Alfa, Beta, Omega

×7×

Přiběhl jsem ke své družce a starostlivě na ní pohlédl. Byla celá od krve. Stočil jsem se kolem ní a začal jí čistit její uhlově černý kožíšek. Naštěstí to byla jen povrchová zranění, takže už přestala krvácet. Za chvíli už měla úplně čistý kožíšek. Vztal jsem se a opatrně jí zvedl za zátylek nad zem. Otočil jsem se na Zartau, která taky byla hodně od krve a házela smutný pohled po Fliře.

,,Bude v pořádku?" Zeptala se a přišla blíž. Mírně naklonila hlavu na stranu a zastřihala ušima. Opatrně jsem svou družku položil na zem a kývl jsem.

,,Ano, snad ano. Mezitím, co se budeme vracet mi můžeš povyprávět, co se stalo." Zartaa kývla a já jsem zas vzal Fliru opět za zátylek.

,,Tak zkráceně. S Lidonem jsme ještě dodělávali noru pro uchovávání kořisti, když Flira přišla. Chtěla se mnou mluvit, tak jsem se omluvila Lidonovi a šla s Flirou. Šly jsme jen tak neurčito kam a při tom jsme si prostě povídaly o různých věcech. Ať už o minulosti či přítomnosti. Bylo to příjemné a nedávaly jsme pozor. Už jsme to plánovaly otočit, protože už vyšla Měsíční Vlčice. Následně na nás znenadání zaútočil velký kožich. Vrhl se na mě a odhodil mě pryč, myslím, že jsem nějak odpadla. Nevím, ale probralo mě Fliřino bolestné zavytí. Rychle jsem se zvedla a snažila se vlelkého kožicha odlákat od Fliry. No a pak jsi přišel ty. Zachránil jsi nás. Děkuji." Zartaa zase sklonila hlavu. Šli jsme v tichosti a opravdu dlouho. Když jsem běžel, byl jsem tu téměř hned.

Přišli jsme na naše území a já spatřil netrpělivého Lidona, který seděl před norou a netrpělivě bušil ocasem do země. Jakmile nás spatřil, vyběhl k nám a se starostlivým pohledem sledoval Fliru.

,,Co se stalo? Je v pořádku? Báli jsme se o vás." Řekl Lidon a díval se na Fliru a Zartau. Těkal očima mezi nima. Vlezli jsme do nory, kde už napjatě ležela Atela.

,,Co se, pro Předky, stalo?" Vyjekla. Zartaa šla na úplný konec nory a stočila se do klubíčka. Hluboce se nadechla a vydechla a zavřela oči. Fliru jsem opartně položil na zem a zatím si lehl k Atele s Lidonem.

,,Požádal jsem Fliru, aby si promluvila se Zartaou. Tak se i stalo. Nejspíš si povídaly opravdu dlouho. Zaútočil na ně velký kožich. Zartaa je krom pár ranek v pořádku a Flira se zítra probere. Alespoň v to doufám." Atela mi olízla ucho.

,,Určitě ano. Neboj se, Gabone." Atela si položila hlavu na tlapky a zavřela oči. Lidon udělal to samé. Já jsem se zvedl a šel k Fliře. Obtočil jsem se kolem ní a zavřel oči. Najednou mi zakručelo v břiše. Vzpomněl jsem si, že jsme vlastně nejedli. No co, najíme se zítra. Za chvíli jsem se propadl do říše snů.

~

Flira:

Vzbudila jsem se s úplně vyschlím hrdlem. Vymanila jsem se z Gabonového sevření a vyběhla ven z nory. Běžela jsem k řece, kam jsem za chvíli doběhla. Smočila jsem čenich ve vodě a napila se. Voda sice vyřešila žízeň, ale probudila hlad. Běžela jsem zase zpátky a podívala se do vyhrabané nory na kořist. Byly tam chutně vypadající ryby. Jednu jsem si vytáhla a začala trhat maso. Vím, že by jsem z toho mohla mít problém, protože se má jíst jako smečka po postavení, ale na to jsem teď nedbala. Spořádala jsem celou rybu a už s téměř nasyceným žaludkem běžela do nory za Gabonem. Když jsem vešla, Gabon už byl vzhůru, stál na všech čtyřech a z jeho postoje a výrazu jsem usoudila, že ho ovládala panika. Jakmile mě však viděl, paniku nahradila starost a úleva.

,,Kde jsi byla?" Zašeptal, přišel ke mně a olízl mi čumák. Nad jeho výrazem jsem se nemohla neusmát.

,,Jen u řeky. Napít se. A pak u nory na kořist. Měla jsem ukrutný hlad." Gabon zabořil svou hlavu do mé srsti a slastně vydechl.

,,Pojď už ven abychom je nevzbudili." Řekl Gabon a čekal až se otočím a půjdu ven. Následně šel za mnou a protáhl se.

,,Vyspal ses?" Zeptala jsem se a naklonila hlavu na stranu.

,,Ne moc dobře." Přiznal a zívl. Přišel ke kameni a vylezl nahoru. Hlasitě zavyl, aby smečku probudil. Atela, Lidon a Zartaa za chvíli vyklouzli z nory. ,,Dobré ráno smečko, hádám, že máte všichni hlad a včara jsme nejedli, takže se všichni najíme. Lidone a Zartao, prosím, přineste kořist ke kameni." Lidon se Zartaou nic nenamítali a na Gabonův rozkaz přitáhli ryby. Gabon seskočil z kamene a jako první přišel ke kořisti jakožto Alfa a vzal si dvě ryby. Obě snědl a pokynul Atele, aby šla jíst. Ta snědla jednu rybu a odstoupila. Dále šla na řadu Zartaa a pak Lidon. Gabon se díval i na mě, ale já zakroutila hlavou, abych mu dala najevo, že už jíst nepotřebuji.

Ahojkyy. Plánovala jsem tuhle kapitolu vydat až v pátek, ale co. Doufám, že se líbila 🤍

Korynek_