I don't know what I want / Criminal, Larry /

26. Kapitola

Harry:

,,J- Já o šéfovi ruské mafie nic nevím.." řekl roztřešeně.

,,Neříkám že o něm něco máš vědět. Ale prý si slyšel Nicka jak s ním volal."

,,Ech ano." bylo vidět jak se značně zklidnil. Přešel jsem k němu a pomohl mu na nohy. Pak jsem ho posadil na gauč, a čekal co z něj vypadne.

,,Takže?"

,,Já... Nejsem si jistý o čem přesně mluvili. Ale zaslechl jsem něco o tom že by sem měl v blízké době zavítat šéf ruské mafie. Nevím jestli chce vzít i jeho gang. Vím jen tohle. A Nick pak odpověděl něco na způsob - Ať tě to ani nenapadne. Nemyslím si tedy že by Nick byl proti nám, ale zas na druhou stranu, proč by si tykali a proč by spolu volali?"

,,Ti dva něco chystají." sdělil jsem mu svoji teorii.

,,Já si to taky myslím a navíc Nick tu teď ne-" nee tohle už ne. Někdo otevřel dveře a já mu vrazil. Já říkal že za to přerušování budu zabíjet. No když jsem si uvědomil kdo to je hned jsem toho litoval.

,,Auu za co?" Alex bolestivě zakňoural. Sakra.

,,Promiň, nevěděl jsem že jsi to ty." pomohl jsem se mu narovnat.

,,Tak to ti teda pěkně děkuju." odpověděl poněkud podrážděně.

,,Vážně jsem nech-" ty vole?!

,,Jo jo, já vím. Tak pojď jdeme vzbudit Louise." už se nemůžu dočkat! Vběhl jsem do Alexovi ordinace tak rychle že jsem snad byl v tuhle chvíli ten nejrychlejší sprintér na planetě.

,,No tak. Rychle!" zavolal jsem na Alexe, ale místo toho sem nakoukl Niall.

,,Jdete Louise budit?" sakra, já na toho skřeta úplně zapomněl.

,,Jo." odpověděl jsem pouze. Možná to vypadalo teď že mi je to tak trochu jedno. Ale vevnitř jsem šílel.

,,Můžu jít taky?" zeptal se s nadějí v hlase Niall. Vlastně jsem tam teď chtěl být s ním sám. A samozřejmě s Alexem. No naštěstí mě zachránil Alex který už došel.

,,Poslyš, Louis se probudí a bude potřebovat klid, takže to nedoporučuju. Zavoláme tě tak za hodinku až dvě dobře?" Niall jen sklopil hlavu a šel se zpátky posadit na židli před ordinací. Promiň Nialle ale tohle mě teď ani trochu nemrzí.

,,Tak pojď." chytil jsem ho za paži a táhnul ho za sebou k pokoji kde ležel Louis.

,,Hou hou, kam ten spěch?" zeptal se mě když jsme byli skoro u Louise.

,,To víš... už chci aby byl vzhůru." usmál jsem se. Na to on se zamračil. No jo, to on byl ten který ho chtěl první den co se viděli někam pozvat. Ale já v čas stihl zabouchnout dveře. Jsem za to rozhodnutí na sebe sakra pyšný.

,,Fajn pojďme." otevřel dveře a já vešel hned za ním.

,,Sedni si klidně vedle jeho postele." sedl bych si tam i kdyby mi to neřekl. Posadil jsem se tedy a zase chytl Louise za zdravou ruku. Alex vzal jehlu velikosti vesmíru. Trochu jsem se zděsil co s tím chce dělat.

,,Na co to máš?" na rovinu jsem se ho zeptal. Na co se asi používají jehle ty vole? Dobře byl jsem trochu mimo.

,,Tohle teď píchnu Louisovi. Měl by se po tom probudit." vysvětlil Alex. Chápavě jsem přikývnul. No zase jsem se na něj začal nechápavě dívat, když vyhrnul peřinu a začal Louisovi vytahovat triko. To jsem zavrčel.

,,Musím mu to píchnout k tomu zápěstí, jednu dostane do břicha a ještě jednu do žil." zase mi to vysvětlil. Když mu odhrnul to triko, měl jsem pocit že snad omdlím. Jeho bříško bylo tak hubené ale přesto vypracované. Úplně jsem zapomněl že vlastně chodí na fotbal. Asi tam nejspíš hodně posilujou. Málem jsem úžasem otevřel pusu a chystal se ho přes bříško pohladit (pozn. autorky: neberte to nijak perverzně :) )ale v čas jsem si uvědomil co dělám. Za to Alex si s tím starost nedělal. Koukal na něj jako na kus masa. Sám vzal ruku a jemně ji položil na jeho vypracované bříško. Vsadím se, že kdyby Louis nebyl v takovém stavu v jakém byl, tak by ho klidně na místě ojel. Zavrčel jsem a ruku mu oddělal pryč. Ten se na mě zamračil ale hned co si uvědomil co udělal mu tvář zase povolila.