Alfa, Beta, Omega

×1×

Gabon:

Jako první běžela Atela, potom já a jako poslední Lidon. Všichni tři v řadě, mlčky. Neměli jsme zapotřebí mluvit. V hlavě jsme si srovnávali myšlenky typu co s námi teď bude. Uděláme smečku ve třech? Nebo někoho potkáme a smečku rozšíříme? Myslím, že ani jeden z nás to nevěděl.

Postupně jsme zpomalovali, protože nám už začínaly docházet síly. Věděli jsme, že bychom měli něco ulovit, ale ani jeden z nás skušenosti s lovem ani moc neměl.

,,Mám návrh. Pokusíme se ulovit něco většího, jako jelena nebo soba a lov povede Gabon."

,,Nesouhlasím." Zavrčela Atela. ,,Lov povedu já." Zavelela a zavětřila. Bylo mi jedno kdo lov povede, hlavně abychom něco ulovili. Také jsem zavětřil, ale cítil jsem jen staré pachy.

,,Nic necítím." Řekl jsem tiše a podíval jsem se na Atelu.

,,Jdeme." Atela se otočila čelem vzad a rozklusala se daným směrem. Já a Lidon jsme klusali za ní.

Takle jsme strávili asi deset minut, než jsme narazili na stádo jelenů. Tedy, byli tam jen dva samci a asi pět samic. Atela nám naznačila, na jakého jedince zautočíme a jakmile krátce zavyla vyrazili jsme. Já jsem se lani zakousl do boku, Lidon do pravé zadní nohy a Atela se lani snažila dostat k hrdlu. Lidon lani rozkousl šlachy a ona spadla na pravý bok. Já jsem laň pustil a poodstoupil jsem, abych nechal místo Atele, aby jí mohla prokousnout hrdlo. Až se tak stalo, lanino tělo pookřálo a v jejích očích se zračila smrt. Všichni tři jsme radostně a vítězně zavyli. Byl jsem šťastný a to hodně. Můj úplně první lov bez Alfy a bez rodičů. Úspěšný.

Utichli jsme a Lidon se chtěl vrhnout do jídla. Už už se zakusoval do masa, Atela po něm skočila a Lidona povalila. Hrdelně na něj zavrčela.

,,Odteď jsem Alfa a ta jí jako první. Gabon je Beta a Lidon Omega." Slezla z Lidona a ohlásila naše pozice. Takže budeme smečka.

,,Nechci být Omega." Zavrčel Lidon.

,,Jak se opovažuješ mě okřikovat! Svojí Alfu!" Křičeli na sebe.

,,Lidone!" Zavrčel jsem.

,,Ty jsi na její straně?!"

,,Pojď stranou." Zašeptal jsem a udělal jsem pár kroků od Ately. Lidon šel pomalu za mnou a jakmile byl u mě, spustil jsem. ,,Já se ti omlouvám. Za mě i za Atelu. Já jen... nechci, abyste se hádali. Vím, že to bylo vůči tobě trochu nefér, ale prosím, vydrž to."

,,Já nevím. Vůbec se mi nelíbí, jak se nade mnou vytahuje. No... vlastně i nad tebou. Taky si myslím, že není dobrý nápad udělat ze tří vlků smečku."

,,Jestli chceš, můžeme si pozice vyměnit. Mně to vadit nebude." Nabídl jsem Lidonovi.

,,Ne. To po tobě nechci. Půjdeme jíst?"

,,Dobře, jdeme." Otočil jsem se zase zpátky a společně s Lidonem jsme došli k Atele. ,,Můžu tě nazývat jménem, že ano?" Vlčice jen kývla a hlavou naznačila, abychom jsme se sesedli kolem kořisti. Atela se zvedla jako první a přistoupila ke kořisti. Snědla část laně, která jí náležela a odstoupila od kořisti. Následně jsem přistoupil já a snědl jsem jen o něco menší část, než Atela. Na Lidona toho zbylo ještě dost. On dojedl a odstoupil.

Tady jsme určitě zůstat nechtěli.

,,Smečko, odcházíme." Atela se zvedla ze sedu a vyběhla po naší cestě dál. Já za ní a následně Lidon. Nevím, jestli si najdeme území, nebo se budeme jen potulovat, ale raději bych prožíval první variantu.

~

,,Atelo!" Zakřičel jsem na ni, aby mě slyšela, protože jsme běželi takovou rychlostí, až nám kolem uší hučel vítr. ,,Atelo!" Zakřičel jsem znovu. Ona začala zpomalovat.

,,Co je." Zavrčela, snažíc se popadnout dech. Ten běh byl namáhavý.

,,Běžíš hrozně rychle a já tě nestíhám." Řekl potrhaně Lidon sýpavým hlasem.

,,Neříkej to takhle. Zníš, jako bys mluvil s další Omegou. Já jsem Alfa. Tvoje Alfa. Tak mi vykej." Zavrčela výhružně Atela.

,,Omlouvám se." Řekl tiše Lidon, stále sýpavým a udýchaným hlasem, a hlavu sklonil k zemi. Ne na důkaz oddanosti a podřízenosti, ale kvůli jeho vyčerpání.

,,Atelo, už je tma. Neměli bychom si odpočinout?" Zeptal jsem se.

,,Asi ano. Omego, sežeň nějaké listí nebo mech. Gabone, my najdeme místo na spaní." Lidon se začal shánět po suchém listí a já se zběžně podíval po okolí po nějakém místě na odpočinek. Toto místo nebylo nijak zvlášť kryté stromy nebo keři, proto si myslím, že bycom měli vyhrabat nory.

,,Myslím, že bychom měli spát v norách. Není bezpečné tu jen tak ležet." Řekl jsem nahlas a podíval jsem se Atele do očí.

,,Máš pravdu. Uděláme jednu větší a vždy bude jeden z nás hlídat. Udělám provizorní malé území, ty vykopej tu noru." Kývl jsem hlavou a vrhl jsem se na hrabání.

~

,,Jsem zpátky." Řekla Atela, když nakoukla hlavou do mé rozdělané nory.

,,Ahoj. Jak vidíš, ještě to nemám hotový. Pomohla bys mi prosím?" Atela vlezla do nory za mnou a začala hrabat na protější straně.

,,Víš, říkala jsem si, jestli byl dobrý nápad s sebou brát Lidona. Je na mě naštvaný, protože jsem mu dala pozici Omegy. Já to na něm cítím. Opravdu se bojím, že se k nám nikdo nepřipojí a že se navzájem pobijeme. Nesnáší mě." Odfrkla si a sklonila hlavu k zemi.

,,Atelo..."Chtĕl jsem jí říct nĕco ve smyslu ať si nedĕlá starosti, ale přerušila mĕ.

,,Ne, prosím. Teď ne, jo? Jestli to nebude vadit, půjdu se projít po okolí." Řekla smutnĕ a pomalu vyšla z rozdĕlané nory. Díval jsem se na východ z nory. Nevĕdĕl jsem co si o tom mám myslet.

Radši jsem se otočil zase zpátky a dál jsem hrabal. Při tom jsem přemýšlel. Přemýšlel jsem o budoucnosti. Mám opravdu strach. Nikdy bych to nikomu nepřiznal, ale mám opravdu velký strach. Strach o mě, o sestru, o Lidona. Strach z lovů. Strach z ostatních vlků, které možná potkáme. Strach z budoucnosti. Strach ze života... Až teď jsem si vlastně uvědomil, co všechno znamená být mimo rodnou smečku. Mimo mou rodinu. Tedy... teď už bývalou rodinu. Teď je moje rodina Atela a Lidon. Jen tito dva vlci. Doufám však, že se k nám připojí více vlků.

Mĕl jsem v sobĕ tolik emocí, které jsem v sobĕ potlačoval už nĕjakou dobu. Nemĕl jsem však v plánu je vypustit ven.

Ahoooj,
všem děkuji za přečtení. Děkuji i za případné hlasy a komentáře.❤

Korynek_