Alfa, Beta, Omega

×8×

Gabon:

Lidon odnesl kořist zpátky. Zartaa přišla k Fliře.

,,Omlouvám se Fliro, z části jsou tvé zranění i moje vina. Opravdu mě to mrzí." Zartaa sklonila hlavu.

,,To je v pořádku. Kdyby jsi nezakročila, bylo by to mnohem horší, takže ti z celého srdce děkuji." Flira se na Zartau povzbudivě usmála a Zartaa jí úsměv opětovala. Znovu jsem vyskočil na kámen.

,,Takže, já a Lidon teď půjdeme na hlídku. Fliro, ty sežeň bylinky nebo něco podobného pro Atelu. Myslím si, že by už zítra mohla fungovat jako Alfa. Zartaa s Flirou nás později vystřídají." S těmito slovy jsem seskočil dolů a s Lidonem vyběhl na hlídku. Plánovali jsme obejít hranice území.

Když už jsme byli u půlky okruhu, narazili jsme na návštěvu. Neboli na Lidona spadla vlčice.

Z čista jasna na Lidonovi přistála hnědá až zrzavá vlčice. Hned po dopadu se zpoza křoví vynořili dva vlci. Tedy vlk a vlčice. Nebyli moc dobře živení. Zpod tenké kůže a splihlé srsti jim byly vidět žebra. Lidon ze sebe vlčici setřásl a postavil se vedle mě s bojovou pozicí. Vysenil tesáky a vrčel. Já ho napodobil a zrzavá vlčice se krčila se staženým ocasem za námi.

,,Co tady děláte? Překročili jste hranice našeho území!" Vykřikl jsem autoritativně. Dva pohublí vetřelci se trochu zalekli a vlčice stáhla ocas mezi nohy.

,,No... My jsme nechtěli vstoupit na vaše území. Tahle vlčice nám ukradla jídlo, tak jsme si šli pro odplatu." Zavrčel vlk.

,,Běžte pryč z našeho území. Buď půjdete po dobrém nebo po zlém." Zavyl jsem.

,,Ale ona nás okradla a my..."

,,Vy chcete odplatu, ale tady ji nedostanete. Máte poslední možnost odejít, jinak to skončí prolitím vaší krve." Vlk se chtěl ještě hádat, ale vlčice už pelášila pryč, tak se vlk vydal za ní. S ukončením jednoho nebezpečí jsem se ohlédl na zrzavou vlčici. Ta se otočila a začala utíkat. Rozeběhl jsem se za ní, ale měla značný náskok. Na to, jak byla vyhublá, byla rychlá. Určitě rychlejší, než já. Matka příroda mě rychlým během moc neobdarovala. Sílu mám, ale rychlý opravdu nejsem. Manévrovala opravdu dobře. Vyhýbala se stromům a kamenům s takovou ladností. Už jsem si myslel, že mi uteče, když kolem ní proběhla černá šmouha a srazila ji k zemi. Brzy jsem ji dohnal a uviděl Fliru, která ji držela u země a vrčela. Poté zahlédla mě a poodstoupila od ní. Zrzavá vlčice se na mě podívala s naprostou hrůzou a studem v očích.

,,Prosím, nezabíjejte mě. Vím, že jsem udělala chybu a tím urazila Předky, ale já jsem neměla co jíst. A byla bych bez potravy zahynula." Začala vlčice kvílet. Začala brečet. Mokré slané kapičky jí stékaly po zrzavé srsti.

,,Jak se jmenuješ, vlčice?" Zeptal jsem se.

,,Jsem Bunien, ale všichni mi říkají Bun."

,,Já jsem Gabon, Alfa smečky. Chtěl bych ti nabídnout členství v naší smečce. Tedy jen pokud bys o to měla zájem." Bun se rozzářila a přestala plakat.

,,To... To myslíte vážně? M... Měla. Ano, mám zájem. Já jen, že mi to ještě nikdo nikdy nenabídl. Myslím členství ve smečce. Děkuji Alfo." Hlavou jsem jí pokynul, aby si stoupla a ona tak udělala. Mezitím k nám dorazili Lidon, Zartaa a Atela.

,,Bun, abych ti řekl něco k pravidlům, nemáme tu úplně rozdaná postavení. Alfa jsem kvůli Ateliným zraněním dočasně já, ale doufám, že už se to v blízké době změní. Ostatní práce se vždy rozdělují při ranním svolání. To je asi tak všechno. K chodu smečky se připojíš až zítra. Dneska budeš trávit čas se Zartaou. Ta ti to tu může ukázat nebo představit ostatní. Já teď s Lidonem dokončím hlídku a pak nás tedy vystřídá Flira s Atelou. Tedy Atela místo Zartai. Všechno jasné?" Zeptal jsem se a když nikdo neprotestoval, otočil jsem se a běžel jsem tam, kde jsme s Lidonem přerušili okruh. Lidon mi byl v patách.

Zartaa:

Nechápala jsem, proč Gabon přijal další vlčici. Byla vyhublá a slabá. K ničemu nám nebude. Byla jsem naštvaná. Bude jen jíst naše zásoby a práce udělá málo a ještě špatně. A ještě k tomu o něčem pořád mluví. To je neskutečný.

,,A DOST!" Zakřičela jsem a dupla tlapkou do země. ,,Už mě z toho tvého nekonečného klábosení bolí hlava. Vím, že máš radost, ale uvítala bych klid."

,,Promiň." Špitla a stáhla ocas mezi nohy. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.

,,Taky se omlouvám. Za křik. Pojď za mnou, dám ti něco k jídlu." Usmála jsem se a vedla jí k našim rybám. Podala jsem jí dvě a ona nevěřícně koukala.

,,Co? Dvě ryby? Pro Předky, to nemůžu přijmout. I jedna je příliš, natož dvě. Tolik jídla jsem snad ještě nikdy neměla."

,,Jez." Vyzvala jsem jí a tlapkou ryby přisunula blíž k ní. Bun ani chvíli nemeškala a začala jíst obě ryby. Jedla je najednou a užívala si to, jako by byla vlče a poprvé za svůj život ochutnala maso. Krev stříkala do všech směrů a jedna kapka mi dopadla na čumák. Olízla jsem si ho a kapka krve stekla sž do mého hrdla. Jenom ten pocit, že mi krev teče do hrdla a já koušu čerstvé maso, mi dokázal naježit hřbet. Pravdou je, že bych si ještě alespoň půlku ryby dala, ale nechtěla jsem působit jako nenažranec, tak jsem se jen mlsně koukala na Bun. Ta mezitím dojedla a olizovala si čumák.

,,Děkuju. Tobě i Předkům."

,,Co máš pořád s těma Předkama. Co to je? Nebo kdo?"

,,Neznáš všechny ty pohádky a legendy o Předcích, Osudu, Měsíční Vlčici nebo Slunečním Vlkovi? Je jich spousty. Vždy mi je vyprávěla se... Sestra." Povzdechla si a sklonila hlavu.

,,Co se děje? Jsi v pořádku?" Naklonila jsem hlavu na stranu.

,,Ano." Řekla, ale měla na krajíčku. ,,Moje sestra zemřela. Už to bude asi šest měsíců. Nebo asi zemřela. Jednou jsem se ráno vzbudila a ona tam nebyla. Ani žádná stopa, že by odešla. Prostě zmizela. Proto věřím na Předky. Každý večer k nim promlouvám a doufám, že mi Emirru pošlou zpátky. Když už nic, tak mám naději.

Heloooou, dnes jsem tu s další kapitolou. Nová postava Bun. Líbí se vám? No nic, mějte se krásně.😁

Korynek_