15. Kapitola

886 47 1
                                    

Louis:
Další ráno sem se probudil ve ,,svém pokoji" u Harryho doma (samozřejmě, jak jinak). Bylo 9 hodin. Proto jsem vstal a šel se vysprchovat, vyčistit zuby a prostě takovou tu ranní hygienu. Ale měl jsem problém. Protože jsem tu už 3 dny, a nemám tu nic, mám pořád to stejný oblečení. Proto jsem šel do Harryho pokoje vzít si alespoň Harryho triko s boxerkama. Po zjištění že Harry není v jeho pokoji ani nikde v domě sem si teda šel pro to triko s boxerkama. Vybral jsem si nějaký černý triko který  mi bylo hodně velký a taky tmavě modré boxerky které nebyli o nic menší. Ale nemůžu si stěžovat. Jinak kalhoty jsem si vzal svoje, byly to černé skinny jeans. To jsem si oblékl a zamířil si to po schodech dolů. šel jsem do kuchyně, udělal si ovocný čaj a šel si sednou do obýváku na gauč a pustil jsem si televizi.

Po chvíli co mě to přestalo bavit, sem tady cítil furt nějakou vůni. Asi po 2 minutách mi došlo že to tak strašně hezky voní Harryho triko. Bože už jsem nechtěl dýchat nic jinýho. Proto jsem do něj strčil hlavu. Aby jsme se pochopili, pořád jsem to triko měl na sobě. Tak jsem se do něj dal jen hlavu a skusil tam nacpat i nohy. Vlastně nemusel sem se tam ani cpát, já jsem docela malej a Harryho triko je veliké. Takže jsem tam teď jen tak ležel a fetoval tu úžasnou vůni. Pohled na mě musel být docela komický protože to vypadalo jako kdyby jsem pře sebe hodil deku, ve které jsem zvláštně zakroucenej. Proto se ani nedivím že jsem za chvíli uslyšel smích.

Harry:
Ráno jsem se vypařil z domu a jel za klukama do klubu, domyslet ten plán. Ale ještě před tím než jsem to udělal jsem šel zkontrolovat Louise. Byl krásný jak tak spal. Vypadal, jakoby ho nic netrápilo. Jen sem se usmál zavřel za sebou potichu dveře a vydal se už do klubu.

Po zhruba 2 hodinách v kluku už to bylo k nevydržení. Všichni plácali pátý přes devátý a nikdo nemohl vymyslet nic dobrýho, zase.... No takže jsem se jednoduše sbalil a jel za Louisem zpátky domů. Teď už jsem na cestě za ním a přemýšlím jak Louise dostat domů aby si zabalil svoje věci a zase se dostal zpátky ke mě. U toho přemýšlení jsem si až teď uvědomil že už stojím před mojí vilou. Takže jako vždy, jsem šel dozadu za Nickem mu vyřídit že už může domů a šel za Louisem. A musím říct že mě docela překvapilo, co jsem uviděl v obýváku.

,,Louisi proboha, co to děláš." dostal jsem záchvat smíchu, když jsem ho tam tak viděl  na gauči a celej byl  schovanej v mojim triku. Ten jakmile mě uslyšel se rychle vymotal a zvedl se.

,,Jé a-ahoj Harry." nervozně se zasmál a podrbal se na zátylku.

,,No nazdar, co tu proboha blbneš." vydýchával jsem se z toho a musel jsem se hodně držet abych se nezečal smát znovu.

,,Nooo ehm, nechtěl jsem si brát to moje triko, měl jsem ho špinavý a navíc smrdělo. A jelikož tu nemám nic svého, půjčil jsem si to tvoje. Promiň." svěsil hlavu dolů a zčervenal.

,,Mě to nevadí Lou, ale cos to tady proboha vyváděl." zase jsem se musel začít smát, nad tou představou. A naopak se ušklíbnout nad tím jak Louis zčervenal.

,,Hele nesměj se mi." řekl Louis a zvedl hlavu. Už jsem se vydýchal tak jsem se ho zeptal znovu, protože asi nepochopil otázku.

,,Dobrý dobrý, už jsem v klidu. To furt nevysvětluje ale cos to tady vyváděl." on jen znovu zčervenal a svěsil hlavu.

,,Noo vonělo mi t-tvoje triko." řekl to tak potichu že jsem ho skoro neslyšel. Ale má smůlu mám snad ten nejlepší zvuk na světě. Né, vážně, slyším kde co.

,,Tak já ti voním jo." řekl jsem z úšklebkem a začal se k němu přibližovat.

,,Ech j-jo." zvedl hlavu a podíval se na mě. Mohl jsem vidět jak se mu zadrhl dech když už jsem u něj byl tam na milimetr vzdálenej. Podíval jsem se mu do očí a on mě taky. Naše pohledy se střetly a já měl hroznou chuť ho políbit. Začal jsem k němu přibližovat hlavu.

,,H-Harry, měli by jsme už jet ke mě domů pro ty věci." řekl a udělal krok dozadu. Kurva.

,,Jo, j-jasně pojď jdem." Kurva. Tohle sem asi hodně posral co? Sakra co jsem to udělal? A hlavně proč? ty vole poslední dobou jsem v jeho přítomnosti divnej. No nic ať už jsme hlavně tam, nebo cesta probíhá tichem. Horší na tom je to že tím trapným tichem. Takže jsem byl rád že jsem za chvíli dorazil před Louisův dům.

Louis:
Cesta s Harrym byla divná. Tichá. Ani jeden totiž nevěděl co říct. Sice nechápu co to Harry chtěl udělat v jeho bytě ale teď to nehodlám řešit. Chtěl mě snad políbit? To určitě... Kdo by se chtěl zahazovat s takovou nickou jako jsem já? Správně nikdo. Ale to je teď fuk. Důležité je že teď stojím hezky před mojím domem a  uvidím rodiče. Teda alepoň sem si to myslel...

~ Slabší díl, já vím 🙁

~ teď ale vydám ještě jednu nebo dvě části 😄🖤

I don't know  what I want / Criminal, Larry /Kde žijí příběhy. Začni objevovat