I don't know what I want / Criminal, Larry /

38. Kapitola

Louis:

Probudil jsem se a co mě překvapilo, bylo to, že jsem se nemohl hýbat. Skusil jsem otevřít oči, ale vpálilo mi do nich ostré světlo. Trochu jsem oči přivřel a po tom, co jsem si na světlo alespoň trochu zvykl, se mi podařilo otevřít oči úplně. Byl jsem v nějaké úplně normální místnosti, kam prosvítalo přes okna světlo ze slunce. Tohle vypadalo jako úplně naprosto normální pokoj. Co ale na tom normální nebylo, byl rozhodně ten fakt, že jsem byl uprostřed toho pokoje a přivázaný k židli. Ke všemu tomu, jsem měl ještě pořád zalepenou pusu tou lepící páskou, takže jsem nemohl ani volat o pomoc. V pokoji jsem byl sám. Další divná věc..

Snažil jsem se najít něco, čím bych se odtud mohl dostat pryč. Zkusil jsem se židlí hýbat ale bylo mi to k ničemu protože jsem měl svázané jak ruce, tak i nohy. Všiml jsem si, že naproti mě, na nějaké poličce u postele leželi nůžky. Asi by mi to stejně ale k ničemu nebylo protože tenhle provaz by asi nůžkami přestřihnout nešel. A navíc ani nevím jak bych se k nim dostal.

Vlastně asi můžu být rád za to, jak jsem se tu probudil. Spíš jsem čekal, že až se proberu, tak budu v nějaké tmavé místnosti, přivázaný k radiátoru a bez oblečení. Jenže tak to nebylo. A do konce jsem i to oblečení na sobě měl.

Chvíli jsem se tu ještě prohlížel, dokud jsem neuslyšel chrastit klíče v zámku. Upřímně, bál jsem se tohoto momentu. Co teď budou se mnou chtít dělat? Jak dlouho tu budu? Co když se ani nepřijde na to, že mě někdo unesl? Až teď na mě začali dopadat všechny pochybnosti o mojí záchraně.

,,Zdravím Louisi." vešel do pokoje poněkud mladý muž, tipl bych mu tak 23 let.

Rád bych mu odpověděl ale neměl jsem jak.

,,Och ovšem." přešel blíže ke mně a já se začal třást strachem. I když vypadal docela mile. ,,Nemusíš se bát." řekl když stál úplně u mě a pohladil mě po tváři. Ucukl jsem, ale byl to jen reflex... doufám že mě za to teď nezabije. Ale on se místo toho usmál a strhl mi tu lepící pásku.

,,Au." řekl jsem v doznívající bolesti.

,,Vítám tě tu." odstoupil ode mě o krok dozadu.

,,Kde to jsem? Co po mně chcete? Nic jsem nikomu neudělal." začali se mi plnit oči slzami.

,,Ale to ne, neplakej maličký." přešel ke mně a setřel mi jednu neposednout slzu která mi stékala po tváři. ,,Všechno se dozvíš ale pro zatím, ti bude stačit jen pár informací." usmál se na mě.

,,Ale-"

,,Psst. Poslouchej mě dobře ať se nemusím opakovat." domluvil a čekal na to až přikývnu.

Když jsem tak učinil, on začal pokračovat.

,,Takže, tohle teď bude tvůj pokoj. Není to sice jako pěti hvězdičkový hotel, ale já si myslím že to postačí. Každé ráno tu pro tebe bude chodit někdo ze zaměstnanců. Ty bez odmlouvání vstaneš a půjdeš s nimi. Neboj se, nikdo tě tu nemá v plánu znásilnit protože to by se pak náš pán zlobil." tajemně se usmál. ,,Můžeš tu používat koupelnu, postel, prostě všechno co je v téhle místnosti. Koupelna je támhle za těmi dveřmi u skříně napravo." ukázal tam a dřepl si přede mě, aby se mi mohl zadívat do očí. ,,Dám ti radu, pokud chceš přežít, nesnaž se utéct. Na oknech jsou mříže a dveře budou stále zamčené. V koupelně není nic jiného než jen vana, umyvadlo a záchod. Samozřejmě ručníky, šampóny a podobné kravinky ale to snad zmiňovat nemusím."

,,Já chci domů." začali mi znovu slzet oči.

,,Ty nemáš domov." prudce si stoupl. ,,Tvoji rodiče jsou v zapomnění a ten tvůj Harry to na tebe všechno jenom hraje!" rozkřičel se. ,,Nikomu na tobě nezáleží a víš proč?" zase si dřepl a pohladil mě po tváři, no já ucukl a tentokrát už to nebyl jen reflex, ale neuvěřitelná nechuť k tomu člověkovi. ,,Protože si jen malý, hnusný, ubrečený mimino." řekl a usmál se. Mně po tváři začali téct slzy. Ten člověk ze začátku vypadal fajn ale asi proto se říká, NESUĎ KNIHU PODLE OBALU. Mimochodem nebrečím snad proto, že mi nadává, ale proto, že se bojím co všechno se tu bude dít. Ty urážky jsou mi jedno, jsem na to zvyklý ale to jediné co mě zasáhlo bylo to, co říkal o moji rodině a o Harrym.

Je to pravda? Vážně Harrymu na mě nezáleží? Jak o mojí rodině a o Harrym vůbec ví? Kdo je ten člověk a co tu sakra dělám?

,,Harry mě najde a pak ti rozbije držku." procedil jsem skrze zuby, i když mi stále tekly slzy po tvářích, byl jsem najednou naštvaný. Ani nevím co mě tak moc rozzuřilo.

Přiletěla mi taková facka, až se mi otočila hlava.

,,Tak hele mladej. Dávej si kurva hodně velkej majzla na to, co tu říkáš. Harold je jen další troska která předstírá, že mu na tobě záleží, protože se jen nudí a má za potřebu pořád vymýšlet nějaké kokotiny. Je to jen další krysa." nasadil taky naštvanou tvář.

,,Takhle o Harrym mluvit nebudeš!" zakřičel jsem, až jsem se sám divil, co jsem si to vlastně dovolil. No už bylo asi pozdě na to, cokoliv udělat. Stejně sem ani neměl jak.

,,Tak hele ty skrčku tady platí moje pravidla." chytil mě pod krkem. ,,A ty, takový hodný hoch, určitě nebude dělat problémy viď?" díval se na mě tak hnusným způsobem.

Zakýval jsem hlavou na náznak souhlasu, ale to mu očividně nestačilo.

,,Chci to slyšet." upevnil svůj stisk na mém krku a já už nemohl skoro dýchat.

,,N-Nebudu." za chraptil jsem. On mě pustil a já začal zhluboka dýchat, abych popadnul dech.

,,Si myslim." začal mi odvazovat ruce a pak i nohy.

Když už jsem byl odvázaný, tak mě dovedl k posteli, na kterou jsem si měl sednout a počkat tam, dokud neodejde. On teda přešel ke dveřím, otevřel je, vešel do nich, ale ještě se na mě otočil.

,,Varuju tě." pronesl přísně a pak prásknul z dveřmi. Pak už bylo jen slyšet zase štěrchání klíčů.

Když už jsem si byl jistý, že je pryč, začal jsem běhat po pokoji a hledal jsem něco, čím bych se mohl dostat ven. Ano, jsem si plně vědom toho co ten chlap říkal, ale to si vážně myslí že tu jen tak budu sedět a čekat na smrt? Ne děkuji, nemám zájem.

Přeběhl jsem k tomu oknu, ale vážně na něm byly mříže.

,,Sakra, sakra." opakoval jsem pořád dokola a začal si tahat za vlasy. Byl jsem naprosto bezmocný. ,,Kde si Harry. Proč jsem raději nezůstal s tebou?" začal jsem brečet. Ten chlap má pravdu... jsem jen ubrečené mimino. Šel jsem si alespoň lehnout do té postele, kde jsem se stočil do klubíčka. Potřeboval jsem se trochu prospat.

Otázka ale je, jestli to, že bych zůstal s Harrym by mi nějak pomohlo. Vlastně asi ani teď nechci být s Harrym. Nebo chci? Nebo ne? Tak co bych teda vlastně chtěl?

Sám nevím co chci.

____________________________________

Nová KAPITOLA! 🥳

~ Doufám že se všichni máte krásně a taky že se vám kapitola líbila 🦋

~ Omlouvám se za to, že vydávám novou kapitolu až teď, ale nemám vůbec chuť do psaní...☹️ Přijde mi, jakože žiju pořád ten samý den dokola a celkově strácím chuť do života 🥲

~ Snad alespoň vy se máte dobře 🦋🖤