I don't know what I want / Criminal, Larry /

24. Kapitola

Harry:

,,Cože?!" vykřikl jsem a stoupl si rychlostí světla.

,,Slyšel si šéfe." odpověděl Nick.

,,Vy si myslíte že Louise.... Miluju?" zeptal jsem se docela překvapeně.

,,A ne snad?" zeptal se Niall.

,,Tak to teda kurva ne." odpověděl jsem. Víte, já vlastně ani nevím co na to mám říct. Ano sice jsem pociťoval ty divné věci když jsem byl s Louisem. Ale že bych ho miloval tak to ne. Teda... Asi ne... Né že by nebyl Louis hezký to vůbec ne, je právě že až moc krásný. I jeho chování a celkově je v pohodě ale.... Beztak tohle pociťuji jen proto že ho mám u sebe a musím ho chránit před ostatními. Jo, to bude ono. Harry si génius.

,,Cítím to jen proto že ho musím chránit. Je to můj úkol, proto je samozřejmost že mě bude bolet ho teď vidět.... uumh takhle." řekl jsem.

,,Och samozřejmě, takže si myslíš že když teď taky Louise ochraňuji tak mě to bolí? Samozřejmě je mi líto co se stalo, i když ani pořádně nevím co se vlastně stalo, ale rozhodně nepociťuji nic z toho co ty Šéfe." podíval se na mě s pozvednutým obočím.

,,A co ty Nialle? Tebe to taky bolí." tohle jsem prakticky ani nemyslel jako otázku. Spíš jako fakt.

,,Ale u mě je samozřejmé že mě to bolí, když jsem s Louisem prakticky vyrůstal a jsme nejlepší kamarádi."odpověděl. Jak já toho skřeta nesnáším. Och víte vlastně proč? Teď když se tak vracím zpátky....

,,Proč si u mě Louise políbil?" vyletěl jsem z ničeho nic na Nialla až se na mě oba překvapivě podívali.

,,Vážně? Vážně teď budeš vytahovat tohle když -" ani to Niall nestihl doříct a skočil jsem mu do řeči.

,,Proč si ho kurva políbil!" zařval jsem tak že mě už museli slyšet aji kluci vedle v místnosti.

,,Uklidni se jasný, Louis je to nejlepší co mě kdy mohlo potkat, a vidět ho plakat je- už dnes po několikáté zmiňované slovo, pro mě bolestivé. Takže jsem musel udělat něco aby přestal, no a nenapadlo mě nic lepšího." odpověděl Niall.

,,Myslíš si že ti věřím?" zeptal jsem se podezřívavě.

,,Nikdo tě nenutí mi věřit, já jen že jsem neměl sebemenší důvod to udělat teda právě v té situaci, kdyby že bych ho chtěl políbit jen tak, jakože- hahaha miluju tě, věř mi nebo ne ale vybral bych si lepší a v hodnější dobu nemyslíš?"

,,Možná." odpověděl jsem a přimhouřil na něj oči. Dobře uznávám, ten skřet má asi pravdu. Ale moment, co to řekl, že ho miluje?! Teď jsem oči vykulil až se na mě Niall s Nickem divně podívali.

,,Cos to řekl? Ty Louise miluješ?" zeptal jsem se potichu ale docela naštvaně. Ten skřet se jen uchechtl.

,,Haloo, tak kde jsme. Lou je můj nejvíc nejlepší kamarád takže ano, svým způsobem ho miluji ale né tím kterým si ty myslíš." odpověděl. No jo. Nevím co se to se mnou děje asi jsem paranoidní.

,,Jojo, jasně sorry. Asi jsem nějakej přetaženej, půjdu se podívat na Louise." řekl jsem a konec věty zašeptal.

,,V pohodě. A půjdu s tebou, chci taky vědět jak se Lou-Lou má." řek Niall.  Možná bych se ještě pozastavil nad tím jak Niall nazval Louise. Ale to by mě pak Nick se skřetem nakopali do prdele za to proč řeším takový voloviny. A hlavně jsem taky už chtěl vědět jak je na tom Louis. Takže jsem nad tím jen mávl rukou a otevřel dveře do hlavní místnosti, kde všichni seděli u stolu z hlavou na stůl kde měli položené ruce
                                                                                                         
  ,,Hmm divné." pomyslel sem si. Už jsem se chtěl zeptat co se děje. Když v tom se otevřeli dveře od Alexovi ordinace a vyšel Alex se smutným obličejem na tváři.

Louis:

Chtěl jsem otevřít oči ale hned jak jsem tak udělal, usoudil jsem to jako velice špatný nápad. Do očí mi udeřilo ostré bíle světlo. Nebyla to bílá místnost nebo tak. Bylo to prostě jako svět, bez čehokoliv. Nic tu nikde nebylo kromě mě a všude bylo bílo. Nevěděl jsem co mám dělat. Kde jsem se to nacházel. Co se stalo? Kam všechno zmizelo? Zvedl jsem se ze země, jelikož jsem doteď ležel a pomalu se rozešel do předu. Po asi deseti krocích jsem se zastavil. Podíval jsem se na své zápěstí a přejel po něm prsty na druhé ruce. Bylo to zvláštní, nic jsem necítil. Žádnou bolest. Hmm. Popošel jsem ještě kousek a pak se začaly ozývat hlasy.

,,Louisi." ozval se první a já se tak moc lekl až jsem povyskočil.

,,Lousi." znovu. Ale nevím kdo to říká. Nikdo tu není, jde to od nikud.

,,Lousi je to tvoje chyba." tentokrát to byla věta, a já byl vyděšený k smrti. I když vlastně jsem teď po smrti? Nebo co to znamená.

,,C-Co?" řekl jsem.

,,Louisi je to tvoje chyba!" ozvalo se znovu ale tentokrát mnohem hlasitěji. Začalo mi nepříjemně pískat v uších.

,,Co s-e to d-děje?" to pískání začalo být ještě mnohem horší.

,,P-Pomoc!" zařval jsem ze všech sil, ale asi to bylo na nic platný. Nikdo mě přece neslyšel.

,,Říkám, je to tvoje chyba! Nebýt tebe tak se nám nic nestalo! Slyšíš?!" ten hlas tu byl znovu a já i přes nepříjemné pískání v uších v tom rozeznal tátův hlas. Ale to byl nesmysl ne? Táta tu není....

,,J-já omlouvám se. Nechtěl- nechtěl jsem. Kde to jsem? Pomoc!" zařval jsem ještě jednou. Pak jsem cítil jak se pode mnou propadla podlaha, jestli se to tak dá nazvat, a padal jsem někam dolů. Padal jsem a padal asi tak 5 minut z čehož mi bylo pořádně blbě ale nic se nestalo. Pak jsem dopadla zase někam na zem, ale tentokrát tu místo bílé barvy, byla všude černá. Nic jsem neviděl byla tu absolutní tma. Zamotala se mi z toho všeho hlava.

,,Pomoc..." zašeptal jsem z posledních sil a upadl na záda kde jsem i nadále zůstal ležet.

,,Je pozdě Louisi." ozvalo se rázně. A pak tma pohltila moji mysl. Je tohle můj konec? Takhle vypadá smrt? Nerozuměl jsem vůbec ničemu

______________________________________

~ Já vím kapitola měla vyjít v čera ale bohužel nevyšla. Nemyslete si že jsem se na to vykašlala to ne. Jen moje psychika mě zradila, a bylo to trošku na nic v čera.

~ Takže dnešní díl je trochu delší a pokusím se tento týden vydat místo jedné kapitoly, dvě.

~ Ještě jednou se omlouvám, těm kteří na to čekali ☹️🖤