Prolog

256 16 7
                                    

Gabon:

,,Pojď brácha, máme hlídku." Slyšel jsem svou sestru u vchodu do nory. Ležel jsem s hlavou na tlapkách a měl jsem stále zavřené oči.

,,Nechce se mi, buď běž beze mě nebo tu se mnou zůstaň." Zavrčel jsem na Atelu. Otočil jsem se na bok, zády k ní.

,,Alfovi se to líbit nebude..." Výhružně zavrčela, ale já jsem nereagoval. Slyšel jsem kroky mířící ke mně a pak se vedle mě Atela svalila. Trochu jsem sebou škubnul leknutím, ale nic víc jsem na sobě znát nedal. Sestra se nad tím uchechtla, ale ležela dál.

~

,,Gabone! Atelo! Vstávejte. Proč nejste na hlídce." Řval na nás náš otec. Taky hlídkař, vyšší, než my. Naše matka je lovkyně.

,,Klid, usnuli jsme. Půjdeme tam teď a nikdo se to nedozví." Řekla Atela a začala se zvedat. Já jsem jen zvedl hlavu, abych otci viděl do očí.

,,Tak to ne! Už mě to nebaví. Asi desetkrát jste nebyli na hlídce a já si myslím, že je načase to říct Alfovi! On na vás spoléhá, stejně jako na všechny členy smečky! Co kdyby na našem území byli nepřátelé a kvůli tomu, že jste nebyli na hlídce by zaútočili a porazili by nás?! To nepřichází v úvahu! A ty se zvedej Gabone!" I když není Alfa, jde z něj autorita. Radši jsem se zvedl, protože by to mohlo být ještě vostrý.

,,Jdem Gabone." Zavelela moje sestra a chtěla vyjít z nory, ale otec jí zastoupil cestu.

,,Tak moment, ještě jsem s vámi neskončil. Dneska už vám to neprojde, vím, že jsme rodina, ale opravdu to nejde. Pojďte se mnou, řeknu to Alfovi." Sklopil hlavu, protože moc dobře věděl co to bude znamenat. Zhluboka jsem se nadechl a pak dlouze vydechl. Otec vyšel z nory a pomalými kroky se loudal k noře Alfy. Opatrně za ním šla Atela a následně já. Ona stejně dobře jako já věděla k čemu to povede, nic si z toho však nedělala a kráčela s hrdě vztyčenou hlavou. Já jsem se línými kroky potácel s hlavou v jedné linii s tělem. Šel jsem jako tělo bez duše. Já jsem však byl vždy takový. Betě, Alfově družce, se to nikdy nelíbilo. Měl jsem v sobě sílu lovce, ale nikdy jsem lovcem být nechtěl.

Než otec vešel do Alfovi nory, ohlédl se na Atelu a mě. Nejspíše se ještě rozmýšlel, ale potom si povzdychl, sklonil hlavu a vešel.

,,Alfo, musím vám něco oznámit. Týká se to Gabona a Ately." Zmiňovaná vlčice také vešla do nory a v závěsu za ní i já.

,,O co jde?" Zavrčel potichu Alfa a podezíravě přimhouřil oči.

,,No, Gabon a Atela už asi desetkrát nebyli na hlídce a já si myslím, že by se to už mělo řešit." Alfa se hluboce nadechl a vydechl. Nejspíš se snažil potlačit hněv, který se v něm začal hromadit.

,,Gabone a Atelo, jak je to možné?! Tohle se nesmí stávat! Já i celá smečka na vás spoléhá!" Takhle by křičel ještě dlouho, ale on stejně dobře jako my věděl, kam to povede. Postavil se na zadní tlapy a jakmile ho gravitace začala přitahovat k zemi, předníma tlapama nás praštil do čumáků. Já jsem se udržel, ale Atele uniklo malé kníknutí. Alfova rána po sobě zanechala krvavou ránu. ,,A teď běžte a opusťte území této smečky. Nemáte právo tu teď být."

,,Půjdeme. Sbohem otče." Řekl jsem a vylezl z Alfovy nory. Venku bylo nastoupeno několik dalších členů smečky, protože slyšeli vzteklý křik Alfy. Mezi nimi byla i naše matka. ,,Sbohem matko. Myslím, že už se neuvidíme." Řekl jsem bez emocí. Ani mi nevadilo, že se s nimi už neuvidím. Nikdy jsem je moc nemusel. Jeden vlk mi však chybět bude.

,,Gabone." Řekl smutně můj přítel.

,,Lidone." Přistoupil jsem k němu a objal jsem ho. Opravdu mi bude chybět.

,,Půjdu s vámi." Zamumlal. Vím, že se to Atele líbit nebude, protože ho nemá ráda, ale je to můj nejlepší kamarád.

,,Děkuju Lidone. Vážím si toho." Zamumlal jsem mu do kožichu a odtáhl jsem se od něj. Zavyl jsem na zmamení odchodu ze smečky a ke mně se přidali Atela a Lidon. Při odchodu člena nebo členů smečky by se k vytí měla přidat celá smečka, ale nikdo mě od tamtud nemusel, ale mně to bylo jedno.

Já, Lidon a Atela jsme jako jeden vlk utichli a vyběhli jsme. Všichni tři jsme běželi dobrodružství vstříc.

V hlavě mi zněla jen tyto slova.

Už nikdy neuvidím tyhle vlky.

Chtěla bych vás přivítat u mojí nové knihy. Je to vlastně moje první normální kniha. Snad se vám to bude líbit

Ještě dopředu říkám, že kapitoly budou vycházet nepravidelně.

Korynek_

Alfa, Beta, OmegaWhere stories live. Discover now