I don't know what I want / Criminal, Larry /

4.Kapitola

Harry:

Když Louisovi ten muž podal papírek nějak sem to neřešil, ale když řekl že to je jeho číslo a pak na něj mrkl, myslel jsem že se neudržím a rozdrtím mu všechny kosti v těle. Louis jen čučel na to místo ze kterého před chvíli ten muž odešel. Tak jsem se rozhodl že ho vytáhnu ven z toho Starbucksu.

,,Můžes mi prosímtě říct, co sis sakra myslel že děláš? Proč si tam přišel? Proč si mě nenechal to zaplatit a my tam tak udělali takovou scénu?" začal na mě chrlit několik otázek hned co sem ho dotáhl před starbucks. No teda netuším kde se v něm bere ta drzost.

,,Nemuseli by jsme dělat scénu kdybys mě to normálně nechal zaplatit." trochu jsem na něj štěkl, ale to se zas nelíbilo jemu. Protože se zamračil.

,,Jo takže ona je to moje chyba?!?" řekl zase on.

,,To sem neřek tak se hned nečerti, jsi jak dítě." nechápu co dělá, proč z toho dělá takovou scénu.

,,Víš co, je mi to uprdele, ted když dovolíš jdu do parku." řekl pořád podrážděně a vydal se směrem k parku. No nechápu kde se v něm vzala ta drzost. Vypadá a i je malej nevinej kluk tak nechápu na co si předemnou hraje. kdyby to nebyl on, ale někdo jinej, už by měl zlámaný všechny kosti v těle, protože na mě si nikdo otvírat hubu nebude. Ale teď jsem ho nechtěl ještě víc naštvat, tak jsem to neřešil.

,,Můžu jít s tebou?" zeptal jsem se, a doufal že odpoví ano.

Louis:

,,Ech já nevím.." vydechl jsem překvapeně. Nechtěl jsem ho nějak naštvat, ale po té scéně co se tu před chvílí odehrála, nevím nevím no. Ani nevím kde se ve mě vzal ta drzost, říct mu to co jsem řekl. Divím se že mi na to nic neřekl.

,,Víš co je mi jedno jestli můžu, jdu s tebou ať chceš nebo ne." to by nebyl Harry aby nebylo po jeho. A já nic radši nenamítal. Nechtěl jsem ho naštvat nebo tak něco. A tak sme prostě šli do Parku. Cesta netrvala dlouho protože park je jen kousek od... vlastně od všeho když se to tak vezme. No každopádně, do parku jsme došli mlčky vedle sebe. Posadili jsme se vedle sebe na lavičku uprostřed parku a dívaly se na to co se dělo kolem. Nechtěl jsem ale aby, mezi námi bylo trapný ticho. Začal jsem si vytahovat z kapsy od mikiny ten papírek s tím číslem od toho mladíka.

,,Co děláš?" zeptal se mě Harry když jsem si to číslo začal zapisovat do mobilu. Ani nevím proč, ale přišlo mi to jako dobrej nápad.

,,Zapisuju si to číslo od toho kluka z toho starbucksu." mikl jsem rameny. Nevěděl jsem proč, ale zase sem cítil jak se Harry napnul.

,,Dej mi ten papír." zavrčel z ničeho nic Harry.

,,Ani náhodou nevidím důvod proč by sem ti ho měl dávat." řekl jsem zcela odhodlaně. No ihned jak vedle mě Harry zavrčel a vytrhl mi ten papír z ruky, jsem poznal že sem ho naštval a radši jsem měl držet pusu. Tak jsem se trochu přikrčil, protože jsem se ho zlekl.

,,Kurva mě odporovat nebudeš." štěkl na mě naštvaně a chytil mě za zápěstí. A já nevěděl co dělat protože jsem se ho tak moc bál. Mohl jsem jen doufat že mi nic neudělá. Tak moc to bolelo, doslova mi drtil ruku, no spíš zápěstí.

Ihned jak si uvědomil co udělal mě pustil. A já na něj jen zaraženě koukal se slzami v očích a čekal co mi udělá dál. Jak jsem si jen mohl myslet že by mi nechtěl něco udělat. Je jako všichni ostatní co mě šikanují. Navíc je to panebože kriminálník. Co jsem si to zase myslel, bože byl jsem tak naivní.

,,Louisi já -." zasekl se když uviděl slzy v mojich očích. Začal se ke mě přibližovat, ale já se bál. Tak moc jsem se bál že by mi něco udělal že jsem nechal slzám volný průběh a začal utíkat zpět ke mně domů. Asi mě nejspíš zabije, ale co, já se bránit nijak nemůžu a i kdyby mě hlídalo 20 policajtů stejně by všechny do jednoho zabil a pak by přišla řada na mě.

Byl jsem doma a přemýšlel jsem nad tím ještě nějakou dobu, dokud jsem na svojí posteli neusnul.

Nová kapitola...😄🐾
Zítra nejspíš vyjde další. 🥀