Alfa, Beta, Omega

×16×

Došli jsme na naše území a mně došlo, že jsem po čas chůze nedávala vůbec pozor. Konverzace o spojení smeček mi nějak unikla.

,,Omlouvám se, ale nějak jsem neposlouchala, když se rozhodovalo o spojení smeček. Jak dopadlo rozhodování?" Zeptala jsem se Duma, který stále stál po mém boku. Dum se uchechtl.

,,Smečky spojíme a jelikož dříve nebo později bych byl Alfa naší smečky já a já po tom moc netoužím, Alfapárem budou buď Gabon a Flira nebo Atela a Lidon, Betou bude můj otec a později já. Lovce a hlídkaře jsme ještě úplně nepromysleli. Omegou bude Nio. Sám se o to nabídl. Jako lovci a hlídkaři nám tedy zbívají Zartaa, příležitostně jeden z Alfapárů, já, později Tay, Runa, Drill, Opper, Eb, Ovo a samozřejmě ty." Dum se při řečení mé maličkosti usmál. Usmála jsem se taky a zahleděla se do jeho pronikavých jantarově zelených očí. Stavbu těla a srst měl jisto jistě po otci, ale oči musel mít po matce. Tančila v nich taková radostná jiskřička, kterou jsem si už teď zamilovala. ,,Už pojď, ostatní začali zvětšovat noru, musíme jim jít pomoct." Zasmál se Dum a hrdým krokem se vydal k probíhající práci. S širokým úsměvem na tváři jsem také přidala packu k dílu a zanedlouho jsme měli hotovo.

~

Sluneční Vlk byl těsně za polovinou své cesty a svými světelnými tlapkami zahříval okolí. Celá smečka odpočívala až na Eba a Ova, kteří šli po hranicích našeho území, značkovali a nejspíš i poznávali naše území.

Flira s Gabonem usnuli bok po boku ve stínu, který vrhal ohromný javor. Javorové listí ševelilo v jemném vánku, který se sem tam objevil.

Opodál, v tom samém stínu se k sobě tiskli Atela s Lidonem. Lidon byl po útoku Zina v pořádku, ale Atela si ho stejně brání a je s ním na každém kroku.

Runa je stočená do klubíčka a její různorodá srst se pokojně zahřívá o plápolající packy Slunečního Vlka.

Drill si potichu povídal se svým bratrem Opperem a oba relaxovali vedle nory.

Zartaa byla rozvalená u kamene, který symbolizoval střed tábora. Klidně oddechovala a tipla bych si, že dokonce spala.

Dum a já jsme leželi vedle sebe, já jsem pozorovala ostatní a Dum měl oči zavřené. I přes jeho výšku a velikost vypadal tak klidně a bezbraně, když jen ležel. Musela jsem se nad svými myšlenkami pousmát. Zavřela jsem oči a položila jsem si hlavu na tlapky. Hluboce jsem se nadechla a vydechla a chystala jsem se propadnout do říše snů. Už jsem viděla, jak mou mysl pohlcuje spánek, ale najednou jsem uslyšela hlasité zavytí. Prudce jsem otevřela oči a zvedla hlavu. Můj pohled se přesměroval k vyjícímu Dumovi.

,,Dume?" Zašeptala jsem, abych ho probudila. Prudce sebou trhl a otevřel lehce uslzené oči. ,,U Předků, jsi v pořádku?" Zeptala jsem se a starostlivě se na něj podívala. Dum se snažil rozmrkat slzy a dělat, že je v pořádku, ale já viděla, že opravdu není.

,,Jo, v pořádku. Nedělej si starosti. Jen jsem měl zlý sen." Usmál se a radši odvrátil hlavu. Chtěla jsem mu ještě něco říct, ale nenapadlo mě co, tak jsem radši mlčela. Se smutným svědomím jsem si zase hlavu položila na tlapky, zavřela oči a snažila se usnout.

Dum:

Běžel jsem lesem a s vlčicí po svém boku jsme se vyhýbali všem stromům, kamenům a ostatním překážkám na cestě. Zrzavá vlčice vedle mě se smála z plných plic a uháněla ještě rychleji než já. Automaticky jsem zrychlil, abych ji dohnal. Zničeho nic prudce zabrzdila a já do ní lehce vrazil. Nevěděl jsem, z jakého důvodu zastavila. Ani proč se přestala smát. Díval jsem se na ní s nevyřčenou otázkou v očích. Hned jsem to pochopil. Jen pár vlčích délek před námi se nacházel Velký Kožich se svými mladými. Kvůli zvuku, který vydal můj náraz do Zrzavého kožichu, si nás všiml a hlasitě a chraplavě zavrčel. Chtěl jsem utéct nebo zaútočit, abych ochránil drobnou vlčici přede mnou, ale bylo pozdě. Velký Kožich se k nám dostal obrovskou rychlostí a ještě rychleji mě odhodil. Mezitím, co já se jen trochu bouchl, kvůli nárazu na měkkou půdu, Velký Kožich zabil mou společnici a i s mladými utekl. Z mých očí se mi začaly kutálet malé průhledné perličky. Sklonil jsem se k jejímu zrzavému kožíšku a všechnu krev, která ho špinila jsem se snažil očistit. Z hrdla se mi začalo drát zavytí. Dal jsem do něj všechnu svou zášť, smutek a vztek. Bylo zvučné a táhlé. Všem jsem tím ohlačoval, že se hodlám mstít, protože Bunien, má družka, byla mrtvá.

,,Dume?" Zašeptal někdo a já se s trhnutím probudil. Bun se na mě dívala se starostlivým pohledem. Došlo mi, že jsem brečel a vyl nejen ve snu. ,,Jsi v pořádku?" Snažil jsem se rozmrkat slzy a vypadat, že se nic nestalo.

,,Jo, v pořádku. Nedělej si starosti. Jen jsem měl zlý sen." Usmál jsem se a radši odvrátil hlavu. Nechápu, proč se mi pod kůži dostala zrovna ona. Jako jo, je hezká, ale aby se mi ve snech zjevovala jako moje družka, o to nestojím. Ale stojíš. Okřiklo mě mé svědomí a já si uvědomil, že má vlastně pravdu. Byl jsem zmatený sám sebou.

Ahoj, doufám, že jste rádi, že jsem spojila všechny do jedné smečky. Taky vám chci hrozně poděkovat, protože Alfa, Beta, Omega dosáhla 2. místa v tagu BETA. Doufám, že se kapitolka líbila🤍

Korynek_