I don't know what I want / Criminal, Larry /

46. Kapitola

Louis:

,,Harry, chtěl bych se vrátit zpátky do školy." prohodil jsem opatrně jen tak do vzduchu, když jsme byli na cestě do klubu.

,,Lou, víš že se tohle všechno musí první vyřešit. Nechci nic riskovat." položil mi ruku na stehno a pohladil mě.

,,Ale slib mi, že až se to všechno vyřeší budu moct jít zpátky do školy." podíval jsem se na něj s nadějí. Byl sice otočený směrem k vozovce, takže můj pohled nemohl vidět, ale musel slyšet naléhavost z mého hlasu.

,,Popřemýšlíme o tom později, dobře?" podíval se na mě na sekundu, ale poté hned zase obrátil svůj zrak před sebe.
,,Proč se tam chceš vůbec vrátit? Myslel jsem, že to tam nemáš rád."

,,Ne že bych to tam rád měl, ale chci alespoň dostudovat, a taky mi chybí fotbal, nějaká volnost a pohyb. Od doby co jsem u tebe jsem pořád někde jenom zavřený." postěžoval jsem si a opřel si hlavu o okýnko.

,,A taky si samé zranění." uchechtnul se Harry, ale nemyslel to nějak že by se mi vysmíval.

,,Ale to není žádná novinka." zamumlal jsem si pro sebe, ovšem bohužel to Harry slyšel.

,,Cože si říkal?" svraštil obočí.

,,Nic. Nic jsem neříkal." odmávnul jsem to s tím, že je to jedno.

,,Ne, jak si to myslel?" zamračil se ještě víc a pevněji chytl volant.

,,Harry prosím, nech to být." zaplnily se mi oči slzami, proto jsem si na hlavu nasadil kapuci od mikiny, abych to alespoň trochu zakryl a Harry tak nic nepoznal.

3rd person:

Harry ale nebyl hloupý. Sice se už Louise dál nevyptával, ale to jen proto, že věděl, že je o tom Louisovi nepříjemné mluvit. Očividně zatím nebyl připravený mu to říct a tak jen mlčel a dál se soustředil na řízení. Věděl že jednou přijde ta chvíle kdy se to dozví a rozhodl se, že do toho nebude Louise tlačit. Už tak to měl za poslední měsíc dost těžké... Oba dva to měli těžké. Harrymu to ale nedalo a musel nad tím přemýšlet celou cestu až do klubu, zatímco Louisovi stékaly slzy po tvářích, když přemýšlel o tom, kolik modřin si již domů ze školy odnesl a jak jej šikanovali. Harry věděl, že ať už je to jakkoliv, udělá všechno proto aby se Louis cítil opět v bezpečí. Miloval Louise nadevše a byl odhodlaný pro něj obětovat klidně i svůj život.

•

Harry:

Když jsme dorazili do klubu, mlčky jsem vyšel z auta a otevřel jsem Louimu dveře. Co jsem ale nečekal bylo, že se mi naskytne pohled na klidně spícího Louise. Srdce mi poskočilo, i když jsem ho takhle viděl už mockrát. Nad tím pohledem jsem se usmál a vzal si ho do náruče. Je zvláštní jak se z kriminálníka může stát tak milující člověk. Nikdy bych o sobě neřekl, že jsem schopný se až tak hluboce zamilovat a vytvořit si na někom, obvzlášt tak křehkém, závislost.

,,Ahoj. Už jsi tu!" vykřikl na mě s úsměvem Alex, který vyšel z ordinace.

,,Potichu!" sykl jsem na něj.

,,Oh promiň." zašeptal, když si všiml spícího Louise v mé náruči. Má štěstí že ho neprobudil.

Odnesl jsem Louise do odpočívárny kde jsem ho položil na jeden z nejpohodlnějších gaučů a přikryl ho dekou, která se zde nacházela. Bohužel i když tahle místnost má sloužit i ke spánku, normální postele tu stále nejsou. Ani vlastně nevím proč.

Potichu jsem zavřel dveře a šel zpátky k Alexovi, který na mě čekal už v hlavní místnosti.

,,Tak co? Jak to vypadá s tím klukem." prohodil jsem, když jsem vešel za ním.