Alfa, Beta, Omega

×3×

,,Lidone!" Vykřikl jsem ustaraně. Tolik krve neznamená nic dobrého.

,,Až na tu krev mu nic není, Gabone. Hodně jí stratil a teď spí. Už však nekrvácí." Byl jsem za to rád.

,,Díky bohu." Vydechl jsem úlevně. A vděčně pohlédl na Fliru.

,,Je Alfa v pořádku? Viděla jsem, že ji ten sob kopl do hlavy. Já bych se jí na to zeptala, ale nevím, jestli jsem v postavení se jí na to ptát." To jsem chápal, ale jestli mi to Atela říct nechce, nemusí. I kdyby s hlavou něco měla, nic bych s tím nezmohl. Vůbec se v léčitelství nevyznám.

,,Nevím co jí je, i když se chová tak nějak tupě. Ale i kdyby jí něco bylo, já s tím nic nezmůžu, protože žádné bylinky ani nic jiného na léčení neznám." Sklonil jsem hlavu a podíval jsem se Lidonovi do jeho zavřených očí.

,,Ale já ano. Maminka mě o léčitelství naučila vše co o tom věděla ona. Znám bylinky na uklidnění, zmírnění bolesti a zástavu krvácení, ale znám taky bylinky na bolest, ochromení či dokonce smrt." Upřímně? Byl jsem rád, že máme ve smečce vlčici s takovými znalostmi, ale docela jsem se i bál. Ví o nejjedovatějších bylinách, které dokáží zabít. Jen tak lehce.

,,Mám to brát jako výhružku?" Zeptal jsem se s možným náznakem vtipu.

Uchechtla se. Poodešla pár metrů za křoví, tam chvíli pochodovala, čmuchala a když s tím přestala vítězně se usmála. Sklonila hlavu a něco utrhla. S trsem něčeho v tlamě se ke mně vrátila a položila to přede mě.

,,Co myslíš, že to je?" Zeptala se mě a rozhrnula to tlapou.

,,Nevím, ale moc vábně to tedy nevoní." Nakrčil jsem nad tím čenich a nespokojeně jsem zamručel.

,,Tohle je tužebník. Dá se z něj vytvořit dezinfekce. Je k tomu potřeba voda a co nejčistčí kámen. Mohl bys prosím najít nejbližší řeku nebo jezero? Až to budeš mít, zavyj prosím. Já si zatím promluvím s Alfou." Přišlo mi trochu přes čáru, že ona rozkazovala mně, ale dělal jsem to pro dobro smečky a navíc, udělal bych to tak jako tak.

Flira:

Tužebníky jsem nechala u Lidona a znovu jsem vyšla do chmurného houští pro nějaké bylinky proti bolesti. Měla jsem v plánu vyhledat kopretinu, ale o kus dál jsem našla rakytníkový keř. Pár bobulí jsem opartně otrhala a jednu jsem si dala. Byla pěkně kyselá, ale pomáhá, takže je Alfa sníst musí. I s bobulemi jsem šla zpět a viděla jsem Alfu, která se nepohnula z místa. Šla jsem blíže k ní a mírně jsem sklonila hlavu. Bobule jsem položila před ní.

,,Alfo, vím, že se vám něco stalo a jsem připravená vám pomoct. Jestli tedy budete chtít." Otočila na mě svůj pohled.

,,Umíš s bylinkami?" Řekla s nadějí v hlase.

,,Ano. A vím co by vám mohlo pomoct, ale musíte se mnou spolupracovat." Alfa vlčice mírně kývla a nastražila uši. ,,Nejdříve mi prosím řekněte co přesně se stalo." Alfa se posadila a já jsem jí napodobila.

,,Je to pro mě dost trapné, ale mohla bych se ti prosím trochu víc vyspovídat?" Trochu mě to udivilo, že se Alfa bude spovídat zrovna mě, Omeze, ale mile jsem se usmála a mávla jsem ocasem. ,,Děkuji. Já... začnu odchodem ze smečky. Když jsme s bratrem a Lidonem odešli, ze začátku jsem plánovala od nich odejít. Jakmile se ale na naší ulovenou kořist vrhl první Lidon, nemohla jsem to nechat jen tak. Zaútočila jsem na něj a doteď toho lituji. V té chvíli jsem byla naštvaná, tak jsem ho umístila na místo Omegy. Kdyby s ním Gabon nepromluvil  tak by utekl, nebo na mě zaútočil. Ale já jsem si něco uvědomila. Teď, když mě sob kopl do hlavy. Jistě víš, že se říká, že když někomu jde o život, celý se mu promítne před očima. Mě se to stalo. A uvědomila jsem si jednu z nejdůležitějších informací na světě. Já jsem si uvědomila, že mi na Lidonovi opravdu záleží. Ale ne jenom jakože kamarád."

Zabuším ocasem do země. Věděla jsem, že Alfa není tak chladná. Už jsem pochopila, proč chtěla mluvit se mnou. Jsem tu jediná vlčice. Možná by z nás mohly být i kamarádky.

,,Alfo, to bylo..." Nestačila jsem to dopovědět, protože mě Alfa přerušila.

,,Jen Atela, prosím." Usmála se.

,,Děkuju. Tak Atelo, potřebuju popsat bolest, nebo místo bolesti." Zeptla jsem se a usmála jsem se.

,,No, cítím takovou tupou bolest. Ale ohromně mě bolí pod uchem. Myslím, že mi tam teče krev." Mírně natočila hlavu a já jsem viděla krvácející ránu.

,,Až Gabon najde nějakou vodu, udělám tu dezinfekci, ale teď sněz tyhle bobule. Jsou děsně kyselé, ale pomáhají, takže stížnosti nepřijímám." Atela se uchechtla a všechny do poslední je snědla, ale křenila u toho obličej.

~

Dlouho jsem kroužil kolem a hledal jsem vodu, ale tahle krajina je snad nejsušší, kterou jsem kdy viděl. Až na vlhkou půdu jsem nic nenašel, ale musím hledat dál. Dělám to přece pro svou smečku.

Už jsem byl na pokraji pochybností, když jsem našel malý pramínek vody. Z něčeho musel vytékat, tak jsem se vydal proti proudu. Pěkných pár minut mi to zabralo, ale pramínek se zvětšoval a zvětšoval, až se z toho stala spíše říčka. Co nejhlasitěji jsem zavyl. Doufal jsem, že mě Flira slyší. Mezitím, co jsem čekal jsem sklonil hlavu k řece a několika doušky jsem se schladil průzračně čistou vodou. Zvedl jsem hlavu a našpicoval uši. Z tlamy mi ještě spadlo pár kapek. Z dálky jsem slyšel kroky. Za chvíli se z keře vynořila černočerná vlčice.

,,Ahoj Fliro." Usmál jsem se a zavrtěl ocasem. Ona sklonila hlavu a šla k řece. Mezi tesáky měla ty bylinky. Jak se jen jmenovaly? No nevím, není to podstatné. Flira si bylinky odložila hned u břehu a pomocí kamenů utvořila hráz, aby řeka neměla takový proud. Očistila si pár kamenů a rozeskládala je na dno. Bylinky nejdříve omyla a pak vzala další čistý kámen a drtila bylinky. Jejich pach byl nyní daleko silnější. Malým proudem začala z nadrcených bylin odtékat nažloutlá šťáva. Flira odkryla kámen a vzala nyní nadrcené byliny.

,,Tak a jed je pryč." Oznámila s hrdostí. Vzala drť a klusem se vydala zpátky za zbytkem smečky. Já jsem jí byl hned v patách.

Flira si oddělila bylinky na dvě poloviny. Jednu dala Lidonovi na ránu a druhou dala na ránu Atele.

,,Jdeme jíst." Řekla Atela a pomalu se přiblížila k naší kořisti. Smutně se ohlédla na Lidona, ale věděla, že se smečka musí nasytit i bez jednoho člena. Zakousla se do nohy soba a všechno maso z ní snědla. Odstoupila a já jsem se na ní udiveně zahleděl. Ani nesnědla svůj podíl. Ke kořisti jsem teď šel já. Snědl jsem nejlepší části a odstoupil jsem. Po mně následovala Flira. Ta snědla další nohu jedince. Hodně toho zbylo jak na Lidona, tak na nás všechny zítra.

,,Měli bychom si odpočinout." Řekla Flira směrem k Atele, ta přikývla a ulehla jen malý kousek od Lidona. Já jsem si lehl a položil jsem si hlavu na tlapky. Flira se stočila do klubíčka a za chvíli už klidně oddechovala. Já radši hlídal, těkal jsem očima po okolí a uši jsem měl nastražené.

Zdravím po docela krátké době. Chtěla bych poděkovat HogwartsShlyterin za to, že mě ve psaní podporuje a motivuje k rychlejšímu psaní. Doufám, že se kapitolka líbila.

Korynek_