Alfa, Beta, Omega

×17×

Bun:

Probudilo mě táhlé a zvučné vytí Ately. Chvíli jsem si myslela, že nám hrozí nějaké nebezpečí, ale po chvíli mi došlo, že se jedná jen o raní svolávání. Energicky jsem se zvedla a klusala k poradnímu kameni. Všichni už čekali pod kamenem až na Atelu a Lidona, kteří stáli na kameni. Posadila jsem se vedle Duma, který se na mě mile usmál a dál si všímal Ately.

,,Smečko, znovu jsem se ujala pozice Alfy a můj druh samozřejmě taky. Včera jsem přemýšlela nad vašemi pozicemi a rozhodla jsem se, že lovci prozatím budou Gabon, Dum, Zartaa, Drill, Eb a hlídkaři Flira, Ovo, Bun, Opper a Runa. Lovu bude velet Gabon, jakožto první lovec a půjde s vámi Lidon. A hlídky rozdá Flira. Doufám, že jste všichni obeznámeni s pravidly smečky. Zartaa a Tay dnes nebudou konat své povinosti, aby se trochu oklepali ze zajetí. Přeji hodně štěstí s lovem. A ještě bych poprosila hlídkaře, kteří budou mít chvíli volno, aby vyhrabali noru hlídkařů. Tay a Nio si taky můžou udělat své nory a Nio potom musí přinést suchý mech nebo listí a vystlat nory." Usmála se Atela a seskočila z kamene. Olízla svému druhovi čenich na rozloučenou a on se rozeběhl za tvořícím se hloučkem lovců. Já jsem doklusala za Flirou a v jejích slovech hledala své jméno.

,,Na první denní hlídku půjdu já a Ovo, na druhou denní půjdou Bun a Runa, na první noční já a na druhou noční Opper. Hlídejte si časy hlídek. Doufám, že všichni rozuměli a hlídky budou bez problémů. Oppere, tebe samozřejmě na noční hlídku vzbudím, neměj obavy. Cokoliv podezřelého hlásit. Ovo a já teď jdeme na hlídku, ostatní mají volno." Zakončila Flira svůj monolog a s Ovem po boku šla k východu z tábora.

Líným krokem jsem se vydala k noře lovců a necelé dvě vlčí délky od ní jsem začala hrabat noru hlídkařů. Chvíli jsem hrabala sama, ale potom se přidal Opper. Pohledem jsem zabloudila k Runě, ale ta si jen v klidu ležela ve stínu a odpočívala, mezitím, co my jsme pracovali a pařil na nás Sluneční Vlk. Potlačila jsem zavrčení a dál se věnovala práci.

Ještě jsme neměli ani hotovo, když se vrátili lovci. Měli přímo skvělý úlovek. Gabon s Dumem táhli jelena a zbytek lovců a Lidon ještě nesli dva bažanty, zajíce a sysla. Všimla si jich Alfa, která taky měla rozdělanou svojí noru.

,,Zatím tu kořist nechte ležet na zemi a někdo z vás udělejte noru pro kořist." Zavelela a Gabon se rovnou vrhl na hrabání. Dum pustil jelena na zem, usmál se na mě a já mu úsměv oplatila. Chtěla jsem jít za ním, ale zastavila mě Runa.

,,Musíme jít na hlídku." Zavrčela na mě.

Když mě zastavila Dum se zamračil a chtěl jít za mnou, ale já opravdu musela na hlídku, protože se Flira s Ovem právě vrátili. Omluvně jsem se podívala na Duma a se svěšeným ocasem jsem následovala Runu.

Když jsme zašly dál, aby nás už nikdo ze smečky nemohl vidět, Runa mě povalila na zem a temně vrčela.

,,Nech Duma na pokoji, je můj! Rozumíš?! Nech těch svých nevinných úsměvů. Možná sis toho nevšimla, ale on tě má opravdu rád. Kdybyste se stali druhy, byl by z vás Beta pár, což ty určitě nechceš!" Podívala se na mě, jako by čekala na odpověď a popravdě, nemyslím si, že by byla pozice Bety pro mě. Klidně bych to brala, ale ani nevím, co Beta dělá a jaké má ve smečce povinnosti. Jen jsem tedy sklopila pohled. ,,No vidíš. Přestaň s ním mluvit, usmívat se na něj a dívat se na něj. Jestli jen cekneš, že se tohle stalo, tak jseš mrtvá, rozumíš?!" Vykřikla a já jsem se slzami v očích jen kývla. Škrábla mě drápy přes čumák, až mi z toho tekla krev. Uniklo mi tiché zakňučení a Runa se posměšně uchechtla. Přetočila jsem se na břicho a zvedla jsem se na vratké tlapky. Zavřela jsem oči, abych se uklidnila. Hluboce jsem se nadechla a vydechla a usmála jsem se, abych zakryla všechny negativní myšlenky. Ať už cítím cokoliv, nesmím to na sobě dát vědět. To jsem se přes svůj život stihla naučit. Nejistě jsem se podívala na Runu a zjistila jsem, že ona se ani nezastavila, jen tak šla dopředu. Abych byla upřímná, zamrzelo mě to. Hodně. U Předků, konečně jsem šťastná, mám co jíst, mám přátelé, rodinu, ale tahle vlčice mi to prostě kazí.

V tichosti jsem popoběhla, abych jí dohnala, ale stejně jsem se držela nejmíň dvě vlčí délky za ní. Měla jsem z ní strach. Věděla jsem, že se budu muset od Duma držet dál, ikdyž jsem ze srdce nechtěla.

Ahoj, žádný strach, kapitolky budou vycházet i o prázdninách. Občas mám nabitý program, kde nebudu mít po ruce telefon, ale pokusím se psát co nejvíce. Doufám, že jste si užili kapitolku🤍

Korynek_