I don't know what I want / Criminal, Larry /

3. Kapitola

Louis:

Je pátek odpoledne a jsou 3 hodiny. Já ležím už asi hodinu jen tak na posteli. A nevím co mám dělat. Asi si zajdu do parku nebo do Starbucksu. Zvolil jsem teda obě možnosti, nejdřív si dojdu pro kafe do starbucksu a pak do parku.

Šel jsem se přiobléct jelikož venku začínala být zima a vypadalo to že bude pršet. No i přes řeči rodičů ať zůstanu doma jsem stejně šel. Mířil jsem si to tedy pro to kafe. Vešel jsem dovnitř a přemýšlel nad tím co si dám. Dnes tu nebyla řada jako obvykle, takže jsem šel hned k pultu si objednat.

,,Dobrý den dal bych si prosím White chocolate Mocha." u pultu stál poněkud pohledný mladý muž který mi šel připravit to co jsem po něm chtěl. Asi patnáct sekund po tom co mi to připravoval se vedle mě ozval zase ten chraplák.

,,Dobrej, dejte k tomu prosím Caramel cloud Macchiato, dík." poděkoval po tom co ten muž přikývl. Já po něm hodil nechápavý pohled. Co tady sakra dělá? A hlavně proč to dělá.

,,Co je?" zeptal se mě když si všiml mého výrazu. Jakože jak co je? On to dělá naschvál? Asi jo... No dál jsem to neřešil a jen nad tím pokroutil hlavou, třeba si jen taky chtěl objednat kafe a nechtěl stát v té řadě za mnou a tak mě jak se to řekne, hmm využil? Asi? v dobrým slova smyslu.

Už nám to ten mladý muž podával a já se chystal mu dát peníze, ale to by mě nemohl Styles zastavit.

,,Počkej, já to zaplatím." řekl a podával peníze tomu muži za pultem. No to jsem nechtěl nechat jen tak. Nevidím důvod proč by za mě měl platit.

,,No tak to v žádným případě." začal jem protestovat a natahoval jsem se k tomu muži teď zas já. No to by mě zase nemohl zastavit. Začal jsem zuřit.

,,Děláš si ze mě už prdel? Necháš mě to konečně zaplatit?" vykřikl jsem na něj, až se na nás otočila půlka lidí v kavárně. Nevím proč jsem mu začal tykat a taky nevím proč na něj řvu, vlastně vím proč, ale nechci dostat do držky ještě od něj. Ale nic neudělal jen tam tak stál a nevěřícně se na mě díval. Každopádně toho kluka za pultem už to asi nebavilo a tak se do toho vložil.

,,To je dobrý pánové, vemte si to zdarma." začal nám podávat naše pití a k tomu ještě mě podal nějaký papírek. Podíval jsem se na něj pohledem něco jako 'co to je'.

,,Moje číslo." mrkl na mě ten muž za pultem a zmizel dozadu. Cítil jsem jak se vedle mě Harryho tělo celé naplo, ovšem nevěděl jsem co to znamená a tak jsem to neřešil. Byl jsem ale rád že mi ho dal, nikdo si mě totiž nikdy nevšímal a jen mě vždy mlátili. Ale ani se jím nedivím. Pak jsem se ani nenadál a Harry mě už táhl ven.

New part 🐻🥀
Vím, zatím se toho tady moc neděje ale bude to lepší, slibuju 🐾
Ps: omlouvám se za chyby. Xx