ní mluvila plynule a přesně. ,,Za chvíli to skončí a vše bude v pořádku." Liwie chtěla něco namítnout. Tohle nemohlo dopadnout dobře, když se tu objevila i Trevolta. Četla o ní tolik. Ta Dorba žila už mnoho let. Nic jí nedokázalo zastavit! Nikdo jí nedokázal zastavit! Dřív než své obavy stačila dívka vyjmenovat, vlezla jí do řeči Adruga.

,,Aaa, naši přátelé se konečně vyhrabali z nory." Všichni pohlédli směrem, kterým Adruga upírala své oči. Uduové konečně vylezli z lesa a s rozkazem Lady, své vládkyně, se rozeběhli k zuřícímu davu. Brzy jejich těla splynula s hustou paletou barev na pláni.

,,Nebudou mít šanci, dokud neodvrátíme sílu kapitána a Trevolty," řekl Garret a konečně ho zaregistrovaly i Dorby.

,,Kdo to je?" Liwie si ho opatrně změřila zlatýma očima. Vypadal, až příliš démonicky. Nebezpečně. A jeho křídla. Rozhodně se nepodobala kráse těch, co měla Ina.

Ina chvíli mlčela než odpověděla. ,,Přítel." Garret pokývl hlavou na stranu. Tušil, že důvěru si zde už nikdy nezíská. ,,Má pravdu. Musíme se ho zbavit."

,,A jak to chceš udělat?" Zašklebila se Adruga. Svou roli Dorby plnila na jedničku. Přesně takhle si totiž Ina každou z nich představovala. Škodolibou, nepříjemnou, pohrdavou. ,,Náš plán vypršel. Dokud nedorazí sněm nemáme šanci. A-" Adruga se zasekla a pohlédla k lesu. Na koni s Westlayským znakem se k nim blížila dívka s dredy. Odeta hnala koně jak nejrychleji mohla. Chudáka by ho i klidně uštvala. ,,Co se zase děje." Zavrčela Adruga a vydala se dívce naproti. Byli dost daleko, aby jim někdo mohl ublížit. Nemuseli se bát.

Ina přestala vnímat Dorby a otočila se k tomu masakru dole. Pokud něco rychle nevymyslí, všichni zemřou. Pro nic. Jen tak. A na pláni se objeví další mrtvá těla bez hrobu. Jako před několika lety.

Dívka přemýšlela, ale mladý muž s mečem na planině jí vyvedl z myšlení. A pak také druhý, o dost starší, ale o to víc krvelačnější. ,,Blakeu," Ina ho zahlédla jen na chvíli, ale svého otce viděla dobře. Blížil se k němu. A Blake o něm nevěděl.

,,Ino, to nesmí-" Nenechala svou přítelkyni domluvit. Jediné na co myslela, byl Blake a její otec.

Blake

Nevěděl jak dlouho už bojoval. Ani vojáci kolem něj. Při boji se vždy čas změnil ve věčnost. Neustálé opakování toho samého pořád dokola. Jeho ruka už dávno ztratila cit a držela meč tak, jak byla zvyklá z dlouhých chvil. Ačkoliv se každý z nich snažil, mrtvých na druhé straně nepřibývalo. Ba naopak. Konečně měl možnost zjistit, jak taková Armáda Mrtvých bojuje. A hlavně, jak moc je neporazitelná.

Blake zabodl meč do jedné z příšer, co se sápala po vojákovi z Westlay. Příšera klesla na kolena a opravdu se nejdříve zdálo, že byla mrtvá. Ale opak byl pravdou. Voják se rychle postavil, popadl svou zbraň a připravil se na další z útoků. Blake vytáhl z příšery svůj meč a udělal několik kroků vzad. Monstrum se samo zvedlo a roztáhlo své pařáty k vojákovi. Ten neváhal a tasil. Tentokrát se sám trefil a znovu srazil mrtvé tělo na zem.