I don't know what I want / Criminal, Larry /

22. Kapitola

Louis:

Byl jsem rád když mi Harry dovolil zůstat s Niallem. Užívám si teď zas na chvíli klid a pohodu. Jinak když už je řeč o Niallovi, tak ten právě teď leží vedle mě na ,,jeho" posteli. Koukáme se na film který běží na notebooku který byl v tomhle pokoji.

,,Ni, jsem strašně rád že po dlouhé době můžu být s tebou." řekl jsem a pomalu usínal. Byl jsem ze unavený ze všeho toho pláče.

,,Já jsem taky rád Lou, strašně moc jsi mi chyběl, mám tě rád." Slyšel jsem než jsem pomalu zavřel víčka. Pak jsem ještě ucítil, jak si mě Niall přitáhl do objetí, ucítil polibek do vlasů a pak už jsem viděl jen tmu. Usnul jsem. Jediná věc která mě furt zajímala, byla ta pusa. Né tu kterou mi dal teď do vlasů. Mluvím o té na gauči. Musím se na to Nialla pak zeptat...

Harry:
Odjel jsem z klubu a zaparkoval před mojím oblíbeným fast foodem. Šel jsem dovnitř a koupil nám všem nějaké jídlo. Po té jsem dojel domů, zaparkoval a vešel dovnitř. V obýváku jsem hned narazil na Nicka, který něco sledoval na mojí obří televizi.

,,Zdar, nějaký komplikace?" zeptal jsem se na rovinu. Ten jak uslyšel že jsem na něj promluvil sebou trhl rychlostí světa. Jen jsem se samolibě usmál.

,,Nee nic se nedělo. Nebo nevím, nevolali na mě, nic nepotřebovali a já jim chtěl dopřát soukromí tak jsem za nimi nechodil." ledabile pokrčil rameny a dál se díval na to co běželo v televizi. Nadzvedl jsem obočí a zamířil do kuchyně. Tam jsem položil jídlo které jsem přivezl a tentokrát šel za Niallem a Louisem. Když už tu ten debil, je nemůže zkontrolovat. Otevřel jsem dveře a našel je oba na posteli pro mě v nepříjemné pozici jak spali. Tak tohle už je na mě trochu moc. Tiskli se k sobě jako by byli nějakej pár. Přešel jsem potichu k nim a chtěl vzít Loua k sobě ale jakmile jsem se snažil ty dva od sebe odlepit. Louis se vzbudil. No skvělý.

,,Harry? Co se děje?" zeptal se ospale. Vlasy měl zase do všech světových stran. Byl tak roztomilej. Ech, teda ne. Rozhodně nebyl. 

,,Nic, pojď Lou, půjdeš ke mně." řekl jsem.

,,Já chci zůstat s Ninim prosím." to jak ho nazval? Nebudu lhát trochu to ve mě začalo vřít.

,,Louisi, něco jsem řekl."

,,Ale- Ale..." začal koktat.

,,Hned!" už jsem  zařval a to už se vzbudil i ten skřet.

,,Hou hou hou, co se tady děje?"  řekl a podíval se na  nás se zdvihnutým obočím. Louis  začal potichu zase plakat.(pozn. autorky: Slibuju že se pokusím omezit Louise a pláč) Proč si nikdy neuvědomím proč na něj vlastně řvu a proč tohle vůbec dělám? Mohl jsem ho tu prostě v klidu nechat spát. Ale ne já debil to zas, zas a zas poseru.  A aby toho nebylo málo, dosral jsem to ještě víc tím, co jsem udělal potom.

,,Proč ho prostě chvíli nenecháš v klidu? Se mnou je uvolněný a může odpočívat bez jakéhokoliv stresu. Ale ne, ty si sem prostě nakráčíš a zase ho rozbrečíš. Uvědomuješ si vůbec co tím způsobuješ?!" zakřičel na mě nazpátky ten skřet a objal Louise.

,,Protože tohle, je kurva můj dům.  A tady platí moje pravidla." řekl jsem nasraně a jednu bych mu i vrazil ale objímal Louise. A já nechtěl riskovat že nestrefím Nialla ale nýbrž zmiňovaného Louiho. Sakra pocity se ve mě mísily. Louis objímal Nialla - takže žárlivost. Která mimochodem nevím kde se vzala. Pak Louis pláče - takže lítost a bolest která je ještě horší než kdykoliv předtím, protože vím, že za jeho pláč můžu já. Pak Louisova neposlušnost- takže jsem byl k tomu všemu ještě nasranej. Nebyl jsem teď schopnej racionálně myslet. Proto jsem Louise chytil za zápěstí a trhl s ním směrem k sobě. A ani se nedivím že jsme hned po tomto gestu uslyšeli Louisův bolestivý výkřik. Protože kurva já ho chytil za to zraněné zápěstí.

~ Co si myslíte o nové kapitole?

~Btw. Jak jsem slíbila dnes je pondělí takže nová kapitola 😄🖤

~ V pátek tedy zase další kapitola ✨