I don't know what I want / Criminal, Larry /

42. Kapitola

Harry:

Rychle jsem zvedl hlavu a podíval se na Louise. Díval se na mě a na tváři mu pohrával úsměv.

,,Louisi!" zděsil jsem se.

,,Harry!" zopakoval a zasmál se.

,,Co všechno si slyšel?" zeptal jsem se nervózně.

,,Všechno." usmíval se dál.

,,Ale já.. Ty-ty.." začal jsem zmatkovat a podíval jsem se na zem. Sakra co to dělám? Takhle jsem se nikdy nechoval.

,,Harry." chytl mě za ruku Louis, aby tak zastavil všechny mé pohyby.

,,Promiň." omluvil jsem se mu a podíval jsem se mu do očí.

,,Za co se omlouváš?" zeptal se.

,,Víš... Nechtěl jsem aby si to slyšel.." přiznal jsem se.

,,Proč?" usmíval se na mě, až jsem se prostě musel usmát taky.

,,Měl jsem strach z toho jak by si reagoval. Trápily mě ty pocity. Nechtěl jsem to v sobě dusit.. Prostě jsem ti to chtěl říct, tak sem myslel že když ti to řeknu když budeš spát tak to pomůže. Ale co už, ty si to vlastně všechno slyšel, takže jsem za to i rád. Cítím to tak jak jsem to popsal. Bál jsem se že už se neprobudíš.." teď už mi úsměv z tváře zmizel. ,,Když jsem tě tam viděl tak bezmocně ležet a okolo tebe bylo spousta krve- myslel jsem si - já nevím.. Že jsem o tebe přišel a ani jsem ti nestihl říct co k tobě cítím. Proto jsem se zapřísáhl, že jakmile se vzbudíš, řeknu ti pravdu. Pravdu o tom... Jak moc tě miluju." díval jsem se mu do očí. Mohl jsem v nich spatřit překvapení.

,,SAMOTNÝ HARRY STYLES MĚL STRACH?!" vykřikl a vykulil oči.

,,Louisi! To je vážně to jediné co si z toho pochytil?" zakroutil jsem nad ním hlavu.

,,Promiň, nechal jsem se unést." nervózně se uchechtl.

,,V pořádku." usmál jsem se na něj. ,,Počkat?!" až teď jsem si něco uvědomil.

,,Co- Co se děje?" podíval se na mě se zájmem.

,,Co si to řekl?" podíval jsem se na něj překvapeně.

,,Že si měl strach?" zamračil se u přemýšlení a podíval se na mě se svraštěným obočím v nepochopení.

,,Ne, ne, myslím úplně na začátku."

Chvíli přemýšlel a u toho si poklepával prstem na bradu, tak jako to dělávají lidé kteří nad něčem přemýšlí.

,,Já tebe taky." řekl po chvíli a podíval se mi do očí.

,,Ty-cože?" byl jsem stále v údivu.

,,Harry, mohl by sis prosím sednout ke mně?" požádal mě Louis a trochu se posunul stranou.

,,Jasně." sedl jsem si teda na kousek jeho lůžka tak, že mi viseli nohy dolů. Připomínám, pořád jsme se drželi za ruce.

,,Říkal jsem.. Že tě taky miluju." dívali jsme se vzájemně do očí. Stiskl jsem jeho ruku trochu víc(tu zdravou) a samozřejmě tak abych mu neublížil.

Dívali jsme se na sebe zaujatě a taky pořád trochu překvapeně. No i přes to šlo v naším očích vidět štěstí a radost.

Ruku kterou jsem měl volnou jsem ho pohladil po tváři a usmál se na něj.

Hlavou jsem se přiblížil k té jeho, až vedle nás začal hrozně nahlas a rychle pípat ten přístroj, který kontroloval rychlost Louiho srdce.