I don't know what I want / Criminal, Larry /

6. Kapitola

Louis:
Bylo právě půl jedné a já se chystal jít pro Niniho. Nechci aby si sebou tahal všechny věci takže nejspíš jak ho vyzvednu se ještě stavíme ke mě aby si k nám mohl dát věci. Chystal jsem se vyjít ale to by mi jako vždy v tom nemohl někdo zabránit.

,,Louisi, dávej pozor, prý tu někde po okolí pobíhá ten kriminálník Styles." řekl mi otec a já nad vyslovením jeho jména strnul v pohybu. Nechtěl jsem si to připomínat, vážně nechtěl.

,,Neboj tati dáme si s Niallem pozor." ujistil sem ho že se nám nic nestane a konečně šel pro něj. Mám výhodu že nebydlí přes celý město ale jen někde tak zhruba v půlce, prostě né moc daleko ale ani né nejblíž. Tak moc jsem se s Niallem na dnešek těšil. Nic nám to nemůže zkazit. Asi po dvaceti minutách sem stál před jeho domem. Neváhal jsem a zazvonil na zvonek u dveří. Ani jsem se nenadál a Niall už mi visel okolo krku. Většinou jsem to já kdo se na něj pověsí ale on nesl velkou tašku a já neměl šanci tak na něj skočit.

,,Ahoj Boo hrozně si mi chyběl." vydechl mi Niall do krku.

,,Ahoj Nini, však ty mě taky." řekl jsem a počkal až ze mě sleze.

,,Pojďme teď k nám. Odložíš si u nás věci a pak půjdeme kam budeme chtít." Usmál jsem se na něj a on mi úsměv opětoval.

,,Dobře tak dobře, jen... promiň že se chovám takhle ale hrozně se těšímmmmm!" zařval a znovu se mi vrhl okolo krku.

,,Ty si blázen, však já taky a moc, mám ti toho tolik co říct." vydechl jsem a sundal ho ze sebe. On se na mě jen usmál a už jsme si to mířili ke mě domů. Tam jakmile jsme došli, Nialla přivítala mamka i taťka a vyšli jsme zase ven. Během toho všeho jsem úplně zapomněl na nějakýho Stylese, možná to byla chyba. Možná taky ne, kdo ví.

,,Tak kam si to míříte pane?" uchechtl jsem se na něj a on jen samou nedočkavostí nadskočil. Jo jo tyhle víkendy byli prostě naše, a já bych je nikdy za nic nevyměnil. Každopádně hned po tom co mi zdělil jeho plán, který byl mimochodem hrozně zajímavý, dokonce až tak že jsem se bál že to dneska nestihneme všechno. Ale tak co, máme ještě celý dnešek a i zítřek. No jako první jsme si to mířili k jednomu jezeru kde je vážně nádherně.

,,Páni to je nádhera." řekl Niall a já nemohl nic jiného než souhlasit.

,,To teda je." odpověděl jsem mu přitahujíc si ho do obětí. Niall mi samozřejmě objetí opětoval. Musí to vypadat divně ale nám je to jedno. Pro nás je důležité že teď sme jeden s druhým a užíváme si to spolu bez jakékoliv šikany.

,,Mám tě moc rád Loui, sem rád že jsme kamarádi." zašeptal mi do hrudi a já byl tak rád. Zahřálo mě to u srdce. I když musel jsem se pozastavit že zesmutněl nad slovem kamarádi. Nechápal jsem to, ale bylo mi to teď jedno. Ještě víc jsem si ho přitáhl do objetí a zašeptal mu nazpátek.

,,Kamarádi? ne my nejsme kamarádi... my jsme nejlepší kamarádi. Mám tě moc rád Nini." On mi jen ukázal jeho krásný úsměv ale i přesto bylo vidět trochu smutku v jeho očích ale co já vím, možná se mi to jen zdálo. Pak jsme se vydali jsme se si to projít okolo toho jezera. A já nechtěl aby byl smutný a tak sem ho chytl za ruku a on si ji s tou mou nadšeně propletl. No ale nikdy bych to neudělal, kdybych věděl že nás celou tu dobu co jsme venku, někdo sleduje.

Nový díl!! 🐨🖤