I don't know what I want / Criminal, Larry /

31. Kapitola

Musím zde dát upozornění: V této části se bude vyskytovat krev a podrobné popsání operace. Někomu by to nemuselo být příjemné, takže vás na to upozorním pro jistotu ještě jak přijde na tu část (v této kapitole.)

Harry:

,,To ne... Nemyslíš to vážně že ne?" zeptal se vyděšeně Niall. Já jsem neodpovídal. ,,Kurva řekni že to nemyslíš vážně!" zakříčel, ale moc dlouho mu to nevydrželo protože začal brečet. Ten skřet asi musi být hodně smutný. Protože nevím kde se v něm tohle vzalo.

,,Já-já nech-nechápu to..." začal mumlat mezi vzlyky. Liam k němu přišel a objal ho. Já jen na ně zíral ale po chvíli se rozletěli dveře.

,,Musíš jít se mnou." řekl Alex zadýchaně ve dveřích.

,,Ale-" chtěl jsem začít namítat.

,,Hned!" popadl mě za loket a rozběhl se se mnou do ordinace.

,,Co se děje?" zeptal jsem se když se za námi zavřeli dveře. Tak počkat.. Kde je Louis?

,,Louis on- potřebuje tě." vysvětlil mi a táhl mě dál k jednomu z pokojů které tu byli. Když jsme přišli před jeden, kde na dveřích byla duha, uslyšel jsem vzlyky a okamžitě mi došlo že je to Louis.

,,Lou!" zavolal jsem a rozrazil dveře.

,,H-Harry." zavzlykal znovu ale přesto vypadal jako kdyby každou chvíli měl usnout. Okamžitě jsem přiběhl k jeho posteli a chytl ho za zdravou ruku. On si se mnou propletl prsty a díval se jeho uplakanýma očima do těch mojich.

,,Jsem tady Lou... Jsem tady." sedl jsem si k němu na postel a volnou rukou jsem ho pohladil po tváři, kam hned poté přitiskl svůj obličej a tím tak zabránil mému pohybu rukou. ,,Co se děje Alexi?" zeptal jsem se stále s pohledem upřený na Louise.

,,Pořád volal tvé jméno a prosil mě abych tě zavolal." sdělil a povzdychl si. ,,Ale teď rychle, musí znovu na operaci."

,,Tak proč tam sakra ještě není?!" trochu jsem zvýšil hlas, až se Louis zatřásl a zavzlykal trochu víc nahlas. Tak jsem ho začal znovu hladit po tváři a usmál se na něj. Chtěl jsem mu tak říct že je všechno v pořádku.

,,Ale Harolde sakra! Dělám co můžu! Nevím jestli sis toho stihl všimnout ale tohle je sakra vážnej případ!" dořekl a ukázal na prázdnou injekční stříkačku.

,,To je to, proč vypadá tak ospale? Píchl jsi mu tu věc na uspání."

,,Ano, i tak se to dá nazvat." pokroutil nademnou očima ale hned poté se zase začal tvářit profesionálně. ,,Měl bych ho pomalu připravit na sál a-" nestihl to doříct.

,,Ha-Hazz?" ozval se potichu Louis.

,,Copak Lou?" zeptal jsem se jemně.

,,Jestli tohle nepřežiju tak t-" jak tohle vůbec může říct?! Takhle nesmí přemýšlet!

,,Ne ne Lou poslouchej mě. Ty neumřeš, jasný?" díval jsem se mu hluboce do očí. On se usmál a přestal plakat. To-co? Vypadal jako by s tím byl smířený...Takhle nesmí přemýšlet!

,,Chtěl jsem ti něco ř-" začal zase něco Lou ale já jsem ho nenechal.

,,Ne! Ty neumřeš Louisi jasný?!" už jsem začal křičet a on začal pomalu zavírat oči a cítil jsem jak povoluje stisk na mojí ruce. ,,Řekni to!" zakřičel.

,,Já- Harry chtěl jsem ř-" nebude!

,,Řekni to! Řekni že neumřeš! No tak Lou! Musíš bojovat... Společně to zvládneme." už měl oči zavřené ale přesto ještě nepsal.