I don't know what I want / Criminal, Larry /

2. Kapitola

Louis:

Trénink jsem nějak ještě přežil, ale bylo to dost těžký. No, co si budem byla to katastrofa. Každopádně po tréninku si mě zavolal trenér, myslel jsem si že mě asi chce vyhodit z týmu protože dneska mi to obzvlášť nešlo, bolelo mě celý tělo.

,,Louisi, musím říct že dneska to bylo slabé, ale vsadím se že to není tvoje chyba. Na to tě znám až moc dobře, vždy si byl nejlepší z týmu tak co se s tebou stalo hochu? a nezkoušej mi tvrdit že nic protože si nejde nevšimnout tvojich modřin a monoklů." řekl a já nevěděl co mu na to mám odpovědět.

,,Ech trenére nic mi není, budu v pohodě." falešně jsem se na něj usmál, ale on se na mě jen zamračil, tak jsem se trochu lekl.

,,No to určitě.. Hele Louisi, pokud mi to nechceš říct, nemusíš, nebo alespoň né dnes. Ale počítej s tím že jestli další trénink budeš samá modřina tak tě čeká vysvětlování." Na sucho jsem polkl. Nevěděl jsem že by to bral až tak vážně. No každopádně co se dá dělat, že jo. Né že bych to nechtěl řešit, ale svý problémy si chci vyřešit sám. I když si nejsem vůbec jistej jak to udělat.

Nezmohl jsem se na nic jen na přikývnutí. No tak jsem se šel zase převléct a osprchovat do šaten, ale tentokrát už byli všichni pryč takže mi to bylo jedno. Už jsem byl převlečenej a vydal se zpátky směrem domů. Už jsem byl před hřištěm ale to by jsem nebyl já kdybych do někoho nevrazil. Myslel jsem že spadnu, ale zabránili mi v tom něčí silné paže, které mě chytily. Okamžitě jsem se začal omlouvat.

,,Omlouvám se, moc mě to mrzí, prosím promiňte mi to." začal jsem na něj, vlastně ani furt nevím na koho chrlit několik omluv a plácal páte přes deváte.

,,V pohodě, je to moje chyba, nedával sem pozor." vydechl mě tak moc známý chraplavý hlas, a já si v tu chvíli uvědomil že jsem pěkně v hajzlu. Právě jsem totiž narazil do nejnebezpečnější osoby v téhle čtvrti, kterou není nikdo jiný než Harry Styles. Vrah, dealer prostě nejznámější kriminálník v téhle části města. Okamžitě jak jsem ten hlas uslyšel jsem se na něj podíval se strachem v očích, a začal couvat.

,,Hej, ty se mě bojíš?" zeptal se nechápavě. Nechápu co se tak diví, vždyť je to kriminálník.

,,J-Já ech.... N- no J-já" začal jsem koktak a motat slova. Ať jsem chtěl jak sem chtěl nedokázal jsem říct smyslu plnou větu. Pořád jsem couval dokud sem nenarazil do zdi za sebou.

,,Hej klid, neboj se mě, nic ti neudělám, okay?" přišel ke mně, zvedaje (nevím jestli tohle slovo vůbec existuje) mi tvář aby sem se mu díval do očí. Bylo to zvláštní a cítil jsem podivný pocit na hrudi.

,,J-Já ještě jednou se omlouvám, nechtěl jsem." pronesl jsem ucukl se svou tváří aby ji pustil a vydal se pryč.

,,My se ještě uvidíme." zavolal na mě, a já se tak vystrašený vydal domů. Okay sice mi nic neudělal, ale mohl, může, a já věřím že udělá protože, sakra je to kriminálník a já do něj narazil.

,,No to se mi teda zas něco povedlo." povzdechl jsem si když už jsem byl na cestě domů. Alespoň jedna pozitivní věc. Zítra je víkend takže nebudu muset do školy a můžu být od rána do večera s Nialem. Když o tom tak přemýšlím asi mu zavolám aby u mě přes víkend přespal.

Wohouu druhá kapitola. :3
Popřípadě se omlouvám za chyby.