I don't know what I want / Criminal, Larry /

12.Kapitola

Louis:

Když Harry odešel šel jsem se posadit na jeho velký bílo-šedý gauč v obýváku. Pustil jsem si telku a začal jsem koukat. Nevím co se dělo pak, ale usnul jsem. Taky vám připadá že furt jen spím? Já vím, je to hrozný.

Harry:
Když jsme s klukama všechno probrali, jel jsem domů mojí černou audinkou. Celý den jsem byl pryč, což znamená že jsem Louiho celý den neviděl. Proto jsem se domů těšil. No když jsem už dojel domů, a otevřel dveře čekalo mě překvapení v podobě spícího Louise. Nebyla ještě noc, proto sem ho šel vzbudit.

,,Lou. " řekl jsem a trochu s ním zatřepal. Asi nemá moc tvrdý spánek protože se hned vzbudil.

,,Harry." zašeptal a já se musel usmát nad jeho roztomilostí. Na tváři se mi vytvořili ďolíčky po kterých Louis přejel prsty a usmál se. Vypadalo to fakt roztomile protože byl ještě rozespalý, a tak vypadal trochu jako sfetovanej. Můj úsměv se ještě víc rozšířil. Sedl jsem si k němu na gauč a ho si přitáhl k sobě na klín. On se ke mně přitulil a zachumlal se mi do mikiny. No jo zase tak přítulnej, bohužel zase jen na chvíli.

,,Co si dělal celej den?" zeptal jsem se ho.

,,Nic, jen sem tu tak ležel". zamumlam mi do hrudi a já se musel uchechtnout. Pak sem si na něco ale vzpoměl.

,,Louisi co si za celej den jedl?" když jsem se ho zeptal kousek sem ho od sebe odtáhl a podíval se mu do očí.

,,Noooo..." znejistil a podrbal se na zátylku. Teď mi úsměv z tváře zmizel. Zvedl jsem se tak prudce že ze mě spadl na zem, ale to jsem teď neřešil. Odešel jsem do kuchyně a kašlal na následky. Bylo mi jasný že nic nejedl. Mohlo mi to dojít a já tak tomu mohl předejít. Povzdychl jsem si a šel mu něco připravit. Udělal jsem mu špagety. Přišlo mi to jako rychlý teplý jídlo. Nandal jsem mu do talíře a rozešel se za ním.

Málem jsem ten talíř upustil když sem viděl, jak Louis sedí na zemi, tak jak jsem ho ze sebe shodil, drží se za ruku a pláče. Okamžitě sem se za ním rozběhl. Talíř jsem odhodil někam ani nevím kam a sehnul se k němu.

,,Lou, Louisi co je s tebou?" byl jsem z toho docela vyděšenej. Ale to by jsem nahlas nikdy nepřiznal. Ten kluk se mnou dělá divy.

,,T-ta ru-k-ka...". nedořekl to protože ho přerušilo syknutí. A on se ještě víc rozbrečel. Rychle jsem vytáhl mobil a zavolal Alexovi. Je to náš něco jako doktor. Přece jenom máme nebezpečnou ,,práci" a když někdo přijde k úrazu, musíme přece mít někoho kdo nás ošetří. Přece jenom, nemůžeme do normální nemocnice, protože by nás tam chytli policajti a o to nestojíme.

,,Alexi připrav se, jedu do klubu potřebuju aby si mi pomohl ošetřit Louise". nečekal jsem co řekne a zavěsil jsem to. Vzal jsem si Louise do náruče a nesl ho k mojemu autu, do kterého jsem ho následně posadil. Cestou do klubu jsem se ho snažil jakkoliv utěšit, ale myslím si, že to moc nepomohlo. Sorry nejsem na tyhle sračky.

Louis:
Harry mě někam vezl. Po dobu jízdy na mě mluvil ale já ho moc neposlouchal. Musel jsem se furt soustředit na bolest v mé ruce. Je to totiž ta stejná ruka, nebo spíš zápěstí za které mě v parku popadl právě tady Harry.

,,Lou vystupovat." ozval se vedle mě Harry a já udělal to co po mně chtěl. Samozřejmě neodpustil jsem si syknutí, držím si to zápěstí druhou rukou a tak trochu jsem si to přimáčkl když sem vystupoval. To Harry pochopil asi nějak že nemůžu chodit a vzal si mě do náruče. Začal jsem se kroutit protože jsem nepotřeboval aby mě nosil, s nohama jsem nic neměl. ,,Přestaň sebou házet, nikdo ti nic nedělá." a jak řekl tak jsem udělal. A nechal jsem ho ať mě nese. Jak jsem pochopil tak mě nesl asi do nějakýho jeho klubu.

Hned co se mnou vešel dovnitř, jsem se k němu přitulil a zavrtal si hlavu do jeho hrudi. Né že by to bylo jen tak. Bylo to proto protože uvnitř bylo hodně mužů? Chlapů? jak kdo. Né jen že jsem se jich bál, ale vadily mi ty jejich pohledy. Všichni na mě zírali a to mi bylo víc než nepříjemný. Každopádně Harry mě nesl někam dozadu k nějakým dveřím. Já to ani moc nevnímal protože ta ruka sakra bolela.

Harry:
Hned co jsem s Louisem v náruči vešel do klubu, na nás všichni obrátili pohledy. Louisovi to asi nebylo příjemný a tak se mi snažil zahrabat do hrudi. Chápu že mu to nebylo příjemný, mně by asi taky nebylo, být na jeho místě. A musím říct, že i když ty kluky znám a vím že by mi nic neudělali, šel z nich strach to musím uznat. Každopádně jsem nechtěl ztrácet čas s tím že se u nich budu zdržovat a tak jsem se s Louisem v náruči rozběhl dozadu ke dveřím. Za nimi byl něco jako takový ty nemocniční pokoje, lůžka, sál a tady ty věci. Otevřel jsem dveře a uviděl jsem tam už připraveného Alexe.

Jelikož jsem dlouho nic nevydala tak jsem dneska vydala dva díly, a možná dnes vyjde ještě jeden. 😄

~Aaa, jinak, vím že některé věci nebo výrazy nejsou úplně dokonale napsané, je to kvůli tomu, že některé slova prostě nedokážu napsat tak jak si je představuju 🤷‍♀️🖤