Ta hlídka utekla opravdu rychle. Ani jsem nevnímala, jestli něco Runa říkala nebo ne, ale najednou jsme byly v táboře. Runa šla Fliře říct, že jsme nic nenašly a já šla k naší noře hlídkařů. Těsně před vstupem jsem se porozhlédla kolem. Nory Alf, Bety, Omegy i pro kořist už byly dodělány a vše vypadalo hezky. Alfy byli nejspíš ve své noře, Tay seděl před svou norou ve stínu se zavřenýma očima. Vypadalo to jako modlitba k Vlčím Duchům. Musela jsem se usmát. Sluneční Vlk už klesal k obzoru a obloha začala rudnout.
Dum se vynořil ze své nory, rozhlédl se a jakmile mě zahlédl, s úsměvem se vydal za mnou. Začala jsem panikařit. Pohled mi padl na přímo soptící Runu, která mě propalovala pohledem. Zachránilo mě svolání smečky k jídlu. Dum se se smutným pohledem otočil zpátky a šel k Proadnímu kameni, kde už byla skoro celá smečka. Běžela jsem tam taky, abych nezdržovala ostatní. Nio už přitáhl kořist.
,,Tak jsme tu všichni. Chtěla bych poděkovat lovcům za velký úlovek. Napadlo mě obnovit starou dobrou tradici vyprávění příběhů, když je Měsíční Vlčice celá. Shodou okolností je to právě dnes, tak doufám, že znáte nějaké příběhy. Po jídle nám někdo nějaký řekne. A teď se dáme do jídla. Samozřejmě podle hierarchie." Usmála se Atela a chtěla se pustit do jídla, ale přerušila jí Runa.
,,Vyzívám třetí hlídkařku Bunien na souboj o postavení!" Vykřikla Runa a všichni se na ní otočili. Její pohled však směřoval jen na mě. Její červeně zbarvené oči, které do mě zabodávala, tak posměšně blýskaly. Nasucho jsem polkla.
,,Dobrá. Bun, přijímáš souboj?" Zeptala se mě Atela. Hlavou mi problikla vzpomínka, jak nade mnou Runa stojí a jak mě škrábla přes čenich. Musela jsem skřivit obličej bolestí, ikdyž to byla jen vzpomínka.
,,Děje se něco Bun?" Zeptal se Dum starostlivě, když jsem dlouho nic neříkala.
,,N...Ne, já jen že nepřijímám. Nepřijímám." Řekla jsem roztřeseným hlasem, svěsila jsem hlavu a zadržovala slzy. Slyšela jsem Runino uchechtnutí a pak Dumovo zavrčení směrem k Runě. Zavřela jsem oči. Byla to obrovská potupa, ale já se Runy opravdu bála. Radši jsem tedy neriskovala souboj.
,,Dobře... Runa se tedy posouvá na místo třetí hlídkařky. Bunien je čtvrtou hlídkařkou a Opper je pátým hlídkařem." Řekla překvapeně Atela a když nikdo nic dalšího nenamítal, dala se do jídla. To už jsem zvedla zachmuřený pohled od země.
Atela se se svým druhem podělila o nejlepší části jelena. Následoval Tay, Gabon, Dum, Zartaa a Eb a z jelena už zbyly jen kosti. Flira a Ovo snědli bělosrstého zajíce. Runa snědla bažanta. Už tedy zbýval jen bažant a sysel. Teď jsem ke kořisti přistoupila já. Snědla jsem necelou polovinu bažanta. Vím, že je to málo, ale čím víc toho sním já, tím míň zbyde pro ostatní. Když jsem se vracela zpátky na místo, usmála jsem se na Oppera a Nia, kteří po mně házeli vyčítavé pohledy vůči množství masa, co jsem snědla. Věděla jsem, že se na mě s tímhle pohledem dívá i Dum, ale já se musela jeho pohledu obloukem vyhnout.
Opper snědl zbylou půlku bažanta a Nio sysla.
,,Alfo, můžu jít zahrabat kosti na kraj tábora?" Zeptala jsem se Lidona.
,,No, jestli to chceš? Proč ne. Ale vrať se co nejdříve na příběhy." Usmál se Lidon a sám se usadil pod Poradní Kámen, aby všichni viděli na vyprávějícího. Nio slyšel naší konverzaci a nakráčel ke mně, aby mi pomohl.
,,Musím se ti nějak odvděčit. Ale stejně si stojím za tím, že bys měla jíst víc. Neměla bys strádat. Ne kvůli mně. Já jsem si pozici Omegy vybral a kdyby se Opperovi nelíbila jeho pozice, vyzval by tě. Už se přesvědčil, že ani nemusí bojovat a stačí jen vyzvat, protože ty se asi bojů prostě bojíš. Ale teď vážně, co se stalo, že jsi nebojovala s Runou? Vím, že bys jí s nadhledem porazila." Radši jsem si vzala nějaké kosti do tesáků a odběhla ke kraji tábora. Odložila jsem je a začala jsem hrabat jámu. V mysli jsem si pořád opakovala, že mu to nesmím prozradit. Prostě nesmím. Ale mé srdce mě navádělo mu to říct. Sváděla jsem vnitřní boj mezi srdcem a svědomím. Lhala bych, kdybych řekla, že nefandím srdci. Chtěla bych se Niovi svěřit, ale taky tu pohrává detail, že Nio je Dumův kamarád, takže mu to může vyslepičit.
,,Dobře." Povzdychla jsem si a podívala se Niovi vzpříva do očí. Vítězně se usmál a špicoval uši. ,,Moji první hlídku jsem měla s Runou, to víš, že?" Nio jen kývl. ,,Hned co jsme opustily tábor, povalila mě na zem. Začala mi vyčítat, že se na Duma usmívám, dívám a mluvím s ním. Křičela. Hodně křičela. Pak mi řekla, že mě Dum miluje, a že jestli budu tyhle pocity pociťovat taky, staneme se druhy a pak Beta párem a já ani nevím, jestli bych o to stála. Ani nevím, co Beta dělá. Já to nevím. Pak mi řekla, že jestli to někomu povím, jsem mrtvá. A teď se bojím dvojnásob." Znovu jsem se otočila k nedodělané jámě a hrabala jsem dál.
,,A to na čenichu?" Zeptal se Nio tiše. Přestala jsem hrabat, sklonila jsem hlavu a povzdychla si.
,,Runa." Odpověděla jsem jen a naházela kosti, které jsem přinesla do jámy. Otočila jsem se a běžela pro další kosti.
,,Proč to vlastně děláme?" Zeptal se drobný vlk a vzal do čelistí další kosti.
,,Oběť pro Lesovlka, jednoho z Předků. Když se Lesovlkovi dá nějaká oběť, je potom štědrejší s kořistí. Alespoň jsem tomu vždy věřila. Možná je to lež." Řekla jsem a skopla do jámy další kosti. Měla jsem v hlavě nejistotu. Nevěděla jsem proč jsem řekla, to co jsem řekla a nevěděla jsem proč jsem kopala do těch kostí. Co mě k tomu vedlo?
Ahoj, od dneška 7. do 17. 7. jsem na táboře, kde jsou bohužel zakázané telefony, takže vydám kapitolku alespoň teď a pak si na ní budete muset počkat. Doufám, že se vám kapitolka líbila🤍
Korynek_
YOU ARE READING
Alfa, Beta, Omega
Random,,Teď se sebereš a vypadneš z mojí smečky. Nemám problém tě zabít." Vrčela Alfa vlčice na temně černou Omegu. Ona se během jediné chvíle otočila a vyběhla do lesa. Měla na krajíčku, ale jakmile opustila hranice smečky, slzy jí zamokřily její kožich.
