×12×

36 7 0
                                    

Bun:

Naděje v Zartainých očích mi vykouzlila úsměv na tváři. Zartaa se taky usmála a pohledem jakoby mi říkala, že mi věří. Věří mi a doufá, že jí pomůžu. Že jí celá smečka pomůže.

,,Dojíst!" Vykřikl asi nejmohutnější vlk. Nejspíš vůdce. Zartaa radši náš oční kontakt přerušila a dávala pozor, co se kde děje. Lidon a Gabon už si našli svá místa u křoví a dívali se na celou situaci taky. Všichni začali házet zbytky jídla do tašky na zádech otroka. Až teď jsem si všimla jak byl vyhublý a vyčerpaný. Vypadal, že se každou chvíli zkácí k zemi. V jeho očích vládl strach a bezmoc. Naše pohledy se setkly. Otrok už vypadal, že začne pokřikovat, že tam někdo je, aby dostal jídlo navíc nebo něco takového, ale Zartaa si hlasitě odkašlala, aby otroka zastavila. Kývla směrem ke mně a usmála se na něho. Vlk kývl a znovu na mě pohlédl. Zkoumavě si mě prohlížel a v očích mu začal tančit plamínek naděje.

,,Odcházíme!" Zavelel vůdce. On i všech pět únosců se seřadili do dvou řad a mezi nimi nechali prostor pro Zartau a další tři unesené. ,,Notak, nemáme na to celý den!" Zařval vůdce a dva vlci vystoupili z řady. Začali popohánět po dobrém i po zlém. Jeden z nich chtěl šlehnout ocasem Zartau, aby se zvedla, ale ona se ohnala tesáky, do nich chytla ocas a odhodila ho o pár metrů dál. Vůdce se rozeběhl a s hrozivým vrčením přirazil Zartau k zemi.

,,Tak dost! Buď půjdeš dobrovolně nebo tě prostě zabiju! Zas tolik na tobě nelpím. Popravdě mi je jedno, jestli tě tu teď zabiju nebo navždy skončíš ve vězení!" Zařval na ní a líně se z ní zvedl. V Zartainých očích jsem zahlédla slzy. Vyhledala můj pohled. Bolelo mě vidět jakou má v očích bolest. Odhozený mezitím přišel k Zartae a tlapou jí praštil do břicha. Zasténala bolestí, ale už radši nehnula ani brvou. Zařadila se do řady a nedělala problémy, protože věděla, že si tím nepomůže.

,,Gabone, musíme něco udělat a to rychle." Zašeptala jsem.

,,Zdravím." Řekl někdo za námi. Rychlostí blesku jsme se otočili, abychom spatřili opravdu mohutného vlka a za ním další čtyři. ,,Kdo jste?" Slova se nečekaně ujal Lidon.

,,No, víte, vidíte tu bílou zuboženou vlčici? To je Zartaa a my jí chceme zpátky. Jenže oni s ní mají jaksy jiné plány a nám nezbývá nic jiného, než věřit a pokusit se jí co nejvíce pomoct. Jejich vojsko je totiž moc silné." Vlk, který stál jako jediný vepředu se mírně pousmál a tlapou ukázal na otroka.

,,Tamten je od nás. Býval silný a byl to náš Alfa. Dříve by se těmhle dokázal postavit, ale předtím jich po něm šlo nejmíň dvacet. Úplně ho zmučili a dali mu práci otroka. Už pro ně dělá asi rok a my jsme nedokázali najít žádný způsob, jak bychom ho odtamtud dostali. Pokud něco neuděláte, než se dostanou do základny, tak ta vaše Zartaa už nejspíš nikdy neuvidí Slunečního Vlka." Vykulila jsem na něj oči. Měla jsem chuť křičet, vběhnout mezi tu armádu, vzít Zartau a utéct.

,,Nebyla by nějaká šance jak je porazit, kdybychom se proti nim spojili?" Zeptal se s nadějí v hlase Gabon.

,,Bez obětí určitě ne. Na boj s nimi mám svojí smečku až moc rád. Jediný realistický zbůsob, jak jim pomoct je dostat se do základny a z toho vězení. Ještě jsme se tam nikdy nedostali. Máme ale plán, jak se tam dostat."

,,Pohyb!" Slyšela jsem vůdce a naježil se mi z toho hřbet.

,,Jestli máte plán a my můžeme pomoct, tak posloucháme." Řekl Gabon rozhodně.

,,Takže, zabijeme nabo omráčíme nějakýho strážce, já si obleču jeho oblek a pak přijdete na scénu vy nebo spíš ona." Ukázal na mě. ,,Jsi nejvyhublejší, tak dobře zapadneš mezi ostatní vězně. Já tě dostanu kolem strážce cel a osvobodíme co nejvíc vězňů a spácháme hromadný útěk, tak možná přežijeme. Druhá možnost je osvobodit jen našeho Alfu a vaší Zartau a potichu se vyplížit pryč. Tyhle rozhodnutí už jsou na vás." Podívala jsem se na Gabona a Lidona, otočila se zase zpátky a s rozhodným výrazem v obličeji hluboce kývla. Vlk se ušklýbl a vyběhl za únosci, abychom je nestratili.

,,Nemusíš to dělat, Bun. Zvládneme to i bez tvého ohrožení." Zavrtěla jsem hlavou.

,,Ne Gabone, musím to udělat. Kvůli Zartae."

No co bych vám měla říkat, vlastně se nic moc nestalo. No ne?

Korynek_

Alfa, Beta, OmegaOnde histórias criam vida. Descubra agora