I don't know what I want / Criminal, Larry /

41. Kapitola

Harry:

Přenesl jsem Louise na lůžko a nechtěl ho pustit.

,,Neboj se Harry, bude v pořádku." ujistil mě Alex.

Po cestě do klubu jsem tak vyšiloval, že jsem to ani nemohl odřídit.

,,Jak to můžeš vědět?! Ještě si se na něj ani nepodíval!" rozkřikl jsem se na něj a přitom drtil Louisovu ruku. Samozřejmě tu zdravou.

,,Tak už vypadni ať to můžu zjistit! Jinak tu vykrvácí!"

,,Ne, neopustím ho." stál jsem si za svým.

,,Harolde, tohle už máme za sebou. Víš že jinak to bude ještě horší. Nepřipravuješ o čas jen mě, ale i Louise. Pokud hned nevypadneš, pak může být už pozdě!" snažil se mě vyhodit.

,,Fajn, už jdu! A dělej sakra něco!" rozkřikl jsem se, vstal a odešel. Má pravdu, nijak bych tam tomu nepomohl a navíc by jsem jen zdržoval.

,,Jak je na tom?" zeptal se mě Nick, jakmile jsem vyšel -nebo spíš vyběhl - z Alexovi ordinace.

,,Nevím." posadil jsem se do křesla co bylo za dveřmi, vydechl všechen vzduch z plic, svěsil hlavu a chytil se za vlasy.

,,Bude v pohodě." odpověděl Nick a posadil se do křesla vedle mě.

,,Jo, to říká každý, ale jen proto aby mě uklidnili. Jděte s tím už do prdele." mluvil jsem v klidu.

,,Harry, je mi líto co se stalo, ale ani ty, ani nikdo jiný z nás za to nemůže." kdybych neměl sklopenou hlavu, uviděl by jsem Nickův lítostivý pohled.

,,No jasně. Kdybych nebyl debil, nikdy by se to nestalo. Je to všechno zase moje vina. Měl jsem Louise lépe zabezpečit." pustil jsem si vlasy a zakroutil hlavou.

,,Ten kluk byl jen zvědavý, tak se vydal ven a tam se prostě stalo něco, co nikdo z nás nemohl čekat." položil mi ruku na záda.

,,Jak jako že to nikdo nemohl čekat? Si snad úplně debilní? Moc dobře víš že to ve světě kriminálu není tak jednoduché, stejně jako si musel vědět, že po Louisovi půjdou! Proč si jinak asi myslíš že by jsem ho celou dobu měl u sebe?! Že by jsem ho celou dobu chránil?!" zakřičel jsem na něj. To si dělá prdel... Moc dobře ví, jak to tu funguje.

,,Emm..." snažil se ze sebe něco dostat.

,,Tak moment, jak vůbec můžeš vědět že šel ven?" podíval jsem se na něj se zvednutým obočím.

,,Je to jen teorie.. Přece se nikdo nedostal k nám do klubu." pokrčil rameny.

,,Fajn.." podíval jsem se na něj podezřele, ale nechal jsem to být.

,,Ale je ještě něco o čem jsem s tebou chtěl mluvit. Když jsme to procházeli z druhé strany, našli jsme dole ještě něco.." podíval se na mě nervózně.

,,No?" pobídl jsem ho a čekal co z něj vypadne.

,,Tam dole..." polkl. ,,Byli tam...Louisovi rodiče.." poškrábal se na zátilku.

,,Cože?!" vyletěl jsem z toho křesla a vytřeštil na něj oči. To mi to jako říká až teď?!

,,Snažil jsem se ti to vysvětlit, ale byl jsi Louisem tak zaobraný že si mě vůbec neposlouchal!" snažil se mi vysvětlit.

Zavrčel jsem.

,,To je... kurva už jedno." sednul jsem si zpátky a složil si hlavu do dlaní. Má cenu se vůbec ještě snažit? Jsem vyčerpaný.. Několik dní jsem nespal, protože jsem se snažil najít Louise.